Svátek má Jan
Dnes připomínají všechny kalendáře svátek narození Jana Křtitele. Jméno Jan má prastarý hebrejský původ. Původní Jochánán znamenalo Bůh je milostivý.
Jan Křtitel je patronem tkalců, krejčích, kožešníků, koželuhů, barvím, sedlářů, vinařů, hospodských, bednářů, kominíků, kovářů, tesařů, zedníků, kameníků, pastýřů, sedláků, hudebníků, tanečníků, zpěváků.
Ježíš řekl jednou o Janu Křtiteli: „Mezi těmi, kteří se narodili z ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel." Na tomto výroku Kristově spočívala také velká úcta, která začala brzy po prorokově smrti. Se světcovou památkou a svátkem se pojí mnohé lidové zvyky. Jan Křtitel přišel na svět asi půl roku před Kristem. Rodiče Alžběta a Zachariáš byli pokročilého věku, když se jednoho dne se zjevil Zachariášovi v chrámě archanděl Gabriel a zvěstoval mu narození syna, který má dostat jméno Jan. Když Zachariáš žádal od Gabriela znamení pravdivosti proroctví, nechal ho Gabriel oněmět a ohlásil mu, že se mu zase vrátí řeč při narození dítěte. A tak se i stalo. Když Alžběta, k úžasu okolí, porodila ve vysokém věku dítě, nabyl Zachariáš zase řeči. Nato ohlásil: „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid... A ty, dítě, budeš prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, připravit mu cestu." Když bylo Janovi třicet let, odešel k Jordánu a hlásal všude příchod Mesiáše, Vykupitele. Kázal a uděloval křest pokání. Pak se objevil u Jordánu sám Ježíš a dal se Janem pokřtít. Křtitel řekl pak lidu: „Ejhle Beránek Boží, který snímá hříchy světa." 
Jan Křtitel získal mnoho následovníků včetně několika, kteří se stali později apoštoly. Křtitelova rostoucí popularita však byla trnem v oku panovačnému a samolibému králi Herodovi Antipovi. Pohár jeho trpělivosti přetekl, když jej Jan odsoudil za to, že zavrhl svou manželku a vzal si bratrovu ženu. Nová královna se jmenovala Herodiada a uražena ve své ješitnosti Jana nenáviděla. Štvala proti němu krále tak dlouho, až jej nechal uvěznit. Královně to však bylo málo a sáhla ke lsti. Poradila své dceři Salome, že až jí bude Herodes chtít vyplnit nějaké přání, ať žádá Janovu hlavu. Tak se i stalo. Herodes nemohl svůj neuvážený slib vzít zpět a kat uťal Janovi hlavu.
Úcta a tradice trvá a po staletí je Janův den důležitým svátkem v kalendáři. To také souvisí hlavně s tím, že 24. červen, doba slunovratu, je nejdelším dnem v roce. Především ve středověku patřil Janův den k nejvýznamnějším svátkům, slavil se poutěmi, procesími a lidovými slavnostmi.
Lidové zvyky
Některé zvyky odpovídají podobným při zimním slunovratu, často jsou to zvyky z pohanské doby. Tak se zvláštní účinek přičítá třezalce, která kvete v tuto roční dobu zářivé žlutě a přičítá se jí ochrana proti zlým duchům a ďáblu, ale i proti krvácení, nemocem žaludku a jater a proti otevřeným ránám. Jsou kraje, kde třezalka, ale i podobně kvetoucí rostliny jako arnika nebo vstavač se vijí do věnců a světí v kostele.
V předvečer tohoto dne se zapalovaly svatojánské ohně, jejichž původ sahá do doby pohanské a patří k oslavám letního slunovratu. Na pahorcích plály ohně, jejichž obliba byla v minulosti daleko větší než jarní pálení čarodějnic. Svatojánskému večeru se přisuzovala magická kouzla, která měla ochránit hospodářství a dobytek před zlými silami, podobně jako filipojakubská noc 30. dubna. Ohni se přičítala čarovná moc, kdo se do něj díval, zůstal svěží. Děvčata se snažila z různých znamení věštit svou budoucnost. Podle pověry z Podkrkonoší neměla matka, které zemřelo dítě, do svatého Jana jíst jahody. Mrtvému by se jich pak v nebi nedostávalo.
V lidovém hospodářském kalendáři připadá svátek svatého Jana do období před novou sklizní, kdy se zásoby potravin z předchozího roku ztenčily a nové žně byly přede dveřmi. Na pomoc přicházely pověry a tradiční obřadní pokrmy, mezi něž patřilo pražmo. Původně se tak označovalo jídlo z nedozrálého obilí, nejčastěji ze zrna či z celých klasů. Upražením se potravina zakonzervovala a sloužila jako železná zásoba pro případ pohrom před novou sklizní. Koření sesbíranému o svatojánské noci se v lidovém léčitelství přisuzovala velká moc.
... V této noci každá bylinka volá utrhni mne" a kdokoli užívá darů bylin, sbírá je právě této noci před východem slunce
V Podkrkonoší se s čarovnými svatojánskými bylinami pojí zvláštní zvyk - svatojánská postýlka. 
Stlala se z devatera bylin, které se skládaly na ošatku, do pekáče, do korýtka a pod. Většinou to býval libeček, pupava, mateřídouška, kopretiny, anýz, jitrocel kopinatý, heřmánek, hořký jetel, pukavčí silenka a ještě jiné byliny a koření, to podle zvyku každé domácnosti. Všechny tyto byliny se v chalupách sušily a dávaly se na půdu a v případě potřeby se jimi léčili lidé nebo dobytek.
Obyčejem se prolínalo magické číslo devět, platné i u jiných zvyků. Svatojánská postýlka se totiž skládala z devíti druhů koření sesbíraných na devíti mezích.
Kromě léčebných účinků se bylinám přisuzovala i moc chránit před bouří a bleskem nebo proti myším. Byliny se svazovaly do věnců, do tvaru hvězdy, srdce či čtverce. Postýlka se překryla bílým plátnem, navrch se narovnaly svaté obrázky, mezi nimiž nechyběl svatý Jan, a v očekávání dárků se přidaly prázdné talíře. Kolik bylo v rodině dětí, tolik talířů. Věřilo se, že Jan v noci spočine na postýlce, svou přítomností ji posvětí a za odměnu nadělí dětem dárky. Dříve to byl svatojánský chlebíček, nechybělo různé pečivo, sladkosti, ořechy, sušené ovoce, později přibyly peníze, čokoláda a pomeranče. Také se pro tuto příležitost pekly speciální medové koláče svatého Jana. Dárky si děti vyzvedly již po ránu, avšak postýlku či stlaní nechávaly ležet pod stolem nejméně do oběda, zpravidla i několik dní, dokud se byliny neusušily.
Svatojánská noc na Valašsku se pojí se svatojánskými obyčeji, které jsou spojeny s oslavou letního slunovratu. Projevovaly hlavně pálením ohňů. Pálila je mládež na okolních návrších, přičemž zapalovala staré metly, které vyhazovala do výše. Svatojánskému ohni se přisuzovala ochranná moc, při ohni se tančilo a zpívalo. Pila se při něm „svatojánská láska", víno, které bylo posvěceno v kostele.
I vodě a studni se na sv. Jana věnovala zvláštní pozornost. Dodnes se zdobí v některých oblastech v ten den kropenky. Svatojánský svátek byl pokládán za velmi vhodný den k čarování.
Zvláštní moc byla přisuzována svatojánské rose. Ženy ji sbíraly před východem slunce do máselnice, aby měly hodně másla. V tuto noc měly mít zvláštní moc i čarodějnice a magická kouzla, před jejichž působením chránili lidé hlavně hovězí dobytek. Podle lidových pověstí se také s dnem svatého Jana pojí i vyprávění o Radhošti, kde se nacházely poklady, které v podzemí hlídal zlý duch a sjížděly se tam o svatojánské noci čarodějnice, které zde měly konat při otevírání pokladů své rejdy.
Jan Kareta
