aneb jak Odra a nespravedlnost cuchají nervy drobnému podnikateli
Jako oběť byrokracie si připadá Eduard Vitásek, majitel tiskárny v Ostravě Dubí u Svinova. Když se rozhodl podnikat i za cenu toho, že na oltář podnikání položí vlastní rodinný domek, ani v nejmenším netušil, jaké peripetie ho čekají. „Domek stojí v zátopové oblasti, o které město Ostrava rozhodlo, že v ní všechny nemovitosti vykoupí,“ říká poněkud rozhořčeně pan Vitásek. Proč rozhořčeně? „Se všemi obyvateli se dohodli, že dostanou odhadní cenu plus třicet procent a nemovitost mohou ještě dva roky užívat. Akorát mne, za to, že jsem podnikatel, z jednání vynechali.“
Při nynějších vyhlášených stavech ohrožení povodněmi si podnikatel uvědomuje svoji situaci ještě hrozivěji. „Nemohu si dovolit navézt do domu papír, který by voda znehodnotila, musím odříkat zakázky a to už ani nemluvím o tom, že nový tiskařský stroj stojí tři až čtyři miliony.“
Celková hodnota zařízení této tiskárny se pohybuje kolem deseti milionů korun. Pojištěný pan Vitásek samozřejmě je, ale bojí se, že při opakovaných záplavách by zanedlouho nenašel pojišťovnu, která by s ním byla ochotna uzavřít smlouvu.
„Když jsem s podnikáním začínal, úředníci tvrdili, že tady bude zóna lehkého průmyslu. Tak to bylo i schváleno a zkolaudováno. Ale když jsem si chtěl přikoupit pozemky, abych mohl firmu rozšířit, řekli, že to nelze, protože kolem je zemědělská půda. Není to Kocourkov?“
Shrňme si situaci. Podnikatel začíná v malých prostorech rodinného domku, což je mu povoleno. Když se chce rozšířit, tak nemůže, protože zastavět plochy pro podnikatelské účely zde povoleno není. Ale rodinný domek vykoupen nebyl, neboť se jedná o podnikatelský objekt. Opravdu, je to Kocourkov. Tato úleva ovšem vůbec nic neznamená.
Už dva roky se snaží pan Vitásek řešit zamotanou situaci soudní cestou, ale soud ještě ani nenařídil řízení. „Oni mě likvidují,“ zoufá si podnikatel. „Já nesmím odejít, já se nesmím rozšířit, mohu akorát čekat, až mne zaplaví voda z Odry. Podívejte se, jaké úlevy dávají firmě Hyundai. Přitom já nechci úlevy, chci jenom, ať se dodržují zákony. A když skončím já, skončí i moji zaměstnanci.“
Jako optimální řešení by pan Vitásek viděl vykoupení rodinného domku za stejných podmínek, jako u jiných lidí. „Pak by si mohl pořídit moderní halu jinde a v podnikání pokračovat, neboť máme stroje, lidi i práci. Jenže úředníkům vůbec o nic nejde, proto jenom v klidu vyčkávají, i když vědí, že mám pravdu.“
Ke cti pana Vitáska je nutno říci, že během rozhovoru nepoužil jediné sprosté slovo, což by asi každý podnikatel nedokázal...
Jako oběť byrokracie si připadá Eduard Vitásek, majitel tiskárny v Ostravě Dubí u Svinova. Když se rozhodl podnikat i za cenu toho, že na oltář podnikání položí vlastní rodinný domek, ani v nejmenším netušil, jaké peripetie ho čekají. „Domek stojí v zátopové oblasti, o které město Ostrava rozhodlo, že v ní všechny nemovitosti vykoupí,“ říká poněkud rozhořčeně pan Vitásek. Proč rozhořčeně? „Se všemi obyvateli se dohodli, že dostanou odhadní cenu plus třicet procent a nemovitost mohou ještě dva roky užívat. Akorát mne, za to, že jsem podnikatel, z jednání vynechali.“