Z POHÁDKY DO NEPOHÁDKY a pak zase zpátky (13) Řeknete si – jsme přece magazín pro seniory! Ale život je rovněž plný krásy a tím radosti. Říkáme – právě proto pohádky a říkanky. Kdopak má v dnešní uspěchané době čas na čtení a vyprávění pohádek svým dětem a vnoučatům a to i přesto, že si pamatujeme, jak dětství bylo nejkrásnějším časem našeho života, které obohacovalo naši fantazii a bylo plné tajů a překvapení, přitom bylo jedno, kde jsme žili a čím jsme byli obklopeni.
Na základě úspěšnosti Babibajek paní Marie Zieglerové jsme se rozhodli představit našim čtenářům novou serii pohádek pro vás a vaše děti i vnoučata a hlavně také pro ty, kteří nezapomněli na kouzlo vyprávění našich prarodičů i rodičů a rádi na něj vzpomínají.
Vtipný název „Z pohádky do pohádky a pak zase zpátky“ dává čtenářům znát, jaký úžasný výběr bude obsahovat a jaký bude tento 22 dílný seriál, to nakonec budete moci posoudit sami – od klasických s princeznou takovou či makovou až k moderním obrazům současného života, dalo by se říct pohádky nepohádky, do kterých spisovatel Eduard Světlík mistrně vložil své životní zkušenosti a nenásilnou formou bude působit nejenom na nás, ale nenásilnou formou také obohatí i ty naše drahé nejmenší.
Redakce Senior Tip
* * *
Sněm zvířat
Člověk nemusí být ekolog, aby viděl, jaké problémy v dnešním světě přináší soužití lidí a zvířat. A kdo je na tom hůř.
Není proto divu, že nedávno se v pískovně za vsí konal sněm zvířat. Hlavní referát měl krocan. Hudroval, že si člověk vymyslel spoustu strojů, které dělají rámus, otravují ovzduší, zraňují zvířata a ničí přírodu. Že je třeba proti tomu protestovat! A sklidil potlesk.
Zajíc si stěžoval, že traktory jezdí moc rychle a tahají za sebou široké brány, takže malí zajíčci před nimi nestačí utéct.
Koroptve a bažanti si stěžovali, že jim sekačky rozmačkají všechna vajíčka.
Velký ohlas mělo i ježkovo vystoupení. Připomněl, kolik jeho druhů zahyne při přecházení cest, a žádal, aby lidé na každém kilometru silnice zřídili podchod pro ježky.
„No prrosím, není to hrrůza?“ vykřikoval krocan.
V tu chvíli to s lidmi vypadalo špatně, ale sněmu předsedal starý a zkušený kozel, který se nedal žádným křikem vyvést z míry. Možná proto, že se nechává od lidí pohodlně živit. Nejprve upozornil na to, že všichni lidé nejsou stejní, že mnozí z nich se snaží zvířata chránit. A pak dal slovo dalším, aby řekli, zda je i pro ně lidská technika nepřítelem.
„Já jsem docela ráda,“ řekla jedna pohodlná slepice, „že má vajíčka zahřívá v líhni elektřina. Sedět na nich tři týdny, to je pěkná otrava, kdák!“ Jiná na obhajobu lidí uvedla, že v líhni je i spousta koroptvích a bažantích vajíček, která lidé při senoseči zachrání.
Potom vyskočili přítomní psi a radostně vrtěli ocasem: „My se hrozně rádi vozíme v autě. Na auta nám nesahejte!“
Krocan se snažil psy překřičet, ale nálada na sněmu se už měnila.
Pak vystoupil starý kůň a vyprávěl, jak se dřív nadřel, když musel tahat těžké náklady, kolik jeho druhů zchromlo a osleplo v dolech, kolik si jich zlámalo nohy při stahování dřeva v lese. „Teď si nás člověk váží, dobře se o nás stará, bere nás na projížďky, nechává nás závodit…“
Nakonec si vzal slovo předsedající kozel: „Moji milí, je mi upřímně líto, že některým z vás působí stroje a jiné lidské vymoženosti trápení. Jiným zas – jak jsme tu slyšeli – přinášejí prospěch, zbavily je dřiny. Nic není jenom bílé jako moje brada ani jenom černé jako moje bobky, tak už to na světě chodí. Věřím, že se lidé budou snažit, aby té škody bylo co nejméně, aby se i nám vedlo co nejlíp.“
Všichni sice předsedovi zatleskali, ale ne moc přesvědčivě, a krocan pořád kroutil hlavou a hudroval: „Dobrrá, dobrrá, uvidíme…“
S tím se zvířata rozešla. A tak je teď na nás, aby měla co nejméně důvodů ke stížnostem a nářkům.
A jestli to na té schůzi probíhalo jinak, vyřiďte si to s kočkou, která zápis hrrozně naškrabala!
