Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Eduard,
zítra Josef.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamětníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat.
 
Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
 
Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
 

Co  jste měli včera k obědu?
 
Vyzvídala na mně spolužačka, když jsme vyšly na dlouhou cestu do školy.
Maminka přišla chudobná do chudobného kraje, jenže ona, ač chudobná, se narodila v kraji bohatém, byť to byla Drahanská vysočina. U nich ani ti nejchudší nejedli brambory. Také se u nich nerodily tak dobré jako u nás pod horami, proto je dávali prasatům.
 
Naše maminka nám podle místních poměrů skutečně vyvařovala, byť základem mnoha jídel byly právě brambory.
 
„Každé deň mosí byť něco z „móke“. Kromě pondělka, protože to byl den
praní a spolu s prádlem se na plotně vařila fazolačka – i do ní dávala maminka jeden brambor, aby měla lepší chuť,  jsme každý den měli skutečně něco dobrého. Polévka musela být vždycky a ty  maminka vařila tak dobré, že mám dodnes na jazyku jejich chuť.
 
V úterý se vařily. „pakličky“ – bramborové těsto plněné povidly, ve středu mrkevníky – opět těsto z vařených brambor, z nichž se udělaly placky, naplnily se nádivkou z máku a mrkve a přeložené na půl se pekly na holé plotně. Další den byly třeba jenom obyčejné placky, stejně pečené na holé plotně. Všechny výrobky se pak omastily se  sádlem a bohatě sypaly mákem s cukrem.
 
 Kynuté lívance z ječné mouky se pekly na pekáči omaštěném slaninou, smrdělo to po celé chalupě. Na smrad se zapomnělo, když se konzumovaly, opět omaštěny sádlem a sypány mákem s cukrem.
 
Potom jsme ještě měli kynuté knedlíky a beleše – záleželo zřejmě na tom, kolik si maminka mohla dovolit. Někdy se pekly na plotně a postup byl stejný jako u bramborových pochoutek a jindy se každý beleš smažil zvlášť na pánvičce a do důlku se dala lžička povidel. A zase mák s cukrem!
 
V pátek jsme obyčejně mívali povidlové, makové buchty i tvarohové buchty. A nudle opět s mákem a flíčky se zelím.
 
V sobotu skoro pravidelně bramborový guláš.
Tak se to střídalo – v neděli  jsme obědvali vždycky hovězí polévku a maso a zelí a k němu brambory. A pravidelně  něco z kynutého těsta. Co kdyby někdo přišel odpoledne na besedu! Podávalo se obyčejné kafe z doma opraženého žita a přidávala se cikorka. K tomu třeba maková bábovka.
 
K bezmasým jídlům se sezónně vyvařovaly na začátku září švestkové knedlíky - nikdy mi nevymizí z mysli obrázek, jak maminka protřepává velikou mísu plnou švestkových knedlíků s máslem a mákem.
 
Omelety s drobnými třešněmi – „vrabčinkami“ jsme mívali, když už bývaly hodně přezrálé a sladké.
 
Někdy, když už se tolik na tom, aby bylo každé deň něco z móke nebazírovalo, měli jsme zadělávané kedlubny, koprovou omáčku, kapustu – to co se na poli urodilo.
 
Maminka musela vařit čerstvé jídlo každý den – nosívali jsme oběd tatínkovi do fabriky,  byl živitel rodiny.  Hladových krků bylo tolik, že nic nezbylo. A když náhodou někdy něco málo od oběda skutečně zůstalo, ptávala jsem se. „Tatínku, chtěl bys to sníst?“ Nikdy neodmítl: „dej to sem, já to zlepnu“.
 
Dlouho to trvalo, než maminka vzala na milost místní speciality: placky ze syrových brambor a „klusky“ – to byly knedlíky ze syrových a vařených brambor. Název měly příhodný. Opravdu klouzaly dobře do krku a v žaludku vydržely aspoň dva dny. Placky ze syrových brambor nám někdy usmažila, „podlisníky“ – to byly placky ze syrových brambor, které se pekly v peci na chléb na zelném listu a klusky, nikdy. „Jsou těžko stravitelné“, říkávala.
 
Nám děcka záviděla to, co vařila a pekla naše maminka a my na oplátku jsme byli šťastni, když jsme se u někoho dopracovali ke kluskám ze smetanou nebo k podlisníkům. Obojí chutnalo báječně!
 
U všech sousedů se dodržoval.
 
Hana Juračková
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 10.05.2016  08:19
 Datum
Jméno
Téma
 10.05.  08:19 Von
 09.05.  10:43 ferbl
 09.05.  08:37 kusan