Síla slova, Slavomír Ravik
O zaplevelení jazyka (8)
Nejsem sám, kdo si povšiml krize svého slovního projevu, který zaplevelila moderní doba amerikanismy, zejména v oblasti výpočetní techniky, ale také myšlenková chudoba doby, v níž žijeme. Pochopil jsem, že se momentálně zmocňují života lidí abstrakce. Na příklad obchodníci s automobily, dokáží velmi přesně formulovat typy vozů, čas jejich zrodu ba i účel, sílu motorů a vážnost firemních značek. Patří totiž do oborů, které si už svou povahou vynucují užívání konkrétních termínů. Vyžadují lingvistickou přesnost. Tedy přechod z abstraktních pojmů na precizní „výrazivo“. I laik ví tudíž přesně, co znamenají pojmy combi, standard, de luxe, formule, limusina či kabriolet…
Filozofie a náboženství, které mělo svůj slovník, jenž byl naplněn (i v abstraktech) zažitým výkladem, se pojednou ocitly na vedlejší, nikoli však slepé koleji. Stejně tak fyzika elementárních částic, pracující se stovkami odborných pojmů, které lze jen velmi obtížně vysvětlovat, vystačí se vzorci, a ve chvíli, kdy objevila subčástice, šestici kvarků, byla nucena vypomáhat si adjektivy barev – od zelené po červenou. Ovšem ve světě politiky užíváme záměrně nebo shodou okolností vyloženě abstraktních, a tedy dosti mlhavých pojmů jako je demokracie, strana, uskupení, totalita, tedy výrazů, které jsou absolutně vyprázdněné. Každý z nás může totiž do daného pojmu zasadit svou vlastní představu, nemluvě o tom, že o demokracii má jinou představu kultivovaný člověk ztělesňující evropskou tradici, papež František, islamista na pomezí Iráku a Sýrie nebo čínský taoista či mocipán. Ne náhodou Williame Blake napsal, že chce-li někdo prospět svému bližnímu, musí tak učinit sám a v malém. O obecném blahu, a dokonce již stovky let, mluví jen „darebáci, pokrytci nebo pochlebníci“.
Klasickou ilustrací jsou živly, které rozhodují o našem životě, například spousty vichrů, jejichž slovní zásoba je v angličtině nepředstavitelná. Země námořníků totiž vyžadovala na vlnách moří zcela konkrétní pojmy a těch tedy je v dávném slovníků mořeplavců na dvě stovky. Bůh v knize Genese, jak se dočítáme ve Starém zákonu, vytvořil vodu, naprosto nezbytnou pro život, hned druhého dne. Dnes, jak jsem se přesvědčil při tvorbě hydrologického slovníku o patnácti tisícovkách pojmů, máme druhů vod (povodňových, pitných či dešťových) na 350. Ovšem pro jiné životní prožitky máme ve svém slovníku jen pojem jediný. Jako příklad můžeme uvést krásu, dobro, lásku či přátelství. Když jsem se svého času o tomto zásadním problému zmínil před kolegou na Filozofické fakultě, tento muž mě fascinoval odpovědí nebo spíš otázkou: „Nač by nám to bylo?“
A právě v této otázce lze nalézt tragédii našeho věku, který nepožaduje roztřídit pojmově naprosto odlišné sféry, jakými jsou naše předměty užitečné, hmatatelné a prodejné, od základních prožitků, jimiž se stává láska nebo přátelství.
Tak se mi jeví, že jsme na některé výrazy a jejich obsah docela zapomněli a k některým výrazům jsme opomněli přidat pravou a dobovou i archivní melodii. V naší době se vžil výklad, jako by civilizace nebo civilizační pokrok představoval zejména rostoucí znásilňování přírody člověkem a technikou. Dokonce jsme položili rovnítko mezi civilizaci a sporný technický pokrok a objevy. Jenomže tento abstraktní výraz, který bychom rádi zpřesnili, pochází od pojmu „civis“ tedy „občan“. Civilizace by pak měla obsahovat nejspíše právo, spravedlnost, rozum a pravidla k soužití, ovšem i křesťanské ideály, rytířské heslo „sloužím“, příslib pomoci slabším, tedy předpoklady pro to, abychom spolu byli s to existovat v jedné malé zemi, neřkuli na jedné planetě, ztrácející se v hlubinách vesmíru. A to jako kultivovaní tvorové. Inu zapomínáme, že protikladem civilizace se stává barbarství, tedy společenství, které neuznává zájmy a potřeby bližních. Tudíž bychom měli zapochybovat, náleží-li naší společnosti adjektivum „civilizovaná“, mimo jiné i proto, že kolem sebe vidíme od prostého člověka až po vrcholný svět politiky nadutost a zhmotněné přívlastky a znaky příslušející nefalšovanému barbarství.
Zdá se mi, že nezbývá, než abychom si připomněli váhu Slova s velkým „es“ v pojetí evangelisty Jana. Měli bychom znovu naplnit dnešku vzdálené pojmy, jako je láska, služba a přátelství, a v jejich smyslu společně žít.
Ilustrace: internet