Paradoxy češtiny (16)
Zastavme se nyní krátce u velmi zajímavých českých fenoménů, jako jsou přechodníky. Přechodník přítomný vyjadřuje děj současný a přechodník minulý děj předčasný a oba tyto slovesné tvary se vždy musí týkat stejného podmětu. A vězte, že i Čech jako poleno se možná podiví, jaké věty lze v našem rodném jazyce napsat, a budou gramaticky správné!
Nejprve z jedné vody na čisto přehršel opravdu zajímavých přechodníků, nejprve přítomných v mužském rodě: jda, běže, nesa, bera; v ženském a středním rodě: jdouc, běžíc, nesouc, berouc; a v množném čísle: jdouce, běžíce, nesouce, berouce.
A přechodníky minulé, v uvedeném pořadí : uběh, uběhši, uběhše, pověsiv, pověsivši, pověsivše, byv, byvši, byvše, chtěv, chtěvši, chtěvše! Jak vidno – „chytrý“ počítač leccos chybně podtrhl jako chybu! Úplnou raritou pak je, že přechodníky od sloves – jíst a jet – jsou stejné: jeda, jedouc, jedouce! A ještě několik „přechodníkových“ rarit. Klasickou „přechodníkovou“ chybou je známá věta: „Koukaje z okna, pršelo.“ A naopak zcela neuvěřitelně je gramaticky správná věta: „Strýček, umra, velmi nás zarmoutil!“ To koukáte, co?
Co všechno se dá „dělat“ s naší češtinou a co ta chudinka snese, je opravdu k nevíře. Tím samozřejmě nemyslíme její nechutné prznění různými rádoby řečníky a pisálky, ale třeba i zcela nepatrné obměny českých slov nebo jejich normální či naopak neobvyklé řazení do vět. Jako příklad lze uvést známou záměnu samohlásek v hezké lidové písničce Holka modrooká, což se líbí zejména dětem:
Holka modrooká, nesedávej u potoka, holka modrooká, nesedávej tam!
Helke medreeké, nesedévej e peteke, helke medreeke, nesedévej tem!
Halka madraaká, nasadávaj a pataka, halka madraaka, nasadávaj tam!
Hilki midriiki, nisidívij i pitiki, hilki midriviki, nisidíij tim!
Hulku mudruuků, nusudůvuj u putuku, hulku mudruuků, nusudůvuj tum!
Ypsilon si můžeme odpustit, neboť my Češi ho při výslovnosti příliš od měkkého „i“ (ioty) nerozlišujeme.
Myslím, že tohle si nemůže dovolit žádný jazyk, zejména ne angličtina, kde si přece čtou své souhlásky podle toho, zda se jedná o slabiku otevřenou či zavřenou a někdy si je čtou doslova, jak kdo chce! Ale ta písnička jde ještě vylepšit, když namísto samohlásek nasadíme třeba naše slabikotvorné „r“!
Hrlkr mrdrrrkr nrsrdŕvrj r prtrkr, hrlkr mrdrrrkr nrsrdŕvrj trm!
Zkuste to zazpívat svým malým potomkům a uvidíte, jaký budete mít úspěch! Klidně můžu dát hlavu na špalek, že tohle nezazpívá kromě nás Čechů nikdo na světě! Ani Edit Piaf se svým nádherným „R“, jak ho známe z její nesmrtelné písně – Non, je ne regrette rien!
Pro tentokrát to snad stačí a příště se podíváme na další „kouzla“ s písmeny naší abecedy.
