Jsem obětí šikany
Můj tatínek očividně nedbal na prosby mojí maminky, aby mě nepohlavkoval, protože by to mohlo mít neblahý následek na mém duševním zdraví. Což se také bohužel stalo. Pomátnul jsem se totiž na rozumu.
Na stará kolena se nejenom snažím, většinou marně, porozumět technickým vymoženostem, ale navíc většinou věcičky, které nepotřebuji, horentně nakupuji. Neptejte se proč. Asi, že mám spoustu volného času a bláhově si myslím, že rozluštit jak počítač spustit, mně oddálí demenci, která na nás obstarožní lidi, trpělivě čeká.
Moudrá žena Máňa se nejenom po 50 letech naučila nastartovat auto, ale dokonce už také, oproti mně, dovede počítač hravě vypnout. A to je velkou měrou tím, že na úkor milování se již více než 30 let houževnatě zabývá hrou Sudoku.
Zrovna tak, jako se jí přes všechnu snahu nepodařilo mně za předlouhá léta manželství předělat, tak i hanebně dopadla se snahou mě naučit hrát Sudoku. To je ovšem tím, že tato hra, kterou se prý cvičí mozkově závity, je pro mě příliš komplikovaná. Já se již ve dvanácté třídě celkem dobře naučil násobilku pěti a to přímo jako když bičem mrská. Takže snad nejsem nějaký trouba. Jenže slavná Sudoku vyžaduje pekelné soustředění a na to já holt nejsem. Proto si raději cvičím mozek pročítáním technických příruček nově zakoupených elektronických vymožeností, abych je mohl používat.
Marná sláva, nemám nárok! Ano, jsem sice trochu pomalejší, co se týče porozumění technických věcí, ale většinou za nepochopení manuálů mohou ti, kteří je píšou. A jelikož je v nynější době takřka všechno vyráběno v Číně, tak čínští intelektuálové, kteří se trošičku naučili cizí řeč, si s radostní zgustnou na překladu do jiné řeči. A to pak podle toho taky vypadá. Já pak hodiny sedím nad textem snažíce se ho alespoň trochu pochopit, ale marně. A tak si myslím, že je nespravedlivé, když mi Máňa dává kapky, že jsem jí vymazal všechny fotky vnoučátek…
Moje snaha jít s dobou a mít nejnovější technické vymoženosti se mně bohužel nevyplatila. Moje skrovná penze se již neskrývá na dně půllitrů, ale na mojí ruce, kterou zdobí úžasné Apple hodinky, na stole, kde nelze stolovat, protože místo zabírá nejnovější, super rychlý Apple počítač nebo v garáži, kde si hoví pýcha mých ušetřených penzí, Subaru Outback. Díky mé vášni jsme teď chudí jak kostelní myši a navíc jsem se stal obětí šikany. Ano, vím, že toto slovíčko se spojuje s lidským chováním, ale já se stal obětí technické šikany.
Sedím pohodlně v křesle, nohy na stolku, popíjím moje pivko a koukám na fotbal v televizi. Prudké brnění na zapěstí způsobí to, že k Mánině rozhořčení panicky vykřiknu „Kurva, co se děje!“ Podívám se na zdroj brnění a zjistím, že mě zázračné hodinky upozorňují, že je čas vstát a projít se. Zrovinka, když má dojít k dlouho očekávané erotické scéně! Abych hodinky nenaštval, tak uposlechnu, což je kvitováno gratulací. Scénu jsem tím pádem zameškal, ale brzo bude kvalitní policejní razie, na kterou jsem s napětím čekal. Společně s výstřely opět brnění na zápěstí. To bych byl blázen, abych zase vstával. Je čas minutového hlubokého dýchaní, sdělují mi hodinky. To vás má uklidnit a dostat se do stavu nirvány. Takže neposlechnu a se zvýšeným tlakem na obrazovce sleduji napínavou zápletku. Další brnění. Kradmý pohled na hodinky mi řekne, že jsem neuposlechnul a ať koukám dýchat. To už vím, že mi budou hodinky šikanovat tak dlouho, pokud neuposlechnu. Takže uposlechnu a všechno je v pohodě. Pouze na chvíli. Hodinky se znovu ozvou, že je nutné si změřit obsah kyslíku v krvi! A sprdnou mě, že se test nepodařil, protože jsem se vrtěl. A šikana pokračuje. Hodinky žehrají, že málo spím, málo cvičím, málo chodím, nezdravě se živím. A tak to jede celou dobu, co mám tuto úžasně drahou americkou novinku na zápěstí. Jaká úleva, že nejsem ženská. Apple hodinky jim totiž oznámí jak to je s pravidelností jejich menstruací. Jistě se nebudete divit, že jsem se hodinek zbavil tím, že jsem je dal vnučce k Vánocům. Ta byla radostí bez sebe.
Další šikan na mě čeká jakmile sednu za volant. Jedu, kochám se a najednou se ozve zvoneček a auto mne peskuje, že mám koukat na vozovku a ne čučet kolem. Jen malinko přejedu lajnu na silnici a už to schytám. Silné brnění tentokráte na volantu a sprdnutí na obrazovce, že mám dávat pozor a nepřejíždět čáru na vozovce. A tak to jde do nekonečna. Pořád se autu něco nelíbí, za každou blbinu to schytám, že už dávám přednost kolu. Kdo to má pořád poslouchat, že ano?
To jak mě šikanuje počítač, o tom vám nebudu ani psát, jelikož je mi jasné, že také u počítače prskáte, protože vás nenechá na pokoji.
Takže to nemáme lehké. Celý život je vlastně jedna velká šikana. Ve škole, na vojně, v práci, doma, v milenčině náručí a teď navíc všechny ty technické vymoženosti…
A proto říkám. Zapomeňme na vyspělou elektroniku. Teď dávám za pravdu ženě Máně, která to vždycky se mnou myslí dobře, že je lepší si za mrzký peníz koupit celou knížku Sudoku, která oddálí vaše upadnutí do světa, ve kterém jste pouze vy.
Je vědecky dokázáno, že šikana je zhoubná věc pro vaše duševní zdraví. Apple hodinky, auto narvané elektronikou nebo mobil vás mohou dohnat k šílenství a kdo ví, co se pak může stát…