Loupežnický hrad
Původně to mělo být pozvání na krásný výlet. Ale situace dnešních dní, kdy v Národním parku České Švýcarsko se již několik dní bojuje s rozsáhlým ohněm to podstatně mění. Zde na severu už dlouho nepršelo tak stačí malá neopatrnost a neštěstí je hotové. Je mi líto lidí, také překrásné přírody a smekám před prací stovky bezejmenných lidí podílející se na záchraně. Bohužel člověk je nepoučitelný a dokáže si znovu v té vypálené oblasti rozdělat oheň. Byla doby, kdy jsem tam často jezdívala.
Je tomu už dávno co jsem organizovala kursy pro dospělé z celého Československa a několik let s nimi jezdila do rekreačního střediska, které nám bylo mimo sezónu zapůjčováno z národního podniku Ferox Děčín. To místo v Českém Švýcarsku byla Vysoká Lípa a jaro i podzim tam byly nádherné. I když hlavní náplní byly přednášky, při příznivém počasí vedla cesta k nejbližšímu loupežnickému hradu a někdy i k nedaleké Malé pravčické bráně.
Zbytky skalního hradu Šauštejn, který byl běžně označován jako loupežnický hrad, leží na skalním suku. Původní jeho funkcí bylo hlídat bezpečnost obchodní stezky a varovat signálním ohněm před nebezpečím či ohrožení sousední hrad. Ten o nebezpečí varoval svého souseda a ten dalšího, celá obchodní stezka tak byla, v té dávné době pod kontrolou podobných hradů.
Archeologové vznik hradu datují podle nálezů do posledního čtvrtletí 14 století. V té době území patřilo rodu Michalovců a také jim patřily další hrady. I když další doložení majitelé byli Vartenberkové z Děčína, vládli tam lapkové, jak dokládají zprávy z let 1433-1443 o jejich činnosti. V kamenické městské knize v roce 1515 se při prodeji uvádí jen léno hradu a ten chátral. Ovšem dostat se nahoru v té době znamenalo vylézt a to doslova spárou na malou plošinku s kapsami a dražemi (což je vysekaná drážka či žlábek k ukotvení dřevěné konstrukce). Plošina je rozčleněna na čtyři samostatné skalní bloky. Ta největší zřejmě patřila dřevěné obytné věži. Objekt kruhového půdorysu vypadající jako díra měl zřejmě skladovací funkci. Okraje plošiny byly ohraničeny původně dřevem.
Podobnou cestou jsme se z účastníky také tak snažili vylézt, ale už nám chyběl ten loupežnický „cit“. Většina účastníků na vrcholovou část už raději nelezla. My co jsme přece jen dolezli, jsme se tehdy drželi od nezpevněných okrajů dál i tak tam byl nádherný rozhled do kraje. Ve skále je vytesán monogram J.J.H. s letopočtem 1760 pravděpodobně ho tam někdo zanechal na svou počest, že tam vylezl. Později byl přístup k hradu zabezpečen pomocí železných žebříků, mostků a zábradlí.
V roce 2019 tam započala rekonstrukce, která zahrnuje sanaci nestabilních skalních bloků, nový vstupní žebřík, nové pochozí lávky které jsou nad povrchem skály, aby nedocházelo k erozi sešlapem, protože velké množství turistů je na pískovci znát. Správa Národního parku se finančně podílela částkou 9,5 mil Kč na zajištění ochrany památky a také na bezpečnost turistů. Pro nepřístupnost terénu byla nutnost zajistit přepravu některých dílů i helikoptérou. Od června 2022 byl celý objekt zpřístupněn a podle reakce a fotografií prvních návštěvníků se rekonstrukce povedla.
Je otázkou jak bude okolí vypadat po uhašení požáru.
Podle informací Pravčická brána bude v pořádku, ale jak dopadla ta Malá?
Tento přírodní skalní oblouk s výškou cca 2,30 metrů a šířkou 3,30 metrů leží mezi Vysokou Lípou a Mezní Loukou a od Šauštejnu je vzdálen15 minutovou chůzí! Slouží jako vyhlídka se železnými schody a vyhlídkovou plošinou, kterou tvoří železná konstrukce pro zabráněni devastace skály. Doufejme, že i tato památka zůstane dál zachována.
Po otevření přístupu na hrad ho navštívilo mnoho turistů a tak na internetu je k vidění spousty dnes už asi památných fotografii na krásu této krajiny.