Nesnášenlivost
Impulzem k sepsání této úvahy je současné, až nenávistné rozdělení společnosti. Toto je můj amatérský pohled do minulosti, naprosto bez cíle prosazování nějakého politického pohledu, politické orientace a naprosto netrvám na tom, že bych měl pravdu. Mohu se mýlit. Podnětem pro napsání níže uvedeného byly vynikající úvahy pana Zářeckého - Žijeme s respektem.
* * *
Pohled do slovníku s výkladem významu slov pod tímto pojmem uvádí na příklad nesnášenlivost člověka na některé potraviny, až po popis nesnášenlivosti jako druhu psychické nemoci. Já si pod tímto pojmem představuji možnou formu vztahu mezi lidmi a za opak nesnášenlivosti pokládám vzájemné pochopení až lásku. Zůstanu proto u mého výkladu vztahu mezi lidmi, slupinami lidí, až po ty skupiny největší-národy.
Z tohoto pohledu se podívám na chování českého národa od počátku minulého století. V té době byl český a slovenský národ začleněný spolu s dalšími v uskupení Rakousko-Uherské monarchie.
Mým pohledem laika vycházejícího ze všeobecně známých skutečností, a především vyprávění dědy, který v té době žil, žili vedle sebe Češi a Němci a někteří někdy dokonce tak blízko, že se museli jeden druhého dotýkat, a to včetně specifických dotyků, ze kterých se rodili děti. Jen si lámu hlavu s tím, zda ten nový človíček byl Němec, nebo Čech, či Češka, nebo Němka, když otec byl Čech a matka Němka či obráceně.
A tím vyvstává moje první dilema:
Oficiálně, prohlášením českých politiků, tito lidé žili v žaláři národů. Zdá se, že si ti lidé toho nějak nebyli vědomí a starali se o zcela jiné věci, zejména ty související s jejich obživou. Mohli se volně pohybovat po celém území monarchie, což asi život v žaláři zrovna nepřipomíná. Jsou přece známé pobyty učňů ve Vídni a dodnes názvy některých obchodů tam jsou s českými jmény a nikdy jsem nenarazil na to, že se tam dostali útěkem ze žaláře.
Při tom ten žalář neměl uzákoněný oficiální jazyk, všechny ty národy tam hovořily svým na rozdíl od toho budoucího státu, Československa který jej tedy úřední jazyk ustanovil a tím mimo jiné třem milionům Němců, kteří se ze dne na den aniž se pohnuli z místa tam octli zkomplikoval život. Ocitli se v zemi, kde se jejich jazyk neuznával, ale zato se uznávala různá opatření vylučující je z některých zaměstnání, nařizující jim nové povinnosti atd.
Chtěl bych zdůraznit, že v žádném případě nejsem a nikdy jsem nebyl, ani neměl důvod obhajovat hrůzy 2. světové války, roli v ní Německa a Němců. Právě naopak mě v současnosti vadí určité snižování významu obětí a všech, kteří se podíleli na ukončení těchto hrůz a porážce fašismu, včetně role SSSR, jehož armáda sehrála rozhodující roli a jehož obyvatelé byli nejvíce válkou postiženi.
Toto pojednání je osobní reagencí na skutečnost, že jak minulý režim tak současný, buď naprosto ignoruje či přímo záměrně se vyhýbá popisu toho co předcházelo hrůzám 2. světové války, co do jisté míry vedlo k tomu jaká byla reagence Němců žijících v pohraničí a jinde na území Československa na okupaci Hitlerem. Jinými slovy co předcházelo dalšímu vývoji, tj. vyhnání Čechů z pohraničí Němci a poté vyhnání Němců Čechy
Stejně tak mně není jasné, co se změnilo lidem pracujícím na poli či v továrně, či jinak se živících prací tím, že se rozpadlo Rakousko-Uhersko. Chápu, co se změnilo a jak se změnil život několika vybraných lidí, počínaje TGM a suity vybraných kolem něho. To ostatně platí i pro to naše rozdělení se Slovenskem v nedávné minulosti, pro pár vyvolených se změnilo mnoho, pro naprostou většinu lidí nic, jaká pozitiva to té většině přineslo.
Skutečnost, která započala nepřátelství mezi Čechy a Němci, kteří před tím, jak naznačeno v úvodu úvahy vedle sebe žili, starali se o svá pole, starali se o svoji obživu a podle svých schopností a možností o v té době pozoruhodný rozvoj zemědělství a průmyslové výroby, celkový rozvoj regionu s přesahy na celé území Rakousko-Uherska.
Podivně na mě působí děkování a ocenění přístupu Ameriky a V. Británie a Francie ke vzniku Československa. Šlo především o podporu rozpadu R-U, a k tomu stačí známé pravidlo - Rozděl a panuj. Zbavili se rovnocenného partnera, konkurenta a nahradili ho pidizemičkami, bez ekonomického, finančního, vojenského a politického vlivu. Jaká velkorysost.
V dalším vývoji, z hlediska úvahy lze přeskočit období, kdy oficiálně jsme byli přáteli SSSR a dokonce jsme na to měli organizaci SČSP, přáteli s dalšími zeměmi k tomu organizací RVHP, pro úplnost lze doplnit, že bratři Slováci se počátkem 2. světové války s námi rozešli, abychom se po válce zase spojili a v nedávné minulosti zase rozpojili. O Podkarpatské Rusy nemluvě, to byl jen časově velmi limitovaný přechodný doplněk.
Ale co za tu dobu dělala ta nesnášenlivost?
Z dnešního pohledu se ukazuje, že ta se ani uvedeným, relativně dlouhým vývojem neztratila, nevypařila, nikdo ji nevyhnal, čas ji neodvál, přesto, že s mnohým to ten čas dokázal. Sotva se objevila možnost oficiálně řečeno svobodného chování a projevu, tak se vynořila. Ve vztahu Čechů a Slováků se nejen přihlásila, ale rozhodla, že se rozejdeme.
Zcela v rozporu s racionálními pohledy ekonomickými, společnými zážitky, od společných úspěchů na příklad na poli sportu ale prakticky ve všech lidských počínáních až po smíšená manželství. V naprostém opaku s počínáním Němců, kteří se naopak spojili, my se Slováky, již před tím zemička maličká jsme se rozešli, pardon navzájem osvobodili, aby se vytvořili ještě menší dvě zemičky. Ať někdo tvrdí, že za tím není ta pošetilá nesnášenlivost, že je to naopak projev vzájemného porozumění, skutečného přátelství, lásky a v neposlední řadě racionálního myšlení.
Není mým přáním dalšími argumenty dokazovat roli nesnášenlivosti v české povaze, proto pouze uvedu nepopiratelné skutečnosti z poslední doby a ať si každý udělá svůj úsudek, zda za nimi nestojí nesnášenlivost a jsou pouze výdobytek demokracie, svobody a mimořádných, pro mě osobně nepochopitelných schopností a předvídavosti současné politiky a politiků. Rozdělení světa, zemí na přátelské a nepřátelské s tím, že ty přátelské dělají vše dobře, zatím co ty nepřátelské dělají vše špatně - místo snahy řešit to nepřátelství jej naopak prohlubovat, a to až do přivedení světa na pokraj nebezpečí válečného konfliktu. Všechny ty naše politické strany, jejich představitelé si vystačí s tou vzájemnou nesnášenlivostí a vzájemným napadáním.
A jako by předchozí nestačilo, objevila se pandemie, ve které nesnášenlivosti rozhodně úbytě nehrozí, a naopak se prohlubuje dalším rozdělením společnosti na dvě navzájem nesnášenlivé skupiny naočkovaných a nenaočkovaných.
Jaroslav Petřík
