Kutilství
Chtěl bych napsat úvahu o kutilství a již v začátku mám trochu problém s tím, zda toto označení je správné. Co to je kutilství? To není živnost, to není povolání, kvalifikace, ani duševní vada i když kutilství někdy hraničí s posedlostí.
Kutil je takový Ferda mravenec práce všeho druhu. Já se domnívám, že je to lidská vlastnost, schopnost něco, s čím se člověk rodí. Jako třeba hudební sluch, pohybové nadání a další schopnosti.
Tak, jako jsem již v dětství zjistil, že nemám hudební sluch, když mi otec opatřil malé housličky a myslel, že mě na ně naučí hrát a přesto, že jsme oba chtěli, tak absence hudebního sluchu u mě to ukončila, tak ve stejné době jsem si na půdě začal vytvářet něco jako dílničku, snášet tam nářadí, pokud tak vznešeně lze nazvat staré kladívko, kleště, dráty, různý materiál, odložené součástky.
Předchozím jsem chtěl říci, že člověk se jako kutil musí narodit, musí se jím cítit.
To však současně neznamená, že kutil nutně musí umět více, myslím ve smyslu schopnosti něco zhotovit, opravit než ostatní. Kutil, kutilství je přístup, zájem až posedlost něco udělat i když to neumí, kdybych měl jít do extrému.
Pochopitelně člověk, který se nevyhýbá manuální práci, ale naopak se s chutí a zájmem do práce pouští se časem různé práce naučí a stále se zdokonaluje, získává zkušenost poradit si se stále složitějšími úkoly.
Tak jako se dobou, změnou životních podmínek a u nás i politických poměrů mění způsob života odráží se to i v kutilství. Zatím, co dříve každý, kdo si pořizoval rodinný domek byl nucen něco udělat sám, či asistovat řemeslníkům, tak nyní jej lze získat ve stavu k nastěhování, aniž se tam během stavby vůbec ukáže.
Ale i za minulého režimu populární chaty a chalupy si ne všichni pořizovali jen proto, že měli zájem o tento způsob života o víkendech, dovolených. Byli i tací, kteří si tyto objekty pořídili, protože to měli sousedé, známí, A tak jsem se již v té době smál svému rozdělení chalupářů na dvě skupiny. Jedna je šťastná, když na chalupu jede a těší se na tu práci a je smutná, když z chalupy odjíždí, zatím co ta druhá je šťastná, když odjíždí, že už tu povinnost na chalupě tam něco dělat mají za sebou.
Bohužel i při tom mém pozitivním vztahu ke kutilství, dalo by se říci až fandění této vlastnosti musím přiznat, že je na ústupu. Uznávám, že se na tomto trendu pochopitelně podílí možnost nechat si vše udělat, na každou práci zavolat odborníka.
Mě však mrzí to, že vytrácením kutilství ze života lidí se lidé ochuzují. Je možné žít tak, že mimo profesi a návštěvu fitka se ten zbytek času stráví s chytrým telefonem. Ale stejně tak je možné, že mimo té duševní práce bez pohybu v přírodě, venku, tedy aktivitami spojenými s kutěním človíček ztrácí vyrovnání, obrazně řečeno přepadává na jednu stranu, pokud na té druhé oproti té duševní činnosti nic není.
A to nemluvím o tom pocitu uspokojení až radosti, když výsledek toho kutění vypadá k světu.
Připouštím, že z jiného pohledu to kutilství může vypadat jako sabotáž a brzda vývoje člověka, který začal člověkem lovcem, honícím s klackem zvěř, tedy člověkem převážně v pohybu, zatím co nyní u řady lidí směřuje k člověku, jehož kostrč pokračuje židlí a tvoří s tím človíčkem téměř jeden celek.
Kutilství