Balada o nevydařeném Silvestru Pepíka Bočka
Včera soud odsoudil Pepíka Bočka,
ačkoliv na vině byla ta kočka.
Až dosud byl Pepa skoro svatej,
teď bude platit jak mourovatej!
Kdyby nedbal zlosti, byť jen z nedbalosti,
vyhnul by se půtce, nebyl by z něj škůdce.
Teď mu tvrdnou rysy, nechme mluvit spisy,
tam je všechno psáno, od něj podepsáno.
Naproti chalupě, co vlastnil Boček,
bydlela Klásková a s ní šest koček.
Nejednou šutrem mrsk po čičince,
když venku šlápnul do kočičince.
Pepík ani kapku neměl rád tu babku
a ty její micky dráždily ho vždycky.
Jednou chtěl dvě kočky namočit do močky,
bába udat ho šla, komis na něj došla.
Ten večer v hospodě bylo tak teplo,
„kéž by tu babiznu konečně kleplo!“
Rozjímal Pepíno nad štamprdlem,
než mu rum tuzemský protek hrdlem.
Silvestr byl právě –„ což tak dopřát bábě
spolu s Novým rokem překvapení šokem.
Náramně se lekne – třeba to s ní sekne,
bude srandy kopec, ze síně až po pec!“
Když táhlo k půlnoci, tak Pepa Bočků
vyšel ven a chytil Kláskový kočku.
Sám sobě odvětil na otázku,
co bude mít číča na ocásku,
až ji pustí k babce s plechovkou na tlapce,
s rolničkou na uchu, s řetězem na břuchu.
No a na tom chvostě, tam bude mít prostě –
jenom žádnej defekt –prskavkovej efekt!
Už viděl jak bába oči své poulí
na tuhle chlupatou ohnivou kouli.
Připevnil, uvázal, sirkou škrtnul –
v tu chvíli plán se mu nějak zvrtnul.
Jak prskavka prskla, číča sebou mrskla,
do stodoly vběhla – ta popelem lehla.
Hasily tři sbory, už je konec story.
Chudák Pepa Boček – nepřítel všech koček
Text: Ivo Jahelka
Ilustrace: František FrK Kratochvíl
