Já chodím jen na chvíli k lesu s pejskem. Samozřejmě s rouškou doma ušitou. Aspoň víme, že na rybníce zahnízdil párek divokých kačenek, v lese potkáváme párek zajíců a svým zpěvem nás těší kosáci, hejna špačků a přidal se i drozd kvíčala.
Sýkorky ještě vymetají zbytky z krmítek, a aby si ještě trochu pochutnaly tak jim tam něco přidáme. Tady je ještě po ránu pořádný mráz a vydrží být zima až dopoledne, než se trochu oteplí. Snaží se kvést sasanky, bledulky, sněženky i jíva s kočičkami, ale je to všechno přejíté mrazem. Mějte se hezky a budeme si přát, aby se co nejdříve vše dostalo do svých kolejí.
A jakou mají moc ty křehké nitky, že unesou tu tíhu sněhu, pod níž se i stromy rozlámou.
První pilná včelička využila sluníčka.
Podběl – tato léčivá bylina neroste na záhonech ani v zahradách, ale rumištích, skládkách, podél obnažených cest. Daří se jí v nehostinných půdách proto, že má dlouhý oddenek. Nejdříve se objeví krásné žluté květy a až posléze vyraší lupeny. Nakonec přijdou ti, kteří sbírají bylinky.
Stěží bychom mohli čekat, že v tak mrazivém jarním dni objevíme na suchém listí motýla. Jeho křehká krása bývá spojována s létem, s kvetoucí loukou. Podle barevných skvrn na křídlech poznáte babočku paví oko.
Takhle vykračujete po loňském listí a najednou vám pod nohama vzlétne motýl, babočka bílé C, který byl někde schovaný pod listem a když ho sluníčko probudilo, tak se vydal do světa hledat nějakou kytičku aby se posilnil po zimě.
Bílé krásky – sedmikrásky
Křivatec žlutý kvete v březnu, dubnu, je to posel jara.
Nedočkavý zajíček vyšel si vyvětrat zimní kožíšek.
