ŠAMPUS
„Opera House” v Sydney uváděla „Prodanou Nevěstu”. A bylo to poprvé, kdy jsme se s dalšími kamarády vypravili do „Opery House” na představení. Za dlouhý pobyt v Austrálii máme budovu vyfotografovanou z každého úhlu, z každé strany, ale uvnitř jsme ještě nebyli.
Bylo nás osm zájemců o naši operu, šest Čechů, dva Australané. Určitě se jim opera bude líbit. Je nastudovaná v angličtině a zpívají sólisté z Austrálie. Šest nás z Canberry do Sydney vezl Vladimír naším mini autobusem. Dva z naší osmičky přijeli samostatně.
V Sydney je dost velký provoz na silnicích. S tím jsme si však problém nedělali, neboť jsme měli připravený nový GPS systém a věřili, že nám na ubytovnu nějak dopomůže.
Pletli jsme se v jednosměrných sydnejských ulicích, vynervováni z GPS, že skončí v odpadkovém koši, neboť nefunguje, jak jsme si představovali. Praktická mapa bude lepší. Vypnuli jsme kecátko a jeli podle mapy. Ta nás úspěšně vymotala a dopomohla na ubytovnu. Byl to apártment se třemi ložnicemi.
Z Canberry jsme vyjeli v sobotu ráno a za tři a půl hodiny už jsme seděli na balkóně apártmentu a odpočívali.
Plánovali jsme,.kam půjdeme na večeři před představením. Na doporučení jsme šli do ruské restaurace „Lenin Bar”. Je tam ice bar (bar z ledu) a vše ostatní také vydlabané z ledu. Sedačky, stůl, barový pult atd. Půjčí ti deku, kabát, dáš si v baru pití a za půl hodiny musíš jít, neboť za dveřmi čekají další zvědaví, žízniví hosté. Je to atrakce hlavně pro Australany, kteří si zimu (pořádnou zimu) neumí představit. Půl hodiny v baru stačí. V té zimě ani pořádná vodka nikoho nezahřeje. Večeře tam byla moc chutná a samozřejmě jsme si objednali pití. Podle vinného listu jsem měla spadeno na šampaňské. Ostatní chtěli něco jiného. Sice mně bylo divné, že za celou láhev bublinek žádají pouze $16, navíc v turistickém centru, kde je vše drahé. Nějak víc jsem nad tím neuvažovala a šampus objednala.
„Já moc nechci”, říká Vladimír. „Na co bereš celou flašku? Dej si pouze skleničku ne?”
„Ale co, dáš si taky. Už nemusíš řídit. Nech to na mně!“
Po večeři došlo k placení. Všichni jsme dávali dollary dohromady. Poslední jsme se na účet zaměřili my dva. Udivilo nás, za co tam zbývá kromě našich večeří ještě zaplatit $100? „Za láhev šampaňského“, oznamuje číšnice.
„To musí být nějaký omyl? Vždyť na vinném listě stojí černé na bílém $16". Chtěli jsme, aby chybu na účtu opravili. ” $16 je označení za pohár, ne za celou láhev,“ suverénně na to vedoucí podniku. Strašně mě to rozesmálo. Vyšla jsem ven z restaurace a moje společnost na mě udiveně zírala, co že se mně stalo? Vladimírovi šeptám, že jsme, (že jsem, neboť on měl pouze pohár) vypili (vypila) šampus za $100. „No a co? To máš jedno, hlavně že ti chutnal!” Měl pravdu. To by mě mrzelo, kdyby to nebylo za ty peníze k pití. Asi to tak mělo být, protože kdybych předem věděla, co za láhev žádají, byla bych ji nikdy neobjednala.
Pak jsme kamarádky šly na toalety. Jak jsem si vzpomněla na $100 šampus vyprskla jsem smíchy a nemohla jsem se uklidnit. Bylo mě to tak legrační a libovala jsem si, že nevědomost čili lépe řečeno “blbost”, je docela dobrá. Aspoň člověk okusí něco o čem si myslí, že si to nemůže dovolit. Vladimír doplatil večeři s bublinami platební kartou a šlo se na operu.
Ti Australani si ji pozměnili do moderního podání současné doby. Člověk, když to viděl, nevěřil, že je to naše „Prodaná nevěsta“. Nevadí, hlavně, že se toto podání líbilo Australanům. Strašně tleskali a vypadali nadšení. Na ubytovně jsme se všichni ještě chichotali mému vypitému šampusu. V neděli po snídani jsme vyrazili zpět do Canberry. Pustili jsme GPS systém a zázrak! Vymotal nás na dálnici. V koši nakonec neskončil, jenom jsme se naučili odposlouchávat instrukce, a ne se rozčilovat.
