Jak dopadne návrat z výletu
Syn se snachou dostali volno ze zaměstnání a tak se vydali na delší výlet mimo Austrálii. Když se vrátili, abychom neměli starost hned se hlásili a samozřejmě se zeptali, mohou-li nás přijít navštívit, přivezli nám totiž nějaké dárky. Jistě rodinu moc rádi uvidíme, žijí nyní téměř hodinu jízdy autem od nás a tak jsem navrhla aby přišli jeden den na večeři, že připravím to co mají rádi.
Mohla jsem čekat, že to bude moje kuře na zelí.
Druhý den ráno jsme se vydali s manželem na nákup a hlavně do řeznictví, kde mohu koupit ty správné kousky kuřete. Je to část kuřecího boku ta jak je v něm nechaná jen jedna krátká kost, ale hlavně je na něm kůže. Však pan řezník hned poznamenal, že bez kůže by to nemělo tu chuť. Tedy sedm pěkných kousků, ty se právě vejdou do pekáče.
Pěkně je z té strany bez kůže nasolím a trochu opepřím a nechám odpočinout. Do pekáče vložím obsah dvou piksliček kysaného zelí, každá 220 gramů. Je to zelí australské, nepřehnaně kyselé a pokrájené. Promíchám s trochou kmínu a přihodím tři lžičky cukru. Dvě dostatečně velká sladká jablka nakrouhám nahrubo, přidám k zelí a znovu dobře promíchám, položím kůží nahoru kousky kuřete a pokmínuji. Přiklopím a ještě čekám až bude čas dát to do trouby.
Rodinka má přijít kolem šesté hodiny, když přiklopené kuře nechám péci slabou hodinku a potom další hodinu nechám odklopené dobře upéci s kůží do křupava, stačí vložit do trouby někdy před půl pátou.
Sedla jsem si do svého pohodlného křesla, nastavila polohu tak jak to vyhovuje a odpočívala.
Ve čtyři hodiny jsem se rozhodla vstát, ale nešlo to. Křeslo se mnou nemluvilo. Proč ? Udělala jsem něco špatně ?
Ne, prostě je v naší čtvrti vypnutý proud !
Není divu, jenom ve státě NSW je více jak 120 požárů. Nikde kolem nás nehoří, ale výpadky proudu jsou časté.
Zdá se to asi sobecké, ale teď jsem měla starost s večeří. Troubu mám elektrickou a nikdo nemohl říci jak dlouho budeme bez proudu.
V další čtvrti, ale jen asi deset minut od nás autem, bydlí naši dobří kamarádi.
Ano, jako vždycky nabídli pomoc. Dám manželovi pekáč do auta a vyšlu ho na cestu. Nejdříve ale musíme zavolat synovi, aby nespěchali.
Nemůžeme se dovolat, po delší době víme, že jsou na dálnici, provoz se téměř nehýbe, nikdo neví, co se děje. Když bude nejhůř budou se snažit to někde otočit a vrátit se domů.
Prosím vás děti tak to ne, kamarádi jsou velmi ochotni pomoci, nevzdávejte to. Pekáč je už v autě.
Čas ubývá. Co teď? Nic. Proud se vrátil, ale kdy dojede rodinka to nevíme a jak dopadne připravené kuře nelze odhadnout.
V celé Austrálii hoří a mně dělá starost jak dopadne kuře na zelí.
Dopadlo dobře, syn, snacha a nejmladší vnuk (24) dojeli před sedmou hodinou a pochutnali si.
Potom vyprávěli o jejich výletu a ukazovali fotografie. Odjížděli v jedenáct hodin.
Když můj recept vyzkoušíte, doufám, věřím, že vám bude chutnat. Jiný můj recept „citronové kuře“, u nás jednou ochutnala paní Jiřina Bohdalová, při jedné návštěvě Austrálie a otiskla to v jedné své knize.
Nyní musíme hlavně doufat, že Austrálie zdolá všechny ty požáry a budeme schopni pomoci všem, kteří jim neunikli.
