Tak to je pěkná sviňárna!
„Zaslechl jsem, že nad naší knihou drží svou ochrannou tlapu nějaká společnost „Přátel zvířat v Šišlámovicích“, začal z ničeho nic Kolja, když se předtím pořádně nažral a ještě si stačil utřít důkladně fousy o nový koberec v obýváku.
„Vždyť je nikdo ani neznááá!“ zavyl, buď že měl břicho opravdu plné anebo že mě zase chtěl provokovat.
„Ale zná! Společnost přátel zvířat v Šemanovicích u Kokořína, která byla kdysi nadací, je tak známá, že ji zná i Brigite Bardot, a to je nějaká herečka!“
„Vážně?“ zavyl Kolja tentokrát trochu nevěřícně a šel se podívat, jestli ještě něco nezbylo v misce. „Tuhle společnost znají dokonce i Chrudoš a Šťáhlav, a to jsou psi jednoho slavného režiséra v Americe. A představ si, že tihle dva odvážlivci napsali dokonce blahopřejný dopis zakladateli nadace Ondřeji Suchému.
„No a?“ štěknul Kolja uraženě, buď že už v misce opravdu nic nenašel, anebo že se ho jména tak slavných psů nemile dotkla.
„Jak rychle nadace vznikla, tak rychle skončila“, nevšímal jsem si ho. „Byla zrušena a suspendována na spolek. Moudří páni nahoře, kteří si nechají říkat poslanci lidu, totiž rozhodli, že podmínkou přežití všech nadací bude propříště malounká sumička – pouhých půl milionu korunek na kontě. Na tu by se však nesmělo sáhnout, sloužila by jen jako takové přilepšení...“
„A co se čertíš? Přilepšit všem psům, a pro mne za mne i ostatním zvířatům, by bylo dobře, ne?“ skočil mi do řeči Kolja.
„Naivko! V tom to právě bylo! Že se z té sumičky neměl mít dobře žádný čtyřnožec, ale jenom banky. Zrušily se malé nadace, a přitom se nedokázalo zabránit tomu, aby byly peníze nadací zneužívány. Jsou tam totiž nějaké úlevy na daních – teď přesně nevím. Není to pravidlem, ale klidně se může stát , že největší gauneři totiž těch pět set tisíc samozřejmě snadno jako jistinu složí. Jak vidíš, když jde o někoho břicha, dokážou poslanci myslet přímo hlavou! Na vás zvířata nikdo nepomyslel a tak všechny malé nadace jednoduše zanikly.“
A proč ty poslanci pomáhají těm bankám a raděj nepomáhaj nám psům?“
„Asi s těma bankami si lépe dorozuměj jak s vámi psy.“
„Tomu teda nerozumím… “
„Bodejť by jo! Tohle by snad mohli pochopit jenom ve Zvonokosích nebo v Kocourkově.“
„Tak to je pěkná sviňárna!“ zuřivě se naježil Kolja.
„Uklidni se! Máš pravdu, ale takhle se nemluví o reprezentantech státu! Víš, že tím urážíš všechny lidi v Čechách, kteří si tyhle zástupce lidu vybrali a dali jim svůj hlas?! A ty jako čistokrevný cizinec, i když tvůj páníček se cítí být Čech jako poleno, musíš držet pusu!“
„Hm. Tomu teda opravdu nerozumím,“ kroutil dál hlavou Kolja. „To já bych takovým lidem svůj hlas nikdy nedal!“ vyřešil to nakonec jednoduše po svém, ale pak si na něco
vzpomněl: „Hele, nemohli bychom spolu napsat těm dvěma slavnejm psům, tomu Chrudošovi a Šťáhlavovi?“
„Taky že jsem jim už napsal! Ne jim, ale jejich páníčkovi! Ale jestli se chceš seznámit s těma dvěma, tak to bohužel nepůjde, protože pan Forman připravuje v Evropě nový film a...“
„... A nemoh´ bych si v něm zahrát?“ napadlo najednou Kolju a už se celý kroutil, vpravo vlevo, uši podnesl vší silou nahoru a pusu od ucha k uchu, jak věděl, že mu to sluší nejvíc.
„Režisér Forman... režisér Forman,“ bručel přitom. „Je to přece ten, co natočil ten známej film o psovi Amadeovi, ne?!“
Kolja zkrátka zase jednou předváděl svoje znalosti a všechno motal dohromady.
„Pořád jen koukáš na televizi a máš pak z toho v tvé své psí hlavě čardáš,“ odbyl jsem ho, ale Kolja se jen tak nedal.
„Hm, máš asi pravdu, ale stejně bych si rád v nějakým tom filmu zahrál. A když ne zahrál, tak bych se aspoň strašně rád naučil psát. To by mě ty dva naučit mohli, ne?
„Jednou se jich na to můžeme zeptat, ale teď, jestli chceš, ti přečtu blahopřání, které ti vzdělaní psi Chrudoš a Šťáhlav společně s Milošem Formanem poslali Ondřeji Suchému“, řekl jsem, abych měl od Kolji pokoj. Pak už jsem na nic nečekal:
„Když se mě moji dva psi, Chrudoš a Šťáhlav, zeptali, zdali člověk má také duši, ukázal jsem dopis od Nadace přátel zvířat v Šamánovicích. Přečetli jej pozorně, vrátili mi mírně poškozenou botu, zatančili krátký taneček radosti a požádali mě, abych vám napsal toto: Zní to jako pohádka!
Vaše Boží hovádka.“
Miloš Forman
„Hm, ty psi jsou fakt dobrý, já skládat básně neumím. “
„Vážně?“ na oko jsem se podivil. „To v Česku je před volbami básníkem každý poslanec!“ Kolja mě neposlouchal. Chodil sem a tam a vrtěl hlavou, jako vždycky, když něčemu nerozumí.
„A vůbec, o psech, který uměj číst a psát, jsem ještě neslyšel,“ vybafl, když se dost napřemýšlel. „Ty by mohli od hodiny dělat poslance, co říkáš? Takovejm bych určitě svůj hlas dal. Taky si myslím, že by psi ve vládě byli lepší a spravedlivější, ten Chrudoš a Šťáhlav určitě, už proto, že mají rádi lidi, a kdo má rád lidi, tak má rád i zvířata,“ zakončil filozoficky Kolja a znechucen z apoliticko–psovské situace v Čechách, na Moravě i ve Slezsku odešel na zahradu. Praštil tam sebou na trávu, až vyskočily na nebi hvězdičky a za chvíli už jenom hlasitě chrápal.
Politika není zkrátka vůbec jednoduchá, zvláště když není ani pro kočku. Politika někdy utahá i koně, bručel ze sna.
Václav Židek
* * *
Z knihy Václava Židka a Blanky Kubešové „Kolja... to neznáte mého psa!
