Malíř melancholických nálad
Připomínáme jednoho ze zakladatelů českého moderního umění - náladové a melancholické obrazy malíře Jana Preislera.
* 17. 2. 1872 Popovice u Brna
+ 27. 4. 1918 Praha
Jeho životní příběh se začal v rodině slévače Josefa Preislera. Do vínku dostal mimo klidné povahy i velké umělecké nadání. Své nadání malovat projevil již v měšťanské škole. Po krátkých peripetiích nakonec rodiče svolili, aby šel studovat do Prahy na Uměleckoprůmyslovou školu. Rodiče ho při studiu podporovat nemohli, ale vzhledem k jeho talentu a mecenášům se mu podařilo v Praze i uživit. Studium ukončil v roce 1895. Jeho zajímavou prací, kterou na sebe ještě více upozornil, byla kresba Velikonoce.
Zdroj: Archiv Muzea umění v Olomouci
Stal se členem spolku výtvarných umělců Mánes (byl založen v roce 1887), který sdružoval příznivce moderního výtvarného umění a později se stal i jeho předsedou. Vyučoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V závěru života dosáhl i postu profesora na Akademii výtvarných umění. Vedle malování obrazů Preisler ilustroval i knihy - pohádky a poezii. V roce 1900 se se svými obrazy zúčastnil na světové výstavý v Paříži. Vzpomeňme jeho známý obraz – Jaro.
V polovině roku 1902 se vydal spolu s přítelem - malířem Antonínem Hudečkem do Itálie, kterou umělci pokládali za ráj umění a kde hledali inspirace pro svou další tvorbu. Preisler byl okouzlen nejen přírodou, mořem, ale také římskými památkami. V té době vznikla série magických obrazů s tématem černého jezera. V zobrazené krajině se prolíná i hodně z jeho rodného kraje – Berounska. Sérii obrazů dal později název „Černé jezero“ jeho přítel Jan Kotěra, kterému se se svými dojmy z pobytu v Itálii svěřoval ve svých dopisech.
Pro melancholický nádech svých obrazů je přezdíván také „Malíř smutků a nevěr“. V roce 1906 se se stejnou motivací jako do Itálie vydává do Paříže. Byl obdivovatelem díla Paula Gauguina. Paříž i její umělecký svět jej nadchnul, ale zároveň i vháněl do smutku a marnosti.
Citace z dopisu příteli (kolem roku 1909): "Je to divná země, malá, zde člověka nic nebičuje, nic nežene kupředu, život je zde ospalý, vzduch hustý. Všechno malicherné. Divná země, kde místo aby postupem času, léty a věkem se člověk naplňoval a rozvíjel, usíná a scvrká se."
Po návratu z Paříže začal pochyboval o svých uměleckých schopnostech a přestal svá díla vystavovat. Stále více podléhal depresivním a melancholickým náladám. Pochyboval sice o kvalitě svých kreseb, ale stále maloval, avšak svá díla nevystavoval. Díla Jana Preislera mohli jeho obdivovatelé spatřit až po jeho smrti.
Z jeho tvorby vzpomeňme třeba obrazy pro Palackého sál Obecního domu, mozaiky pro muzeum v Hradci Králové. Zajímavým tématem Preislerovy tvorby se stalo koupání. Známé jsou jeho obrazy aktů v přírodě. Obrazy zpodobňují melancholii, smutky, radosti i vášně.
V roce 1914 se oženil s Boženou Pallasovou z pražské řemeslnické rodiny. Měli dvě děti - syna Jana a dceru Boženu. Zemřel předčasně na zápal plic dne 27. dubna 1918 v Praze. Není pochován mezi velikány českého uměleckého života na Vyšehradě, ale na hřbitově v Počaplech - Králově Dvoře.
Lenka Látalová
***
Zobrazit všechny články autorky