ADVENT A VÁNOCE 
Rok s rokem se sešel a my si opět můžeme připomenout, že adventní a vánoční doba je hlavně čas, kdy se setkávají dobří lidé. Je obdobím klidu, míru a pohody beze spěchu a stresu. V neděli zapálíme třetí svíci na adventním věnci.
Před mnoha léty jsem poznala na internetu jednu kamarádku. Léta jsme si sdělovaly emailem své bolístky a radosti, také jsme se i navštívily. Pak se mi na dlouho, bez jakéhokoliv vysvětlení odmlčela. Dnes jsem od ní dostala klasickou poštou přání k Vánocům. Ne, že by nebylo milé, ale psala, že opustila e-mailové kontakty, protože vzdalují duše. Je to samozřejmě její názor a já ho respektuji, přesto mě to přinutilo nad tím zapřemýšlet. Svět spěje kupředu a my se jeho pokroku ať chceme nebo nechceme nevyhneme a nemyslím si, že otázka vzdalování duší je otázkou techniky. Přes názor své známé jsem zažila jedno sympatické virtuální setkání, o které se s vámi chci podělit.
Potkala jsem se s farářkou CČSH, Marií Černegovou (na obr. vlevo), kterou možná znáte z frekventované diskuse na našich stránkách, která nese název "Otázka víry". Proto také náš rozhovor nemohl opomenout současnou, aktuální dobu adventu.
Pověz mi Marie, co znamená advent pro křesťany?
Rozhodně jeho náplní není přemrštěný shon okolo nákupu dárků. Adventní doba je časem přípravy na oslavu vánočních svátků, přesněji oslavu narození Ježíše Krista. Adventem si rovněž symbolicky připomínáme období dlouhých staletí, v nichž rostlo a sílilo očekávání židů na zrození Bohem slíbeného, proroky ohlašovaného Spasitele. Samotný název vznikl přeložením latinského slova "adventus", což znamená Příchod.
Adventní čas je rozpočítán na čtyři neděle, v nichž se podle tradice zapaluje jedna svíčka za druhou na adventním věnci a ukazuje tím na to, kolik času ještě do oslavy vánoc zbývá.
Copak křesťané nekupují dárky a "negruntují" své příbytky?
Ale ano, avšak neusilují o nákup velkého množství potravin ani dárků, protože vědí, že tím nejlepším darem, který mohou lidé dostat je Ježíš sám.
A co uklízení?
Pochopitelně, že se i my, křesťané, snažíme. Přece očekáváme vzácného hosta! O vánocích, více než kdy jindy, se otevíráme Boží lásce a Jeho přítomnosti. Důležitější však než zevní čistota je čistota srdce, jelikož ani my nejsme imunní vůči neklidu, napětí a někdy i zlobě. Proto je třeba velice pečlivě ze svého srdce " vymést " ( v upřímném pokání ) vše negativní, co zraňuje nejen nás a lidi okolo nás, ale také zarmucuje Boha. Advent však není spojen pouze s očekáváním příchodu vánočních svátků, k jeho náplni náleží rovněž rozjímání nad Slovem Božím a připomínání si Ježíšova slibu, že se ještě jednou vrátí na tuto zemi, ale tentokráte již ne v poníženosti, ale s velikou mocí a slávou!
A co vánoce? Čím jsou pro křesťany tyto svátky?
Je zajímavé si připomenout, že není znám přesný datum Ježíšova zrození. K tomu, aby křesťané přijali za základ letopočtu rok narození Kristova, dal podnět opat jednoho římského kláštera. Návrh byl církví přijat a do té doby užívaný juliánský kalendář, byl zpětně změněn. Avšak to se neobešlo bez chyby. Ježíšovo narození odhadují znalci na dobu přibližně 7 let před naším letopočtem. Pro mnohé může být i zklamáním, že ani datum 25. prosince není přesné. Církev s rozšiřováním křesťanské víry od Říma na západ se snažila ulehčit změnu pro nově přistupující věřící a proto navázala na oslavu pohanského svátku Slunovratu a tento den určila k oslavě Ježíšova zrození.
Když je tomu tak, jakou mohu mít vánoce pro křesťany cenu?
Jejich význam spočívá právě v připomínání si narození Ježíše Krista, který je historicky doloženou osobou. On je, jak věříme, pravý člověk i pravý Bůh. O vánocích si vždy znovu při slavnostních bohoslužbách, ale i v domácnostech čtením Bible, modlitbami a zpíváním koled připomínáme, že Bůh obdaroval lidstvo vtělením svého Syna a sám otevřel možnost k životu s Ním a v Něm. Tento Dar, jak jsem již řekla, Bůh nabízí každému člověku. Na znamení Božího obdarování a následné radosti z toho, vznikající v srdci věřícího člověka se také i my navzájem jeden druhého snažíme potěšit nějakým malým dárečkem. A projevem pozornosti o druhé, zvláště o ty, kdo náš zájem i naší pomoc potřebují. To ovšem neznamená, že ti, kdož tuto víru nesdílejí, by vánoce nemohli prožívat místo v rušném shonu a stresu, v pohodě a vzájemném porozumění. Vlídné slovo a ochota může být více než sebedražší dárek.
Přeji vám klidný advent a spokojené vánoce.
S Majkou Černegovou, členkou našeho virtuálního klubu si povídala Ludmila Holubová
Pod dojmem tohoto rozhovoru jsem sama sobě položila otázku: Jak je to vlastně s Bohem?
Rozumově se Bůh dokazuje těžko, je to spíše otázka víry. Víra každého z nás je formována a ovlivňována mnoha vnějšími vlivy. Nelze někomu vyčítat jeho víru nebo pro jeho víru jim dokonce pohrdat. Právě tak jako nelze pohrdat někým, kdo neuvěřil nebo ve víře nebyl vychován. S vírou se člověk nenarodí, tu formuje nejprve prostředí, ve kterém vyrůstá, později jeho životní postoje ovlivňuje úroveň vzdělání, poznání a životní zkušenosti.
Takže další otázka: Co je to vlastně víra?
Je to dar, který dává Bůh pouze vyvoleným? Věřit se přece nemusí jen v Boha, věřit se dá všeličemu i různým totalitním ideologiím. A jak si vlastně mohu být jista, že právě víra, ve které jsem byla vychována a na niž jsem vlivem totalitního režimu zapomněla byla ta správná? Jestliže napíši, že jsem křesťanka, je to pravda jen zpoloviny. Ano, jsem pokřtěna, ale jak jsem již psala, mám za sebou období, kdy jsem na to zcela zapomněla. Napíši-li však, že jsem ateista, pak je to pravda také jen zpoloviny. Věřím, že existuje nějaká vyšší síla. Ale jaká je to síla? Je to Bůh? Ať už ji nazvu jakkoliv, ta má víra nepatří svou podobou do žádné církve.
V právě probíhajících dnech se otázka víry stala aktuální, protože nastala doba adventu a blíží se svátky Vánoc. Úplně závěrem bych vyjádřila svůj názor a shrnula to. Je dobře, že mohu mít svou víru, že ji mohu svobodně prezentovat, že lidé dnes mohou jít do kostela jen proto, že chtějí a ne, aby ukázali jak jsou stateční a převedli tak určitou formu protestu. Hlavně bychom měli mít jasno čemu opravdu věříme bez ohledu na to, jaké církevní svátky probíhají.
Je mnoho lidí, jimž naplňuje život víra a je to dobře. A odpovědět je možná potřeba na otázku: Komu (?) věříme, ne v co věříme, případně kolik té víry máme!
Pokládala jsem otázky sobě, ale pro vás přece jen také jednu mám: Také jste přesvědčeni, že virtuální komunikace vzdaluje duše?
Ludmila Holubová
