Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Liliana,
zítra Dorota.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Autohavárie zasáhly do života mnoha celebrit


I slavní lidé mají dopravní nehody. Někteří z nich mají možnost vrátit se zpět do života celkem bez větších problémů, jako třeba Jožo Ráž, Petra Janů, Daniel Hůlka, Jiří Bartoška, Petr Haničinec, Tomáš Skuhravý či Dominik Hašek. Jiní takové štěstí v neštěstí nemají.  Připomeňme si tedy několik životních příběhů a fakt, že je lepší být za volantem střízlivý a opatrný.


Petra Janů:

„Po pěti letech řízení mě ovládl pocit, že si můžu s autem dělat, co chci. Jela jsem na chalupu, měla nabalené dobroty, s sebou psíka, těšila jsem se, jak si budu užívat. Malé značce se čtyřicítkou, která stála u cesty, jsem nevěnovala pozornost. Jenže auto ve stovce vylétlo ze silnice a skončilo na boku. Bylo to strašně rychlé. Jenom si pamatuju, že pes ležel někde pode mnou, visela jsem v pásech a z nafouknutého airbagu ucházel kouř. Bála jsem se, aby auto nevybuchlo. V pražské vinohradské nemocnici jsem pak podstoupila tři složité operace. V noze jsem měla šrouby, pět měsíců jsem musela ležet a dalších třináct chodila jen o berlích. Když jsem začala s rehabilitací, říkali mi, že záleží na tom, jakou bolest budu schopna vydržet. A já tak strašně toužila zpátky na pódium, chtěla jsem zase chodit na podpatcích! Rehabilitovala jsem jako divá. Ale za volantem si od té doby počínám jinak. Zklidnila jsem se. A dávám pozor na značky. Bez autonehody bych si asi neuvědomila, jak moc mě to na světě baví a co všechno jsem schopna překonat. Pamatuji si, že když jsem se po úrazu někde objevila s berlemi, měla jsem u publika obrovský ohlas. Asi si lidé říkají: Hele, může se to stát opravdu každému.“


Jožo Ráž:

Dveře studia za ním zaklaply kolem desáté večer. Pak sedl na naleštěnou yamahu a vydal se odpočinkovým tempem večerní Bratislavou podél Dunaje k domovu. Kousek dál se rozhodl šestatřicetiletý německý strojní inženýr ukončit obchodní seanci v restauraci Gracia. Tmavomodrým opelem pomalu vyjel na nábřežní komunikaci, kde motocyklu zkřížil cestu… Diagnóza byla mrazivá: mnohočetné zlomeniny lebky, fraktury všech obličejových kostí, rozsáhlé poškození čelních mozkových laloků. Média přinášela jen stručné zprávy: Jožo Ráž v hlubokém kómatu, naděje na přežití je minimální. Šuškalo se, že kdyby nebyl rockovou hvězdou, lékaři by přístroje by dávno odpojili. Ovšem ARO ve fakultní nemocnici na bratislavských Kramároch byla zaplavena dopisy. Na dveře oddělení klepaly fanynky, ale i školáci a vojáci. A zázrak se stal. Po dvou měsících zpěvák otevřel oči. „Přiznám se, že za třicet sedm let své praxe jsem se s operací tak složitého a vážného poranění ještě nesetkal,“ říká přednosta neurochirurgické kliniky na Kramároch Juraj Šteňo. Když hitmaker koncem února 2000 po dlouhých osmi měsících, které věnoval rehabilitaci, pozdravil fanoušky z videozáznamu, bylo jasné, že je vyhráno. „Jsem klidnější,“ řekl pak Jožo na první tiskovce po úraze. „Naučil jsem se odpočívat. Ale jinak jsem to stále já.“ Pak ťukl do fotky s portrétem německého inženýra, který ho málem zabil. „Sympaťák, ne?“

 

Jan Potměšil:
Prosincový den roku 1989 byl pro rodinu Potměšilových zlomovým. Herci z hlavního města, kteří v hektické době politických změn objížděli republiku a vysvětlovali, proč umělci a studenti stávkují, při návratu z Ostravy kousek před Prahou havarovali. Tehdejší populární představitel mladých filmových hrdinů Jan Potměšil utrpěl tak nešťastné zranění, že přestal chodit. „Přihodilo se něco, co člověk nečeká. Uvědomovali jsme si, že se s tím musíme naučit žít,“ říká Janův otec Jaroslav Potměšil, profesor Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. „Od té doby jsme doma stále něco předělávali. V takové situaci potřebujete přestavět byt, dům, rozmístit nábytek tak, aby se člověk na vozíku dostal, kam potřebuje. Zároveň mu zeslábnou nohy, narůstá hrudník a břicho, takže nesmí moc jíst. Kvůli neustálému sezení hrozí střevní problémy. A také tloušťka. Při zvýšené váze hrozí, že by si člověk nebyl schopen přesednout z vozíku jinam. Proto je nutné posilovat ruce, jimiž přemisťujete celé tělo,“ popisuje profesor Potměšil, čím prošel jeho syn. Sám se začal o život vozíčkářů zajímat natolik, že nyní patří v této oblasti k našim nejuznávanějším odborníkům. Ale Jan Potměšil také. V televizi uvádí pořad pro zdravotně postižené. Radí ostatním, kteří se dostali do podobné situace jako on. A rovněž se vrátil na divadelní prkna. „Stane-li se známé populární osobě vážný úraz, její silná touha vrátit se do normálního života může motivovat jiné, podobně zraněné lidi,“ míní Jaroslav Potměšil a dobře ví, o čem mluví.


Zdeněk Jánoš:
Zbožňoval svou rodinu, fotbal a životní radovánky. Auta byla jeho vášní. „Miluju je,“ říkával vynikající český fotbalový brankář „a mám rád rychlou jízdu, courat se pomalu mě nebaví. Na sněhu se bojím, ale na suchu to klidně rozbalím.“ Věčná škoda, že se nebál i na suché vozovce,¬ mohl by totiž žít... Když se v září 1999 vracel z tréninku příbramského mužstva do bytu na pražském Jižním Městě, bylo mu dvaatřicet a měl skvělou fotbalovou formu. Pár set metrů od domova v šílené rychlosti vyjel do protisměru a čelně se srazil s městským autobusem linky 271. Airbag silného Volkswagenu Passat nepomohl, nepřipoutaný brankář byl okamžitě mrtvý. „Musel jet snad sto padesát,“ otřeseně odhadoval nevinný řidič autobusu, jenž vyvázl bez většího zranění. Obrazně řečeno, Zdeněk Jánoš chodil dlouho se džbánem – ve svém krátkém životě totiž stihl rozbít několik vozů. „Trošku jsem je pocuchal, jedno už ani nešlo spravit,“ dával k lepšímu. Dlouhoprstí kluboví funkcionáři si rvali vlasy z hlavy, když museli jeho silniční výstřelky žehlit. Při svém stylu jízdy potkal smrt snad stokrát. Vždycky se jí stihl vyhnout, ale po stoprvé už to nedokázal. „Mnohokrát jsme mu domlouvali, ovšem nedal si říct,“ vzpomíná jeho dlouholetý trenér Jiří Kotrba se smutkem v hlase. „Až se ucho utrhlo... Jeho smrt byla pro všechny spoluhráče těžkou ranou. Myslím, že ani po letech nezapomněli a že se na silnici, alespoň doufám, dodnes krotí.“


Aby i tento rok byl šťastný
Autohavárie zasáhla do života mnoha celebrit. Někteří si ji zavinili sami, jiní se stali oběťmi chyby druhých. Po opakovaných operacích se z těžké havárie vrátila k práci například Věra Martinů. Daniel Hůlka skončil na polní cestě se svým terénním mitsubishi v kotrmelcích, Iloně Csákové se totéž podařilo s volvem na dálnici. Oba však vyvázli bez zranění...
Téměř legendy se točily kolem někdejšího fotbalového reprezentanta Tomáše Skuhravého, jenž v dobách svého angažmá v italské lize rozmlátil několik velmi drahých sportovních automobilů, aniž utrpěl větší zdravotní újmu. O řidičský průkaz však přišel po skončení kariéry při nehodě, kterou způsobil s octavií.


Jiné populární osobnosti bohužel našly na silnici smrt. Třeba dětská herecká hvězda sedmdesátých let Tomáš Holý, někdejší pěvecký objev a partner Ivety Bartošové Petr Sepéši i fotbalový mistr Evropy 1976 Koloman Gögh. Při nehodě v roce 1972 vyhasl život národem zbožňované krasobruslařky Hany Maškové, její bývalý životní partner, textař Jiří Štaidl, skonal při autohavárii o rok a půl později.


Slavných lidí, do jejichž životů krutě zasáhla dopravní nehoda, bychom našli bezpočet. Ale někteří to vzali jako varování a dokázali se „zklidnit“. Určitě by nebylo špatné vzít si je za příklad třeba v souvislosti s novoročními předsevzetími…

 

Jiří Muladi; Zdroj: idnes.cz



Komentáře
Poslední komentář: 04.01.2011  10:18
 Datum
Jméno
Téma
 04.01.  10:18 Ivo