I takový je život
Už jste se někdy zadívali na druhé lidi stejného věku s tím divným pocitem:
Snad nevypadám tak staře?
Jestli ano, tak toto povídání se vám bude určitě líbit.
Seděla jsem v čekárně svého nového zubaře a prohlížela si to tam. Zahlédla jsem i vizitku, která uváděla celé jméno mého nového pana doktora. Nejednou jsem si vzpomněla – vysoký, hezký tmavovlasý kluk stejného jména se mnou chodil na gympl – už je to nějakých čtyřicet let. Že by to byl tentýž chlapík, na kterého jsem tehdy měla tajný zálusk?
Když jsem ho však uviděla, rychle jsem podobné myšlenky zahodila.
Tento téměř plešatý, prošedivělý muž s vrásčitým obličejem, ten je příliš starý, než aby mohl tehdy být mým spolužákem.
Nebo že by ???
Poté, co mi prohlédl zuby, jsem se ho zeptala, zda náhodou nechodil na gymnasium Klementa Gottwalda v ……..
"Ano, ano, chodil jsem tam. Byl jsem jedním z nejlepších" zapýřil se.
"A kdy jste maturoval (?)" zeptala jsem se.
Odpověděl, že v šedesátém šestém… "A proč se ptáte?"
"Tak to jste byl v mé třídě! Prohlásila jsem nadšeně."
Pozorně si mne začal prohlížet…
A pak se ten starý, hnusný, vrásčitý chlap zeptal: A co jste nás učila?
Hana Kuchařová