Historky tak trochu medicínské - 1
Zdravotníci, lékaři, sestry vítají či doprovázejí naše první i poslední kroky na tomto světě a mezi těmito mezními událostmi se s nimi setkáváme, někdy dobrovolně, jindy z vynucení. A některá z nich budí úsměv na tváři.
Kutil
Po celý život jsem byl docela výkonný kutil, dokonce na několika řemeslných frontách, s velkou oblibou jsem pracoval mj. se dřevem. Tak jak postupně rostlo mé vybavení technikou, rostla i chuť, vyrobit něco nevšedního. Nevybavím si už na čem jsem tenkrát pracoval, dosti na tom, že jsem potřeboval vyřezat na cirkulárce trochu složitější, avšak poměrně titěrný tvar. Chtělo to nějaký „forichtuňk“, který by tuto práci usnadnil, ale cítil jsem se dosti zkušený a sebejistý, ten poměrně malý kousek prkna jsem držel, jak jsem si myslel, bezpečně v rukách. To jsem neměl, říká se, pýcha předchází pád. Ozubení pily se najednou jaksi divně zakouslo, obráběný kousek mi vyrazilo z ruky a můj ukazováček levé ruky se dostal na okamžik dostal až do příliš důvěrné blízkosti s rotujícím pilovým kotoučem. Ani to moc nebolelo, ani moc nekrvácelo, jen jsem s údivem zjistil, že můj ukazováček je o několik milimetrů kratší (později vyšlo najevo, že těch milimetrů bylo asi deset).
Co teď? Ukázat výsledek mé dovednosti manželce bylo rizikové, v těchto situacích reaguje (promiň, ženo !) dosti panicky. Nepozorovaně jsem se proplížil kolem ní do koupelny, ránu vydezinfikoval kysličníkem, obalil, ale bylo zjevné, že ji musí vidět chirurg. Nebyl jsem si ale jist, že budu schopen automobil odkočírovat těch asi 14 km do nejbližší nemocnice, rána se probouzela. Požádat souseda, příležitostního řidiče, to se zdálo optimální řešení, jenomže bylo odpoledne, doba, kdy můj přítel P. už obvykle měl v sobě tak pět piv a k tomu nějakého panáka kalvadosu. Skutečně, nabídl mi sice, že je ochoten kvůli mne přijít o řidičák, ale tuto oběť jsem odmítl, požádal jsem ho jen aby si sedl vedle mne a kdybych to náhodou nezvládal, převzal řízení. Moje samoobsluha tedy pokračovala. Všechno jsme zvládli, pan doktor si dal na mne záležet, konec mého prstu větším počtem stehů pečlivě stáhl jako když se ukončuje jelítko nebo jitrnice. A při práci mi rozpovídal podivuhodný, prý skutečný příběh.
Ošetřoval kdysi pacienta s přesně stejným poraněním, totiž s jedním ze dvou. Kromě kousku prstu ruky si současně na cirkulárce uřízl kousek palce na pravé noze. Doktor se podivil, jak je to vůbec možné. Vysvětlení bylo poněkud kuriózní: Že jsem si ten prst uřízl, to mě ohromně dopálilo (pacient tak slušný nebyl) a vztekem jsem do té mizerné cirkulárky kopl. No a s palcem nohy jsem se strefil přesně do roztočeného kotouče.
Jak jsem ušetřil
Možná vás to překvapí, díky prezidentovi Havlovi jsem ušetřil jisté vydání, asi dosti zajímavou částku za ošetření. V době jeho prezidentování jsem delší dobu pracoval v zahraničí, v Bukurešti. Jednoho dne mě stihly drobné závratě, domníval jsem se, že trochu zazlobil tlak. K rumunským zdravotním institucím jsem neměl důvěru (mohl jsem je teoreticky použít díky cestovnímu pojištění), raději jsem si našel soukromou zdravotní organizaci. Pan doktor, dobrý angličtinář, mě přijal velmi srdečně a po vyšetření a jakési injekci se živě zajímal, odkud přicházím, co mě do Bukurešti přivedlo. Docela pěkně jsme si popovídali, náramně ožil, když slyšel o Česku; můj tlak se zdál už být v pořádku, potíže už v danou chvíli dozněly.
Došlo na placení. Na můj dotaz se chvíli zamyslel: Víte co, když jste od pana Havla, mé vyšetření máte gratis! Nechtěli byste nám ho půjčit ?
Imrich Lenz
Další články autora: