Jak se řídí divadlo
MgA Eva Měřičková, ředitelka Dejvického divadla. Absolventka DAMU, obor produkce.
Evo, co si tak vzpomínám, v druhé polovině osmdesátých let jsi nastoupila v kulturním domě jako mladá perspektivní soudružka. A šéfka centra Delta na Dědine.
Pokud jsi ty byl zralý a uvědomělý soudruh, tak to beru.
Tak to si nevzpomínám. Ale vzpomínám si, že Delta si velmi rychle vydobyla slušnou pozici na divadelní mapě. Já si vybavuji třeba skvělé brněnské představení, takřka protistátní, tenkrát. Koncert pro V.
Snad se mohu i trochu pochlubit. Vzniklo tam Volné sdružení režisérů (Bělohradská, Borna, Potužil, Uhrin), Honza Borna připravil Ubu spoutaného, hrálo u nás poprvé v Čechách skvělé Děrevo.
Já už u toho nebyl, ale současné divadlo jsi tak trochu vydupala ze země.
Tak slavné to nebylo. Byla to i šťastná souhra náhod. Tenhle prostor patřil kulturáku. Byl nevyužitý. Potom se to seběhlo dost zvláštně, já to hlídala. Když to zestručním. Po změně poměrů se podařilo zajistit peníze na rekonstrukci, byly nějaké nepoužitelné plány na Zavadilku…
Hanspaulskou Zavadilku? Tam jsem zažil mnoho krásného.
Přesně ta, byla vydaná v restituci a plány na rekonstrukci divadla se adaptovaly na Zelenou. Já se stala ředitelko celého kulturáku, těch restitucí bylo víc, postupně odešla Petynka, sál Spektrum, řepská střediska Blatiny a Průhon, to by bylo na dlouhé povídání. Z kulturáku se stalo Spektrum – K, ale do podrobností asi zacházet nebudeme. Třeba, jak v Kaštanu nemohla zkoušet Rosénka.
Skvělá Rosénka Radky Baborákové?
Jistě, tu pořád zaštiťujeme. Byl to dost klopotný vývoj, fungujeme i jako jistý garant kulturních aktivit v městské části. Ale to je zase hodně zjednodušující.
Takže vás i teď zřizuje městská část, jako příspěvkovou organizaci?
Ne, už ne. Jsme obecně prospěšná společnost. Od roku 2004.
Já už to moc nesleduji, ale kdysi bylo veřejným tajemstvím, že zákon o OPS se příliš nepovedl.
Trochu to snad vylepšili, má to i svoje výhody.
Které?
Především už nejsou ty nesmyslné mzdové tabulky, asi víš, o čem mluvím.
Jistě, fyzické a přepočtené stavy, věčný tanec mezi vejci. A další?
Mohu převádět peníze na další období, mohu hospodařit v delší perspektivě. Nemusím nakupovat v prosinci, abych vyčerpala rozpočet. To byl hrozný pozůstatek komunismu.
Takže tolik požadovaný „klid na práci“?
Máš smysl pro černý humor. Balancujeme pořád na hraně. Bývalý zřizovatel nám dal na 5 let korektní jistinu, ale, má to mnohá ale. Ty bych ovšem nerozváděla. Je to na dlouhé povídání.
Souhlasím. Ale pověz mi, jaký je roční rozpočet divadla?
Zhruba 23 milionů. Ročně.
Což není málo A počty pracovníků?
Asi 38, z toho herecký soubor 13.
Trochu nepoměr, zdá se.
Ale opravdu jenom zdá. Herce bereme občas na smlouvu a personál k divadlu patří. Já to někdy přirovnávám k letadlu. Letí dva piloti, pár letušek. Kolik lidí zajišťuje let na zemi? Tam to nikdo nezpochybňuje. U divadla se každý diví. Někdo musí uklízet, prodávat vstupenky, svítit, stavět…
Já to vím, Evo, ale po lopatě pro jiné. Kolik máte kapacitu?
130 míst. Máme stoprocentní vyprodanost, což je unikát. Kdybychom chtěli být ekonomicky soběstační, vstupenka by přišla na tisícovku, zhruba. A další docela skvělé naše skóre je, že rozpočet pokrýváme z 10% z příspěvků sponzorů. S tím se ráda pochlubím. A ještě i s tím. že náklady pokrýváme vlastními výnosy za 40%. Ale jsme divadlo repertoárové. Komerční seriálová divadla fungují jinak.
Jste luxusní divadelní adresa. Jistě. Ale jsou i jiné věci k chlubení. Jste úspěšné divadlo. I s cenami se pochlub.
Nevím, zda luxusní, ale dobrá určitě. Což se promítá i do zájmu sponzorů. A ocenění, která určitě potěší: třikrát jsme byli Divadlem roku, několikrát jsme byli ještě na tuto cenu nominováni, naši herci získávají ceny Thálie, Alfréda Radoka a další. Podle naší inscenace Bratři Karamazovi v režii Lukáše Hlavici natočil Petr Zelenka film Karamazovi a ten je teď Akademií nominován do soutěže neamerických filmů na Oskara. Je to sice nominace na ocenění trochu přes ruku, ale nebýt skvělé Hlavicovy inscenace, nemohl být natočen tento nominovaný film.
Rád bych se občas ptal i na věci nepříjemné. Postavila jsi divadlo (určitě ne sama, vím) a část souboru odešla za lepším. To asi bolelo.
Chvíli určitě, ale dávno přebolelo. A dneska jsem ráda, že neplatí to Dykovo: opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne zahyneš. Oni i my, fungujeme, oni i my snad dobře. Bylo skvělé, že přišel Mirek Krobot jako umělecký šéf. Přišel s celým svým ročníkem z DAMU, rezignoval na angažmá v Národním divadle a otevřel novou éru generačního divadla. Ale generačního i otevřeného současně. Přicházeli noví a noví členové, soubor se proměňoval a formoval a své snad sehrál i genius locci téhle lokality.
Tak to netuším.
Když u nás režíroval J.A.Pitínský, říkal, že někde tady se skrýval za okupace Alfred Radok před zatčením. A já docela věřím, že tenhle prostor je pro divadlo zasvěcený.
Ještě se zeptám: přiděluješ finance, šéfuješ. Mluvíš režisérům do jejich práce?
Pokud se mě zeptají na názor, tak ho řeknu. Radíme se, to jistě. Ale na uměleckého arbitra si nehraji.
Ještě mě zajímá – herec je obsazený do televizního seriálu. Dobře? Špatně?
Já nevěděla, že děláš pro Blesk. Nebo Šíp? No, má to několik rovin. Ale převažují pozitiva. Především to vylepší ekonomickou situaci toho herce. Současně to i něco sdělí i o našem divadle. A možná i televizní divák bude mít chuť se dojít podívat na svého seriálového miláčka. Nejproblematičtější může být reakce souboru. Ale u nás naštěstí zatím nefunguje šatnová nevraživost. Možná i naopak. Někteří naši herci se potkávají i na jiných uměleckých projektech a zkušenosti většinou obohacují. Takže: pokud herec účinkuje jinde a nenarušuje to provoz divadla, přejeme mu to.
A ještě poslední téma. Učíš také na škole, kterou jsi absolvovala. Na DAMU.
To už je minulý čas. Učila jsem.
Takže odchod bez pocty? Prásknutí dveřmi?
Práskání dveřmi bývala tvoje disciplina, Josefe. Já odešla v pokoji, dál spolupracuji na závěrečných pracích, jen se změnilo personální složení katedry, tvoří se nová koncepce výuky, což vyžaduje mnoho jiné práce něž jen výuku. A tak vzhledem k mé časové vytíženosti jsem musela zvažovat priority včetně toho, že už u této nové koncepce nejsou mí kolegové, kteří mne vlastně ke spolupráci na katedře přizvali.
Kdyby proti mně neseděla půvabná žena, řekl bych, že mluvím s moudrou, seriozní dámou. Což určitě také jsi, nepopírám. Mám mnoho skvělých referencí o představeních u vás v Zelené. Snad někdy i zajdu, pokud mne nevyženeš. Na každý pád ti děkuji za milé povídání.
Josef Hejna
