JAZYKOVÝ KOUTEK
aneb co se nám už z hlavy vykouřilo
Před nějakým časem se v komentářích pod vyprávěním o souboji malého Vietnamce Taie se záludnostmi češtiny objevil nápad, aby se součástí magazínu stal jazykový koutek, který by pomohl omést prach z vědomostí, které jsme kdysi ve svém dětství do hlav pracně vpravili. A když se na osobu, která tento nápad vypustila z úst, nesneslo hromobití, byl nápad rozšířen o dotaz, zda bych se jazykového koutku neujala já. Ba dokonce se našla i taková „šprtka“, která slibovala, že si ořeže tužtičku a posadí se do první lavice, aby jí neušlo ani slovo! (Zapomněla ovšem, že největší „šprti“ sedí v lavici poslední a nevyznačují se ořezanou tužtičkou, nýbrž pytlíkem ovoce z vlastní zahrádky položeným nenápadně na učitelský stolek…) Nu což! Mateřština mě živila po několik desetiletí, tak se o takové malé poradenství pokusím. A když čtenáři nebudou spokojeni či pomine zájem, jazykový koutek prostě skončí…
Psaní mě / mně
aneb Zapomněli jste pravopis mě/ mně? Tak je nejvyšší čas, abyste se zase rozvzpomněli!
Chybné psaní tvarů zájmena já, tedy tvarů mě, mně, patří k nejoblíbenějším chybám žáků snad už od počátků písma. Přitom pro toho, kdo ovládá pádové otázky, by správný tvar neměl být problém.
Tvar mě (který též může být zastoupen tvarem mne – bez háčku!) píšeme ve 2.pádě(koho,čeho?) a v pádě 4. (koho, co?). Dobrou pomůckou se nám tady stávají také tvary zájmena „ty“ – tě / tebe.
Takže např.: Pozoroval mě ( jako pozoroval tě), ale dělal, že se na mne ( jako na tebe) nedívá. (Koho, co pozoroval? Na koho,co se nedívá?) Ptal se mě ( jako ptal se tě), jestli tam může jít beze mne ( jako bez tebe ). (Koho, čeho se ptal? Bez koho, čeho tam může jít?)
Všimli jste si? Jestliže před zájmenem stojí předložka (na, bez…), dáváme přednost tvaru mne (mě je ovšem taky správně).
Tvar mně píšeme ve 3.(komu, čemu?) a 6.pádě (o kom, o čem?).
POUZE ve 3.pádě existuje i tvar mi. Avšak tvar mi nikdy nestojí na začátku věty!!!
Takže např. : Mi to neříkej! = NESPRÁVNĚ x Mně to neříkej! = SPRÁVNĚ
Mi do toho nic není. = NESPRÁVNĚ x Mně do toho nic není. = SPRÁVNĚ
I tady si můžeme pomoci tvary zájmena „ty“ – tobě/ ti.
Např. : Mně Jana napsala(jako tobě napsala) , že mi/ mně (že ti/tobě) už nevěří. (Komu, čemu napsala? Komu, čemu nevěří?) Bavili se o mně ( jako bavili se o tobě) , jako bych tam nebyla. (O kom, o čem se bavili?)
A nakonec bonus pro ty, kdo mají rádi čísla: mě se skládá ze 2 písmen, takže se užívá ve 2. a 4.pádě x mně se skládá ze 3 písmen, takže se užívá v 3. a 6. pádě.
U příslovcí utvořených od přídavných jmen si pomáháme tvarem příslušného přídavného jména. Jestliže ve tvaru přídavného jména N v příponě slyšíme, píšeme N i v příslovci.
Např.: sebevědomý člověk - chová se sebevědomě
soukromý pozemek - vyřešili to soukromě
zřejmý nedostatek - zřejmě to neumí
X
rozumný člověk - chová se rozumně
skromný dárek - mluví skromně
POZOR! Slovo tamější píšeme -mě- , protože bylo utvořeno od slova „tam“, nikoli „tamní“.
Váháme-li, zda psát –mě- či –mně- ve slovesných tvarech a slovech odvozených, vezmeme si na pomoc tvar 3.os. přítomného času:
umí --- umět, uměl … umění
rozumí--- rozumět, rozuměl … porozumění
uzemní (anténu) --- uzemnit, uzemnil, uzemnění atd.
A na úplný konec primitivní, ale užitečná říkanka:
Já jsem na to zapomněl.
Když jsi mi to připomněl,
rychle jsem si vzpomněl
a v mé hlavě vznikla domněnka,
že ta kytka je pomněnka.
Zapamatovali jste si ji? Pak máte pohromadě všechna ošemetná slova, v nichž se v pravopise skupiny –mně- často chybuje. (A kdybyste ji náhodou zapomněli, můžete užít i „neškodné“ tvary zapomenul, připomenul, vzpomenul.)