Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Svatopluk,
zítra Matěj.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Nový šéf
 
Milí přátelé, zamyslel jsem se a usoudil, že Tonda Suk byl pro nás takový velikán, že by se na něj nemělo zapomenout. A protože jsem mu před lety pro Pozitivní noviny přepisoval několik  článečků (neměl tehdy ještě počítač), mám ty články ve svém archívu. Redakce PN mi dovolila, abych je mohl předávat i SeniorTipu a tak zde jsou první dva z jeho doby před vojnou. Mara byla tak laskavá a udělala k článkům koláž.
Srdečně zdraví Vladimír (von)
 
První cesta na motorce po mém nástupu na Vickovice vedla s novým šéfem na hráz Nového rybníka. Asi se mu to místo také líbilo!
 
Krása to byla. Rybník uprostřed lesa. Voda, na první pohled kyselá, nahnědlá, ale čistá. Hladina se hemžila všelijakou tou mrňavou žouželí, ale pohyb ryby jsem nemohl zachytit. Ptát se, bylo mi v tu chvíli hloupé.
 
Ze břehu se do vody natahovaly chuchvalce trávy a nad hládí se tyčily suché kmeny – asi olší, vrb a břízek. Uschly, když jim voda zaplavila kořeny. Na řeplické straně byly zbytky po hradech dlakošů. To se nedivím těm kutačům hrází, že se jim tady líbí. Z protější strany se do rybníka vlévala voda z odvodňovací sítě.
 
Tyto končiny totiž kdysi postihlo neštěstí v podobě záplavy housenek mnišky. Vznikly rozlehlé, podmáčené holiny. V té době asi vznikl Nový rybník, jak součást odvodnění. Voda se sice pomalu, ale bezpečně stahovala od Řeplic a z Bohdanečska právě do rybníka. Odtud pak přes hráz starého rybníka, který už nebyl, tekla zmolou za Vránovy do Sklaného a pryč k Červeným Janovicím.
 
Dobu této katastrofy lesa lze odvodit ze stáří zdejších stromů. Je to rozlehlá plocha stejnověkých porostů. Muselo to být někdy kolem roku 1880. Při procházení těmito porosty jsem byl unesen tím, že v době, kdy se zakládal les po mnišce, nebyly k dispozici žádné traktory, motorové pily a nevím jaká ta lesnická mechanizace. Ti lidé tehdy dokázali v neuvěřitelně krátké době tento šrám na lese zlikvidovat. A nejen to, oni byli tak prozíraví, že zbudovali odvodňovací síť! Velice přesně věděli, odkud hrozí největší nebezpečí porostům.

 

Dnes v lesích hospodaříme – lesáci povětšině nejméně se středoškolským vzděláním, o způsobu hospodaření rozhodují lesní inženýři. A les mezi Novým rybníkem a Řeplicemi pláče a volá o rozumnou pomoc. Umírá pod našima rukama. A to bychom měli být těmi, kteří jsou zde hlavně proto, aby les žil!
 
Vysoce odborně se zde plýtvá lidskou prací, materiálem, ale co je nejhorší – lesáckou ctí! Vždycky se počká, cože hospodář vítr vyláme a vyvrátí. To se sejdou komise a s velkým křikem o kalamitě navrhnou zpracování. Žel bohu, vždycky je to likvidace hmoty, která už leží. Sem tam se něco málo zarovná. Zalesní se podmáčené holiny sazenicemi, které vyrostly v písečné půdě Řečan, koutově, je to tak nejrychlejší a nejlevnější.
 
Voda dnes neteče ze Řeplic k Novému. Kolem samotného rybníka stojí a pracuje. U Řeplic teče dále na Řeplicko a pod Novým k Vickovicům. Na odvodnění, které bylo vybudováno, nikoho ani nenapadlo sáhnout. Páni inženýři! To si říkáme odborní hospodáři! Snad přijde doba, kdy se toto změní ve prospěch naší obživy – lesa.
 
Ale raději pojďme na začátek. Zasedli jsme s novým vedoucím na kamenné hrázi. Propust rybníka dal polesný prozřetelně zasypat, takže vypustit se voda nedala. Seděli jsme a dívali se. Jen tak. Oba jsme byli lesáci.

 
 
Najednou jsem zahlédl u přítoku pohyb vody. Něco se tam dělo. Oběhnout rybník v těch letech, co jsem měl, byla hračka. V příkopu se skutečně něco pohybovalo. Opatrně jsem pod trávu zalovil rukou. Vytáhl jsem lína víc jak kilo! Donesl jsem ho vedoucímu. „Tak tady eště jsou!“ Nevzal rybu do ruky. „Kouknou, jak má krásný voči, dyť je to snad zlatá rybka. Přejou si něco a pustějí ho!“ Nemusel jsem si v tu chvíli nic přát. Nakoukl jsem do duše fořta!
 
To že se tak na světě stává, že se někdo podepisuje Hodný a je to prevít, a druhý se jmenuje Hrubý a je to měkota jako malé děcko! A je to tak ale dobře. (Kolem roku 1960)
 
Antonín Suk
* * *
Koláže Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 02.06.2017  20:11
 Datum
Jméno
Téma
 02.06.  20:11 Von
 31.05.  16:46 Bobo :-)))
 31.05.  12:42 Vendula
 30.05.  22:15 Alena
 29.05.  11:39 ferbl
 29.05.  08:16 KarlaA