Anděl Terezka
Nedalo mi to, abych nesedl a nenapsal pár milých slov o jednom anděli, který se staral o mou maminku. Ne každý má takové štěstí, aby měl svého anděla. Ten anděl se jmenoval Terezka. Někteří čtenáři SeniorTipu ho poznali ne jako anděla, ale jako autorku několika úspěšných příspěvků na těchto stránkách. Rád bych tuhle mladou a obětavou ženu představil i z její druhé stránky, než jak ji čtenáři z jejích vtipných fejetonů poznali, a tak jsem se rozhodl otisknout její dopis, který napsala před devíti roky mé mamince na rozloučenou a vyšel na stránkách obrázkového magazínu „Pozitivní noviny“.
Z tohoto dopisu je možno vycítit ušlechtilost její duše i schopnost velmi citlivě vyjádřit své pocity nad odchodem milovaného člověka. Tady bude stačit pár slov, abychom z nich poznali, jaká Terezka je. Snad se mi podaří čtenářům zveřejněním jejího dopisu ještě více přiblížit tuto ženu z té druhé stránky, ve které převažuje nejenom humor, ale i dobrota i upřímná lidskost si vzájemně pomáhat.
Takže, milá Terezko, ještě jednou díky za všechno!
Václav Židek
* * *
Drahá teto Mařenko,
jednou jsme spolu seděly nad Tvými fotkami z mládí, já jsem se obdivovala Tvé kráse, Ty jsi mi popisovala uhlazené postavy z přízně. Teď pohodlně sedíš na nějakém obláčku v nebi a já jsem sama v Tvém tichém bytě nad těmi fotkami. Promiň, trošku Ti je posolím... hladím totiž Tvou alabastrovou tvář na zažloutlé fotografii a těžko se bráním slzám.
Tvůj oblíbený župan tu visí sám a postrádá Tvé tělo, kalendáři chybí Tvé krasopisné poznámky. Já vím, už byl asi čas dopsat ho, vždyť jsi na tomto světě byla skoro jedno století. Škoda, chtěla jsem si urvat kus Tvé slávy při oslavě stovky, jak jsme si to plánovaly.
Myslím, že mi pečovatelky trochu záviděly, že jsem o Tebe pečovala. Nebyla jsi z těch nerudných bab, co věčně brblaj, láteří a peskují. Byla jsi madam, stará paní, která bere život tak, jak se nabízí. Kde si brala ten optimismus, chuť do života? A humor?
Mařenko, nezastírám, za těch deset let naší známosti byly chvíle, kdy se mi nechtělo stoupat těch pět pater s nákupem, ale když jsem otevřela dveře a Ty jsi mě tam čekala s lístečkem, na kterém bylo napsáno KSČM a s otázkou, co ta zkratka znamená, rázem jsem počet schodů zapomněla. Nebo když jsme se u Tebe objevili s mým tátou a Ty jsi mi děkovala, že jsem Ti konečně přišla přestavit mého přítele...
A víš Ty, Maruško, že jsi naučila mou dceru dělat "paci, paci"? Tajně jsem Vás pozorovala, když jste spolu seděly na posteli a Ty jsi začala vytahovat z paměti dětské říkanky, které jsi použila naposledy nejspíš před šedesáti lety, když Tvůj syn v Tvém objetí se smál a nebo plakal. Stála jsem tam jak opařená, dojemně zírala a uvědomovala si, že tohle se už nebude nikdy opakovat. Dvě "ženský" vedle sebe s věkovým rozdílem 95 let a jak si rozumějí.
Mařenko, já jsem Ti nestihla poděkovat. Poděkovat za to, že jsem u Tebe měla jakýsi kus jistoty domova, že díky Tobě se mi začalo hodně věcí, zdánlivě problematických, jevit jako prkotiny a že vím, jak člověk může žít krásně bez velkého bohatství. To bohatství jsi nosila v sobě a já Tě i s ním mám ve svém srdci.
Ó, jak praktický je to poklad, dobře uložený a nikdo mi ho nemůže ukrást... myslím, že by i banky záviděly.
Milá Maruško, Ty jsi mě jednou nazvala andělem, to jsme ještě netušily, že se za pár dní s těmi pravými anděli setkáš... Ráda bych jim vzkázala, aby o Tebe pečovali svědomitě a kdyby si nevěděli rady, můžou se ke mně přiletět poradit... A taky doufám, že pošta tam u Vás nahoře funguje lépe než ta pozemská a tento dopis bude doručen neporušený.