Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Lumír,
zítra Horymír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Vzpomínka na Tondu Suka
 
Není to tak dávno, kdy jsem pravidelně a často dostávala různé obrázky nebo fotografie motýlů či výrobků ze dřeva od pana Tondy Suka. A teď v novém roce je najednou ticho, pošta prázdná. Tonda Suk odešel z našeho kruhu dopisovatelů SeniorTipu a mně se najednou zdá, že po něm zůstalo prázdno. Nikdy jsme se spolu nesetkali, nikdy jsme si neposílali osobní dopisy, jen pár článků o přírodě, o lese, sem tam nějaký obrázek, co sám vyrobil nebo nakreslil. Člověk měl pocit, že s ním courá tím zeleným lesem za jeho hájenkou, že spatří srnku, lišku, nebo toho motýlka na listu. A zase jindy při čtení jeho článků vklouzne s jeho dědečkem do jejich dětství a je účastněn všeho jejich chytračení, jak už to v životě bývá, když jeden každý má v sobě smysl pro klukoviny, když oba si troufnou jak přechytračit kamaráda.    

 
    
 
Zde je několik motýlků, které popsal: Bělásek nějaký a Okáč v květu. Mám od něho celou sbírku, ale pro vzpomínku stačí jen ty, které znáte.
 
Když jsem byla malá, trhala jsem na louce květiny. Líbila se mi jedna, které jsme říkali Hedvábíčko. Když jsem pana Tondu požádala o radu, hned byl v obraze a napsal, že je to Kohoutek luční a poslal i obrázek.

 
 
O to bylo větší moje překvapení, když jsem v Sydney otevřela poštu a spatřila od něho dopis. Snad z něj mohu citovat:
 
Paní Marto,
nejdříve pozdravy a přání spokojenosti a štěstí. To když máte, je vyhráno. Člověk nemarodí, je spokojenej a navíc se mu vyhne každej otrapa. Až se mi klepou prsty. Tak daleko jsem ještě nikdy nepsal. Je zde moc hezky. To sucho nám připravilo tolik krásy na stromech, že až přecházejí oči. Jenže dneska ráno už bylo -5 mrazu a tak zlato padá ve velkém. Jen ty houby nepochopily, že podzim je časem, kdy mají růst.

Tak si tam užívejte jara a nezapomeňte na ST s vrchní velitelkou Liduškou.

 
Krásný dopis poslaný přes polovinu zeměkoule. Přidávám ještě fotku zákoutí, kterou mi také poslal s jeho typickým vysvětlením: Venku leje tak z dlouhý chvíle. Toto se narodilo na verandě. Mějte se. A nakonec i poslední vánoční přání, na které, když se zadívám, musím se zamyslet nad dobrým člověkem a nad celým koloběhem života.

 
  

Abychom nekončili tak smutně, vždyť vzpomínky neumírají s člověkem, ale provázejí ho, dokud žijeme.  Tak ještě na závěr dva jeho obrázky, dva pohledy jeho duše na přírodu a okolní krajinu. Poslední jeho slova: Takovýto pohled mám zpoza našeho dvorka. Jedná se o samotu Brandíra. Je to divný název a vysvětlení je nepublikovatelné. Prý se datuje až do švédských válek.
 
  
 
Čest památce Tondy Suka, milovníka a znalce přírody!
 
Marta Urbanová
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 20.02.2017  12:41
 Datum
Jméno
Téma
 20.02.  12:41 Vendula
 19.02.  12:37 petr dekuji p. Urbanova