Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Protože na těchto stránkách zatím nefunguje „blog“ budu vás obšťastňovat svými prožitky :) v tomto prostoru a nazval jsem ho zcela lapidárně...
„Deník“
Kulinářský zážitek
Poslouchám tady v radiu na Frekvenci 1 jakési povídání o neobyčejném kulinářském zážitku, který vám utkvěl v paměti. Tak jeden bych měl, ani ne tak, co jsem tam jedl, to si moc nepamatuji a ani to není tolik důležité, ale ten vysoce podivný způsob, jak jsem se k tomu kulinářskému zážitku vůbec dostal.
Jednou takhle za vlahého podvečera na ostrově La Palma v souostroví Kanárském navrhl přítel Winston, že bychom mohli skočit na večeři a ať se na to vhodně obléknu. Tak jsem si vzal plavky, černé brýle, čepici kšiltovku, botky kristusky a fialové tílko do pytlíku.
Sjelo se autem do přístavu, tam na lodičku s přívěsným motorem tak 15 minut jízdy. Na dohled od pobřeží se lodička zakotvila a povel - „ do vody !“. Tak oba do vody a plavalo se ke břehu. A zrovna na této pláži s černým lávovým pískem (jinej písek na ostrově prostě není ) se vyskytuje největší a prakticky jediný na ostrově - hotelový komplex SOL La Palma. Na poloostrově, obrovitý, velice důkladně hlídaný včetně přístupové silničky a výhradně určený jen a jen pro nabubřelou a uřvanou německou klientelu samozřejmě In exklusive.
Němci se vyskytují se jenom tam, na ostrov vůbec nejdou a nebo jenom autobusem na okouknutí, vesničané je rádi nemají. Tak se doplavalo na pláž, za chvilku jsi byl suchej, vyndal s plavek pytlík s tričkem, obléknul a naprosto nenuceně jsme spolu došli do venkovní jídelny hotelu. To tílko je jakási uniforma, nesmíš být na jídle bez oblečení horní části těla.
U švédského stolu se naložilo jídla a začalo se baštit a k tomu připíjet samozřejmě šampaňské. Tak se spořádala slušná hromádka vybraných poživatin, vypily se tři láhve ruského suchého šampaňského (jiné předci Němci nepijí), tropické ovoce (které jsem jíst neuměl), velký zmrzlinový pohár (to Winston může), arabskou kávu z džezvy, loužičku asi dost nepředstavitelně drahého koňaku, havanský doutník na závěr.
Oba příjemně naladěni jsme se nenuceně zvedli, lehkým tanečním krokem do moře si jako zaplavat, v pohodě k loďce, zpátky do přístavu a domů. Trochu bacha, jestli nás nikdo nesleduje, ovšem v té megahromadě Němců se člověk bohatě ztratí.
Winston říkal, že to je jeho parádní číslo (to teda fakt je číslo), a že se mu to povede jenom málokdy, protože na to musí mít bílého Evropana, jinak obsluha a zároveň ochranka to vyčuchá. Do hotelu se normální cestou nedostaneš, ovšem tohle nikoho nenapadlo, tedy zatím ještě (a nebo se to neví). To by si fakt mohl Winston dát patentovat. Chechtal jsem se pomalu do rána a říkal jsem si, že to těm nafoukancům patří. Taková malinká pomstička mě udělala velice dobře na duši a opravdu rád na ní vzpomínám. Tak to je můj asi zatím nejoriginálnější kulinářský zážitek.
Jinak jsem tam zažil fakt klasický kulinářský zážitek, když mě vzal do jedné restaurace na jihu ostrova. Vyhrazena jen pro ostrovany, lépe řečeno tam se žádný turista vůbec nevyskytuje. Dlouhá vnitřní místnost restaurace obložena lávovou vyvřelinou, tmavou a černou pohlcující světlo, tak si tam človíček připadal fakt jako v samotném pekle.
Na konci obrovitá pec a ještě obrovitější kuchař. Po stranách té dlouhé místnosti výklenky a v nich jenom velice pohodlný ušák. Na význam těch jsem přišel až později. Společnost asi davanácti12 mužů, kteří dokázali na posezení sníst 18 kg sele. Na ostrově se jí furt vepřové maso a to v obrovitých množstvích. Pro mě byl nejfantastičtější zážitek, když kuchař to prase porcoval na těžkém dřevěném podnose. Ne nožem, ale hranou klasického porcelánového talíře. To je pro všechny nesporný důkaz, že prase je dobře upečeno.
Po té strašlivé žranici jsem pochopil význam ušáků a malých místnůstek, které jsem pracovně nazval rozvalovnou a přesně k tomu účelu tam byly. Natáhnout se, dát si doutník nebo cigáro a klidně si zdřímnout. Vůbec se nikdo nad tím nepozastavil, je to úplně normální společenský stav, kterej se mi líbí. Konečně je blbost pochrupovat u hodovního stolu a navíc by jsi mohl spadnout ze židle na zem a třeba si ublížit.
A taky jsem jednou vyrazil s jeho známými rybáři na lov. Na cestu mě vybavili likérem proti cestovní nevolnosti – domorodou kořalkou GOMA, kterou si každej doma pálí ze slupek zbylých po výrobě vína. Vyrábět alkohol je sice zakázáno, ale...děsnej nápoj strašidelné síly, špičková desinfekce na rány, ale spolehlivě fungoval.
Po požití jsem byl schopen s nimi se krmit na lodi syrovým rybím biftekem. Dvě prkénka spojená řemínkem, dovnitř se dá nějaká vyvrhnutá speciální ryba bez hlavy, polévá se to mořskou vodou a mlátí do toho dřevěnou paličkou. Olupuješ potom masíčko z kůže. Dokonce jsem to snědl, zapil kořalkou a jak je vidno, dokonce i to všechno ve zdraví přežil.
Pohled z okna 
kulinářském zážitku, který vám utkvěl v paměti. Tak jeden bych měl, ani ne tak, co jsem tam jedl, to si moc nepamatuji a ani to není tolik důležité, ale ten vysoce podivný způsob, jak jsem se k tomu kulinářskému zážitku vůbec dostal.
Tak oba do vody a plavalo se ke břehu. A zrovna na této pláži s černým lávovým pískem (jinej písek na ostrově prostě není ) se vyskytuje největší a prakticky jediný na ostrově - hotelový komplex SOL La Palma. Na poloostrově, obrovitý, velice důkladně hlídaný včetně přístupové silničky a výhradně určený jen a jen pro nabubřelou a uřvanou německou klientelu samozřejmě In exklusive. 
Na konci obrovitá pec a ještě obrovitější kuchař. Po stranách té dlouhé místnosti výklenky a v nich jenom velice pohodlný ušák. Na význam těch jsem přišel až později. Společnost asi davanácti12 mužů, kteří dokázali na posezení sníst 18 kg sele. Na ostrově se jí furt vepřové maso a to v obrovitých množstvích. Pro mě byl nejfantastičtější zážitek, když kuchař to prase porcoval na těžkém dřevěném podnose. Ne nožem, ale hranou klasického porcelánového talíře. To je pro všechny nesporný důkaz, že prase je dobře upečeno. 
Po té strašlivé žranici jsem pochopil význam ušáků a malých místnůstek, které jsem pracovně nazval rozvalovnou a přesně k tomu účelu tam byly. Natáhnout se, dát si doutník nebo cigáro a klidně si zdřímnout. Vůbec se nikdo nad tím nepozastavil, je to úplně normální společenský stav, kterej se mi líbí. Konečně je blbost pochrupovat u hodovního stolu a navíc by jsi mohl spadnout ze židle na zem a třeba si ublížit.
zakázáno, ale...děsnej nápoj strašidelné síly, špičková desinfekce na rány, ale spolehlivě fungoval.