Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Patrik,
zítra Oldřich.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Stvoření světa (2)
 
S laskavým svolením tolerantních čtenářů si dovolím pokračovat v „napínavém“ a snad i poutavém líčení toho, co se odehrávalo v „dalších dnech“ při tvoření světa a nejprve vstoupíme na chvíli na parketu geologů.  Na konci toho „prvního dne“ stvoření Země zárodečný plynný a plazmový „kokon“ při stále neuvěřitelně vysoké teplotě i tlaku neustále chladl a tvořily se další chemické prvky. Některé z nich už přecházely do stavu kapalného a asi před 4,6 miliardy let do stavu tuhého.
 
V před geologické době, kdy byla naše Země ještě velkým žhavým plynným „kokonem“, vyzařovala do okolního prostoru ohromné množství energie. Tím se ochlazovala a při tom se formovala do tvaru nepatrně zploštělé koule. Dále se  také se usadila na oběžné dráze kolem Slunce a stabilizovala svou rotaci. A právě před už zmíněnými asi 4,6 miliardy let se na jejím povrchu začaly vytvářet první pevné kry zemské kůry. Ty ovšem zásluhou sopečné činnosti a také neustálým bombardováním dopadajících meteoritů praskaly a opět se spojovaly, což tehdy byla zpočátku práce doslova sisyfovská. Z mezihvězdné směsi plynů pak vznikl první atmosférický obal naší planety. Ten obsahoval vodík, helium, methan a čpavek, soptící krátery přidaly sirné páry – z dnešního pohledu tedy pěkný sajrajt! Zmrzlou vodu přinášely na zemský povrch meteority, led se okamžitě měnil na vodní páru a tak se nad Zemí tvořily první těžké mraky. Tuto první atmosféru si však naše planeta neudržela a máme pro to dvě vysvětlení. Buď při tak vysoké teplotě Země svůj poměrně těžký plynný obal svou gravitací neudržela, nebo se to stalo při naší pravděpodobně největší meziplanetární srážce s tělesem, jehož velikost byla údajně srovnatelná s Marsem. K té srážce došlo asi před 4,5 miliardami let a mimo jiné při ní bylo na oběžnou dráhu Země vyvrženo takové množství hmoty, že z ní o něco později vznikl náš souputník Měsíc! Nebude možná na škodu, když si o tom něco povíme.
 
To bylo tak - po vytvoření Země jako planety, si o naši Zemi pravděpodobně „škrtlo“ těleso o hmotnosti asi 1/10 hmotnosti Země, jakýsi „Praměsíc“!   Při této náhlé katastrofě se uvolnilo pro nás naprosto nepředstavitelné množství kinetické energie, v joulech je to číslo s 32 nulami a v kilowatthodinách s 27 nulami! To způsobilo roztavení a vypaření „Praměsíce“ i značné části zemského pláště. Z plynného prstence kolem Země pak zkondenzoval Měsíc přibližně v dnešní podobě, ale v podstatně menší vzdálenosti od Země (patrně jen 15 000 km od středu Země). Ten nový Měsíc se od Země postupně vzdaloval a souběžně se brzdila rotace Země kolem své osy z původních asi osmi hodin na současnou hodnotu čtyřiadvacet hodin za den. Rotace Země se i dnes pomaloučku prodlužuje tak, že střední délka dne vzrůstá o 1,7 milisekundy za století. Na našich hodinkách to tedy určitě nepoznáme, ale přesto se občas, naštěstí po staletích – musí trochu měnit náš kalendář. Důležité pak také je, že ten tečný náraz „Praměsíce“ způsobil, že se zemská rotační osa naklonila šikmo k oběžné rovině, což se posléze projevilo střídáním ročních dob v mírných i vysokých zeměpisných šířkách.
 
Druhá atmosféra, kterou už si naše Země udržela, vznikla asi za dalších 600 milionů let. Na jejím vzniku se už hlavně podílela sopečná činnost. Tato atmosféra byla složena asi ze ¾ z vodní páry, dále z dusíku a už i z postrachu dnešní doby - z oxidu uhličitého. Pochopitelně ještě obsahovala i oxid siřičitý a uhelnatý, opět methan, čpavek i vodík a dokonce i kyselinu chlorovodíkovou, o samostatném kyslíku však ještě nebylo ani vidu ani slechu ani čichu!
 
Podívejme se nyní, jak se dále vyvíjelo naše zemské ovzduší. Zdá se, že je vlastně zcela jedno, zda obloha – tedy zemská atmosféra - vznikla oddělením vod - tedy hydrosféry - druhého dne božího tvoření, nebo až po několika miliardách let. Trvalo jistě nějaký ten pátek, než se směs původních atmosférických plynů proměnila a naše zemské ovzduší dostalo podobu plynné směsi, v níž převládá nitrogen (dusík) a oxygen (kyslík), a v němž vodní pára tvoří už jen důležitý jazýček na vahách při tvorbě počasí. Nejdůležitější je, že to oddělení hydrosféry od atmosféry, ať už ho provedl kdokoliv a kdykoliv, se uskutečnilo nedokonale a část vody v plynném stavu – jako vodní pára - v ovzduší zůstala. A při velmi pomalém chladnutí Země i jejího vzdušného obalu přestala spojenému vodíku a kyslíku plynná fáze vyhovovat a oba prvky přešly ve svém chemickém manželství do další fáze – fáze tekuté. Vznikla voda a dodnes je jí na naší planetě téměř 1,5 miliardy kilometrů krychlových. Z toho 94% je voda slaná, tedy v oceánech a mořích, a ve zbývajících 6 ti % vody „sladké“ je 84% vázáno v ledovcích. A že více než 70% zemského povrchu je pokryto vodou, to se učíme už v základní škole. Ale vraťme se zpět k prvopočátku.
 
Během dalších asi 100 milionů let ustávalo bombardování zemského povrchu, tím se rychleji atmosféra ochlazovala, v mracích kondenzovalo více vodní páry a na zemský povrch se snášely lijáky, jaké si nedovedeme představit! Voda tak postupně zaplňovala všechny prohlubně a krátery a vytvářely se první vodní plochy - jezera i praoceány. Kromě vzniku už téměř stabilní atmosféry došlo v prahorách, přibližně před třemi miliardami let, k dalším velmi důležitým událostem. Vytvořily se nejstarší horniny a dokonce se už objevily i první zárodky života - bakterie a sinice. Jak se na naši Zemi dostaly, na to existují stále pouhé teorie a hypotézy, a vědci se dosud nedohodli. Jedna z hypotéz říká, že je možná přinesly z dalekého Vesmíru komety. Ty jsou sice tvořeny zejména ledem a různými hluboce zmrazenými plyny, ale také přinášejí kosmický prach a ve špíně se, jak je dobře známo, bakteriím dobře daří. I když v prahorách převládalo klima doslova „pekelně“ teplé, klimatické změny byly drastické, neboť se dochovaly i známky prvního zalednění! Koncem prahor se pak už objevují první mnohobuněčné organizmy – řasy.  Chcete-li - pro Pána Boha začínal třetí den tvorby.
 
Vladimír Vondráček
* * *
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 05.11.2018  12:48
 Datum
Jméno
Téma
 05.11.  12:48 Vendula
 04.11.  08:42 Von
 03.11.  10:41 Vesuvjana díky
 03.11.  10:26 Václav Díky, Vladimíre!
 03.11.  10:19 ferbl