Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Svatopluk,
zítra Matěj.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamětníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat.
 
Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
 
Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
 

Slapy
 
Jednoho dne v polovině padesátých let minulého století můj dobrý kamarád řekl: 
“Otec skoro nespí, pořád jenom běduje … Co když to prdne?“
Pan otec, odborník, měl na mysli právě dokončenou slapskou přehradu na Vltavě.  Nic neprdlo. Přehrada vytvořila ohromné jezero do dáli mnoha kilometrů, vody zatopily pitoreskní Svatojánské proudy, ve vodách utonul hotel Záhoří, dějiště zmíněné v jedná napínavé knize  z doby okupace, jejíž jméno už si nepamatuji.
 
Než bylo vodní dílo dokončeno, bylo možné v řece, v jejích poklidnějších místech chytat sumce, jejichž maso ale není, bohužel, žádná pochoutka. Požadavek doby byl splněn, z neveliké řeky se stalo ohromné jezero. V blízkosti přehrady na jednom břehu vznikla rekreační oblast Rabyně. Koupání v jezeře nádherné, voda klidná a ještě v září teplá, vonící, nazelenalá. Temně čirá. To vše vystřídalo malebnost Svatojánských proudů.

V té době byl do našeho domu v obci Slapy, na rohu dvou úzkých uliček, z nichž jedna se svažovala k srdci obce, dobrodějem režimu nastěhován pan Vavřínek s rodinou, dělník na stavbě přehrady. Byli jsme odkázáni do dvou malých místností v patře domu. Když jsme jednou s otcem vynášeli na záhon žumpu, pan Vavřínek seděl na schodech, díval se na nás a popíjel rum přímo z láhve.

Takovou změnou byla máti značně zneklidněna a moje krásné časy ve Slapech do té doby prožité, skončily. Nezmizely ale vzpomínky na ten pěkný čas, který prodeji domku předcházel.

Nádherné kolojízdy s místními hochy pod vedením Járy, syna kdysi obchodníka s látkami, starším než my ostatní, růžolícího a s jakýmsi darem pro vůdcovskou pozici. Ač ujížděl v čele na dámském kole, nikoho z nás nenapadlo jediným slovem to komentovat. Jeho rodiče nesli ztrátu majetku s bohorovným klidem jaký snad mívají jen lidé na skutečné úrovni takto  postižení. 

Jaké to byly projížďky! Kolem vojenské rekreační oblasti nalézající se na vršku za naším domem, jinými lesními cestami oblastí Na vyhlídce s chatami Pražanů. Letním vzduchem provoněným lesem řítil se Jára na svém dámském a navíc tříčtvrtečním kole mocnými záběry silných nohou a my za ním. A po silnicích do okolních obcí, Buše, Přestavlk a někdy až do Nového Knína.

A jindy … ze silnice  vedoucí kopcem dolů ke Štěchovicím kolmo lesem vedla lesní pěšina k vodní nádrži za okupace používané snad Německu posádkou k osvěžení a možná i k použití v případě požáru. Voda byla také temná a vonící napadaným jehličím. Z betonového ochozu  skákal statný řízek Jarda Machač nádherné lomeňáky, rázoval pak kraulem po hladině, ale Jára, pokud byl právě také ve vodě, svým stylem prsa mu stačil.  Do vody nikdy po hlavě neskákal, aby si nenamočil svoje krásné, bohaté vlasy. Kolem nebylo šaten, jen ořeší, v němž převlékaly se do plavek dámy; někdy nám I přálo  štěstí. A jaké to pak byly návraty v podvečer, kdy slunce prostupovalo téměř horizontálně větvemi stromů, vzduch voněl pryskyřicí a my byli slastně unaveni celodenní aktivitou.

Obec Slapy se nalézá na mírném svahu, vede jí pěkná silnice ze žulových kostek, s jednou větší zatáčkou na horním konci, další pak kdesi uprostřed a   poslední pak kolem hostince U Neužilů.  

V půli toho mírného svahu nacházela se restaurace a řeznictví pana Zajíčka, v těch shora zmiňovaných časech už jen zodpovědného vedoucího, jehož dceru podařilo se mi jednou uvidět v ořeší kolem blízkého rybníka Lahoz v okamžiku výměny šatů za plavky. Byla to zajímavá podívaná.

Do hostince U Neužilů jsem obchodu, rád si pohovořil s panem Neužilem a nebo jeho paní, pan Neužil byl menší chlapík poněkud zasmušilého vzhledu, k němuž měl nepochybně změnou poměrů  důvod. Zatímco jeho paní, oficiální vedoucí restaurace, ač si stěžovala na nemocné srdce, oplývala energií a s otcem o poměrech ráda rokovala. Debata byla většinou pesimistického rázu, což v těch dobách bylo více než pochopitelné, i když mne, nemajícího žádnou zodpovědnost kromě studia, se to tak moc netýkalo.

Někdy jsme pak z restaurace šli k nedaleké vile pana Slavníka, kdysi majiteli známého restaurantu U  medvídků v Praze. Pan Slavník byl doslova filmová postava, připomínal mi herce Vnoučka, příjemný pán se slabým srdcem. Ve veliké zahradě kolem vily prosperovaly ovocné stromy a jejich úrodu jsme si někdy, v příhodný čas a v rozumné míře,  odnášeli domů. Otec s panem Slavníkem většinou hovořil o politice a v závěru návštěvy jsme vždy byli panem Slavníkem pozváni k návštěvě restaurace U medvídků, kde byl  vedoucím. K návštěvě občas došlo a dodnes  si nepamatuji, že bych jedl chutnější smažený řízek s bramborem jemným jako máslo než na občasné večeři s panem Slavníkem, později večer,  v uzavřené již restauraci U medvídků.

A bylo to právě ve Slapech, kde jsme s kamarádem Zdeňkem, dnes profesorem Fakultní nemocnice na Karlově náměstí, v roce 1952 v chalupě jeho prarodičů, sledovali radiovou reportáž o slavném trojnásobném vítězství Emila Zátopka na OH v Helsinkách. Ta  olympiáda se konala za prolhaného amatérismu atletů SSSR a jejich satelitů včetně ČR. Podobný nešvar, ve který jsou dnes takové hry proměněny, ač do všestranného profesionalismu o kterém už se nic nepředstírá. Ale myšlenka olympijského zápolení je dnes pohlcena jinak než lží  Sovětského svazu. Všemocným  byznysem.

Tento můj návrat do minulosti, do tehdejší obce Slapy a jejího okolí, nebyl by úplný bez následující vzpomínky. Když jedu někdy kanadskými lesy, velmi často ne právě přístupnými kromě turistických stezek, nejednou si připomenu tehdejší procházky lesy kolem Slap. Někdy brzy z rána s košíkem v ruce a nadějí na úlovek hřibů, jindy jen na pomalé pochody tím krásným, přístupným lesem tam, kde se říkalo a snad i dodnes říká  Na porostlinách a kde mezi smrčinou a mladými břízkami oko i chabého houbaře jakým jsem,  spočinulo  na sametově hnědých hlavách hřibů, na oranžové špičníků, na sytě žlutém společenství lišek. A tím nádherným přírodním královstvím vinul se potůček s vodou čirou a svádějící   k napití.

Nastal pak den, kdy jsme jednoho podzimního odpoledne, pod vlivem okolností shora zmíněných,  z domu v obci Slapy vynášeli naše věci. Domek,  který nám byl z větší části  k používání státem odebrán, byl,  hlavně na přání maminky,  prodán.  A stěhovali jsme tedy jeho obsah do malé,  ve Štěchovicích zakoupené chaty. Loučil se s námi pan architekt Košvanec, majitel vily naproti našemu domu, nádherný to muž džentlemanského chování a zjevu, kuřák dýmky, která jistě byla dunhillka, majitel krásného vlčáka Ajaxe. Ten pes nás sledoval moudrýma, inteligentníma očima, jakoby snad věděl, že některé změny se dějí za prazvláštních okolností…  A rozhodují o nich lidé, kteří by měli být moudřejší toho krásného vlčáka…

 
Vladimír Cícha
* * *
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 07.08.2018  17:11
 Datum
Jméno
Téma
 07.08.  17:11 Mirek
 05.08.  12:03 Václav Doplněk
 05.08.  11:27 Pokorný