Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Svatopluk,
zítra Matěj.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Z POHÁDKY DO NEPOHÁDKY a pak zase zpátky (16)
 
Řeknete si – jsme přece magazín pro seniory!  Ale život je rovněž plný krásy a tím radosti. Říkáme – právě proto pohádky a říkanky. Kdopak má v dnešní uspěchané době čas na čtení a vyprávění pohádek svým dětem a vnoučatům a to i přesto, že si pamatujeme, jak dětství bylo nejkrásnějším časem našeho života, které obohacovalo naši fantazii a bylo plné tajů a překvapení, přitom bylo jedno, kde jsme žili a čím jsme byli obklopeni.

Na základě úspěšnosti Babibajek paní Marie Zieglerové jsme se rozhodli představit našim čtenářům novou serii pohádek pro vás a vaše děti i vnoučata a hlavně také pro ty, kteří nezapomněli na kouzlo vyprávění našich prarodičů i rodičů a rádi na něj vzpomínají. 

Vtipný název „Z pohádky do pohádky a pak zase zpátky“ dává čtenářům znát, jaký úžasný výběr bude obsahovat a jaký bude tento 22 dílný seriál, to nakonec budete moci posoudit sami – od klasických s princeznou takovou či makovou až k moderním obrazům současného života, dalo by se říct pohádky nepohádky, do kterých spisovatel Eduard Světlík mistrně vložil své životní zkušenosti a nenásilnou formou bude působit nejenom na nás, ale nenásilnou formou také obohatí i ty naše drahé nejmenší.

 
Redakce Senior Tip
 
* * *
 
Dva bratři

Matěj a Blažej byli bratři. Žili spolu, hospodařili, ale lišili se od sebe jako noc a den, jako těžkopádný valach od hbitého hříběte. Matěj byl pracovitý, od rána do večera se nezastavil, ale dřel jen proto, aby měl co nejvíce věcí. Z ničeho jiného se neuměl radovat. Mladší Blažej k životu moc nepotřeboval, tak to s prací nepřeháněl, zato pořád někde bloumal, s něčím si hrál, bavil se a žasl, jak je ten svět veliký a zajímavý.

Jednou se vydal přes pole a louky k obzoru, díval se po nebi, díval se po zemi, a tu spatřil na cestě dřevěnou píšťalku. Zvedl ji a zkusil do ní fouknout. Hlas měla tenký, ale tak milý a vábný, že se hodil do kroku i k poslouchání. Zahrál dětem, které se máchaly v potoce, vyprovodil čeledína s krávami na pastvu, pak si sedl na mez a hrál babkám v řepném lánu. Než se nadál, byl tu večer a čekala ho cesta domů. Foukl do píšťalky a řekl si jen tak pro sebe: „Kdyby tak pro mě přijel kočár, to by byla krása!“

Než se zvedl a oprášil si kalhoty, ozval se na cestě hrkot kol, o kamení zazvonily podkovy, objevila se bryčka z panského statku a kočí volal: „Hej, chlapče, nechceš svézt do vsi?“
„To mi přálo štěstí,“ řekl Blažej, vyskočil na kozlík a dal se do hraní, aby jim cesta lépe ubíhala.

Druhý den byla sobota, a tak zůstal doma, otevřel okna, sedl si na pec a sáhl po píšťalce, že se naučí nějaké nové písničky. Nejprve ho napadaly pomalé a táhlé melodie, pak se mu prsty trochu rozhýbaly a tóny byly stále hbitější a veselejší. Do dveří nakoukl jeden soused, potom druhý a za chvíli byla světnice plná posluchačů. Blažej hrál a hrál a úplně mu vypadlo z hlavy, že měl zatopit a uvařit oběd. Bylo už skoro poledne, a tak si povzdechl: „Škoda, že nemám kouzelný stoleček. Řekl bych: Prostři se – a bylo by to.“ A běžel se podívat, nenajde-li v kurníku nějaké vajíčko, které by mohl rozklepnout a usmažit, aby bratr nehuboval, až přijde z trhu. Když se pak vrátil do světnice, sousedé už byli pryč, ale na stole uviděl kastrůlek s masem, mísu brambor, džbánek kyšky a dvě pěkná jablíčka. A měl pro bratra parádní oběd!
Bratr však hned poznal, že to není z jejich kuchyně, a Blažej musel vyprávět, jak našel píšťalku, jak na ni hrává a jaké podivné věci se dějí.

Matěj se chytal za hlavu. „Ty jsi ale bulík, Blažeji! Vždyť jsi našel kouzelnou píšťalku.“ A hned se mu sevřelo srdce závistí. „Půjč mi ji, ať si ji taky vyzkouším.“

Blažej mu ji půjčil, ale Matěj měl prsty hrubé, těžkopádné, trvalo dlouho, než z ní vyloudil pár tónů. Sotva se mu to podařilo, hned si přál truhličku zlaťáků. Ale nic! „Cos mi to nabulíkoval?“ uhodil na bratra.

Blažej se dušoval, že mu řekl čistou pravdu, že si nevymyslel ani slovo.
„Tak si vzpomeň, co jsi hrál,“ naléhal bratr. „Jaké písničky?“
„Nevím už, co to bylo, ale vždycky jsem hrál pro nějaké posluchače.“

Tohle se Matějovi nelíbilo. Nejradši by se s píšťalkou zavřel ve stodole, aby nikdo neviděl, co si vyčaruje. Co měl ale dělat, když chtěl vyzkoušet, jestli je ta píšťalka opravdu kouzelná? Musel vyzvat bratra, aby přivolal sousedy.
„Lidičky, pojďte sem!“ rozléhal se za chvíli Blažejův hlas po vsi. „Teď bude hrát na píšťalku Matěj. Uspořádá pro vás koncert.“

Sousedé kroutili hlavu, ale scházeli se.
Matěj seděl na peci, nadýmal se jako holub a ztěžka zdvíhal prsty, aby z té zatracené píšťalky dostal aspoň kousek písničky. Když dohrál, řekl polohlasem: „Ať máme v jizbě nový stůl, novou truhlu, novou pec… A nějaké pohoštění pro sousedy,“ dodal kysele. Nic se však nestalo, odnikud nepřiletěla ani noha od stolu, ani jeden koláček.

Sousedé se mohli usmát a Matěj myslel, že se hanbou propadne. Mrštil píšťalkou o zem a ze vzteku ji rozdupal.

Blažej byl pár dní smutný, pak si ale uřízl vrbový prut, udělal si novou píšťalku – a světe, div se! Když na ni pěkně zahrál, někoho s ní potěšil a přál si něco rozumného, skoro vždycky to dostal.
 
Eduard Světlík
* * *
Ilustrace © Eva Rydrychová
Ilustrace pro anotaci © Miroslav Šesták

Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 16.06.2018  10:53
 Datum
Jméno
Téma
 16.06.  10:53 Von
 16.06.  09:08 miluna