Můj veselý Silvestr s Jarunkou a s Yettym z Krkonoš
Moje kamarádka Jarunka tak trochu rozverně laškovala s mým šéfem – šéfredaktorem Pavlem.
Pavel se moc s nikým v rozhlase nekamarádí, protože, jak říká: přátelství s podřízenými nese jen závazky pracovního rázu.
Výjimkou jsem tak trochu já, protože nejsem zaměstnanec, ale jen externě spolupracuji s Olomouckým rozhlasem a vzhledem k věku, sexuální harašení nehrozí.
A tak se toho jezevce, co žije v klidu ve svých hvozdech, v chaloupce na mezi, rozhodla Jarunka trochu přivézt k životu. Úspěšně ho zdolává svojí dobrotou a vytrvalostí, s jakou mu posílá zprávy, na které Pavlík s humorem odpovídá. Když Jarunka tomu jeho humoru neporozumí, svěřuje se mně se slovy: „no, co bys na to řekla?“ Už mně zase píše trochu jako anglicky. A tak společně překládáme, co asi chtěl básník říci. Někdy se to moc nepodaří, ale vrchol všeho nastal před Vánocemi, kdy mu Jarunka přála hezké svátky a podotkla, že se spolu díváme na Mrazíka a je nám hej. To jsme poslaly ještě ode mě z bytu. Pak jela Jarunka domů, opatrovat maminku.
Po pár minutách mně rozladěná Jarunka volala z tramvaje: „No, já nevím, co si mám o tom šéfredaktorovi myslet!“ Představ si, co mně napsal a hláskuje: „bé ó té ks ó pé ó ks ó ypsilon – no rozumíš tomu?“
„Moc nééé, ale to ypsilon na konci znamená Yetti.“
Pavel se přece podepisuje jako sněžný muž, aby naznačil, že žije opuštěn v pustině na vsi, což mu zřejmě vyhovuje.
„No, asi už slaví konec roku, a tak nevydoloval žádnou kloudnou myšlenku. A tak poslal jen pár písmen, aby sis to sestavila sama, když seš ta spisovatelka.“
„Víš co, raději mi ta písmena hláskuj, proložím to všechno tečkami – třeba je to nějaká zkratka nebo šifra – mrknu se na to!
Zadala jsem tu slátaninu přes Google – ale nic!
Je po Vánocích a chystáme se s Jarunkou oslavit Silvestra, dáme si trochu vínka z Francie a šampus s jahodou, povídáme si legrace, zamýšlíme nad životem a vzpomínáme na přátele.
Jarunka přijímá a odesílá řadu esemesek a najednou vykřikne! „Podívej se, tady je ta zpráva od Pavla. Já ji nevymazala, ať víš, že si nevymýšlím!“
Mrknu se na displej a musím se smát – když vidím písmena BOT XOPOXO!
No, vždyť je to rusky – vot charašo! To je dobře! Schválil nám Pavel výběr Mrazíka!
Smály jsme se tomu ještě půl hodiny a byl to ten nejveselejší Silvestr. Jestli náš řehot slyšeli sousedé při sledování nudného televizního programu, museli si klepat na čelo, čemu se asi tak můžeme smát!