Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Jiřina,
zítra Ljuba.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Čas a bezčasí
 
sou dny, kdy máme pocit, že se nám všechno daří, události se samy rovnají za sebou logicky, správně, tak jak mají. Všechno jakoby nám nahrávalo přímo do ruky, jsme spokojení a šťastni. Hovoříme o dnech v synchronicitě.
 
Potom jsou dny opačné. Smůla se lepí, nic se nedaří, všechno děláme s velkým úsilím. Jsme unavení a nemocní, otrávení, za všechno mohou ti druzí. Svět se spiknul proti nám, svět se staví opačně. I takové dny známe.
 
Možná mi dáte za pravdu, co jsem vypozorovala.

Žijeme podle hodinek, podle předepsaných a stále stejných časových stereotypů, které jsme si za léta vytvořili. Ne vždy jsme spokojeni a radostní, ne vždy máme pocit, že právě tak to chceme. Děláme spoustu zbytečné práce, honíme se, vyrábíme zmatky, domluva nefunguje.
 
Co se to vlastně děje a proč je to tak?
 
Zkusme se naladit na jinou představu, na jiné vnímání. Co kdyby čas neexistoval, jak bychom žili?
Co kdybychom se pohybovali pouze tak, že plníme svěřené nám úkoly?
 
Splníš, můžeš jít. Nesplníš, zůstaneš sedět, až to doděláš. Ale nejsou to úkoly takové, které jsme si sami naplánovali, vymysleli, nějaké zbytečnosti. Jsou to úkoly, které musí vykonat naše duše. Musí je dokončit.
 
Představuji si to tak.
 
Duše sedí v uzavřené místnosti, je jí tam dobře, místnost zná a ví, co kde je a co se stane. Předvídá, je jí teplo, zdánlivě jí nic nechybí. Sedí a sedí a nic se neděje. Stále stejná místnost, stále stejné pohyby, stále stejné okolí. Najednou něco zašimrá a ukáže jí na zavřené dveře. Šimrátko ponouká. „Otevři a podívej se, co tam je“? Duše odpoví sama sobě „ ale proč bych se namáhala, co by tam bylo? Je mi tady tak dobře. A sedí dál. Šimrátko zašimrá víc. A duše zase nic, sedí. Šimrátko už nešimrá, zesiluje, už skoro kope, křičí, mlátí…No tak dobře, tak otevřu, no a co, poddá se duše.

A najednou se stal zázrak. V otevřených dveřích se objeví oslnivé světlo, dech lásky, krása, nádhera. Duše chvíli stojí, je překvapena a pak vejde.

Před ní se vine cestička, hraje hudba, všechno jde samo. Odvíjí se láskyplné situace, pohlazení, duši se dostává duchovních darů. Všechno v jejím okolí je souladné, daří se, zdraví se zlepšilo, děti jsou milé, partneři v harmonii, práce je o radosti a úspěchu. Jedno do druhého zapadá. Jsme v synchronicitě.
 

Pak se energie vyčerpá a duše zase sedí v temném, stále stejném pokoji a čeká. Před ní stojí velký kámen. Má se ho bát, dotknout se, nebo do něho strčit? Něco v ní jí nabádá. „Zkus, co ti to udělá?“ Ale lenost a pohodlí opět vítězí, zavedené stereotypy opět tvrdnou a našeptávají: ale proč? Co je mi po tom kameni, nebo příště třeba má nutkání přeskočit potok, sednout do auta, vlaku, odjet trochu dál?
 
Jsou to výzvy.
 
Jsme-li leniví, zatuchlí, nechceme nic změnit, zažíváme dny temné, nezdárné, upachtěné, nic se nedaří, jsme nemocní. To nás bolí a tam to, nic není v pořádku, všechno je špatně a mohou za to jen a jen ti druzí.

No a potom znovu. Zakopnu, strčím do toho kamene a ono ejhle. Opět se stal zázrak. Dveře do světla se otevřely. Nová cestička, nová radost, nová láska. Až do vyčerpání zásob.
 
Tak to jde stále dokola. Musíme se naučit výzvy přijímat, porozumět volání, citlivě odhadovat, poznávat sami sebe. Stále častěji zažíváme zázraky, prosvětlené cestičky, nové radosti, nové lásky. Jsme stále častěji v synchronicitě. Duše se naučila naslouchat svému duchovnímu vedení a je šťastná. Už ví, že výzvy, které přináší změnu, jsou pro ni to nejlepší, co může zažít. Už se nebrání, nemá strach, naplnila se láskou ke všemu a ke všem. Svůj čas už neměří na hodiny a dny, ale odvíjí se od události k události. Čím více událostí se naplní, tím je také více radosti a hojnosti. Žijeme v bezčasí.
 
Jana Muroňová
* * *
Ilustrace Marie Zieglerová


Komentáře
Poslední komentář: 19.12.2016  07:37
 Datum
Jméno
Téma
 19.12.  07:37 Venda