Na jihovýchodním okraji pražského sídliště Novodvorská žiju už pětapadesát let. Na opravdu nádherně renovované přírodní Koupaliště Lhotka (1) je to z našeho balkónu coby kamenem dohodil. Já sice asi sice ne, ale např. náš rekordman Jan Železný zcela jistě ano! Z toho balkónu vidíme i věž kostela Panny Marie Královny míru, kde mají moderní Křížovou cestu a kde byly koncem jara roku 1968 pokřtěny obě mé děti, pětiletá Jana a čerstvě narozený Ivan. Ale to hlavní, na tom koupališti má svůj pramen Zátišský potok. (3) Své jméno dostal podle oblasti Hodkoviček, která se nazývá Zátiší, a my jsme si dovolili přidat zájmeno „naše“.
Zátišský potok je jen 3 km dlouhý, má jediný kraťoučký přítok, Dvorecký potok, a oba svádějí zejména dešťovou vody kanalizací. Protéká zpočátku v poměrně hlubokém údolí od východu k západu a jeho poslední třetina před ústím do Vltavy v Modřanech pak protéká v zemi potrubím, podobně jako známější potok Botič o něco severněji Nuselským údolím. Mimochodem, voda Botiče je prý ta, o které se zpívá v naší národní hymně, že hučí po lučinách… Ale zpět do našeho rajónu, který vám přiblížím na mapce z Googlu několika čísly a z těchto míst pak najdete fotky v mé dnešní zdejší Galerii, k jejíž prohlídce vás tímto zvu. Průběžně pak také přidám řadu zajímavostí, které jsem načerpal, kde se dalo.
První rybník U vodotoku (2) je hned přes silnici od koupaliště a v jeho okolí fotím asi nejčastěji. Vždyť se zde také po celý rok něco děje! Je zde hodně vodního ptactva, zejména divokých kachen a slípek zelenonohých, ale bohužel i dost potkanů! Jednou dokonce přelétla nad vodou velká namodralá volavka, kterou jsem samozřejmě vyfotit nestihl. Zřejmě má mnohem větší klid na dalším dolním Zátišském rybníku (4), ke kterému vede několik lesních cestiček, ale tam jsem ji už bohužel nikdy nespatřil. Zato jsem se tam jednou v létě připletl do kopulování malých modrých vážek …
K výpusti tohoto rybníka se můžeme ale také pohodlně dostat lesem po úzké asfaltované ulici, která klesá k potoku a má zajímavý název – Na dlouhé mezi. Po pravé straně jsou krásné lesní zahrady pod vilami a za jejími ploty se také můžeme lecčíms pokochat. Kolem Vánoc např. jesličkami s Betlémem a brzy na jaře pestrobarevnými koberci sněžek a také krásných bramboříků, nebo o Velikonocích proutěnými zajíčky a stromečky s vajíčky. (5)
Dole u potoka u Diagnostického ústavu pro nezletilé dívky silnička zahýbá doprava a zde začíná nejkrásnější a nejzajímavější část procházky podél Zátišského potoka. Sice není dlouhá, ale kam pohlédnete, vlevo, vpravo, nahoru, dolů, všude je na co koukat! Na levé straně těsně u potoka malé zahrádky někde i s malými chatkami, a u jedné z nich v teplé polovině roku o každém počasově příznivém víkendu venčí chovatel dravých ptáků své velké dravce, a věřte, že to jsou krasavci. (6) A pak začíná pravá krása! Na levé straně alej starých mohutných stromů, téměř totálně obrostlých břečťanem (7) a na straně pravé několik honosných prvorepublikových vil, jimž vévodí nejhonosnější z nich – Lalotta (8).
Jen o malý kousek dále po proudu a na druhé straně potoka je asi největší zdejší rarita, kterou zde otevřel roku 1921 Antonín Rükl – sluneční lázně (9). Kupole byla vyrobena ze zvláštního skla v jeho sklárnách a pod ní „vyrábělo“ sluníčko teplotu kolem 60°C.!
A zde si dovolím doslova přepsat pár zajímavých vět z dobového tisku: „V Rüklových slunečních lázních léčí se pouze modifikovaným sluneční světlem a přirozeným teplem slunečním, bez léků a zvláštních diet… Pod lékařským dozorem známého lékaře pana zdravotního rady MUDra Josefa Skleničky se s netušeným výsledkem a rychlostí léčí…“ a na několika řádcích pak následuje výpis snad třiceti chorob! A ceny z roku 1923 – jedna lázeň 40 Kč, blok pro 10 lázní 350 Kč., pro 20 lázní 600 Kč., což byly ceny poměrně „mastné“! Lázně byly zrušeny v roce 1964 a v současnosti je zde sanatorium Pronatal, které významně pomáhá rodinám, které řeší problémy s oplodněním. A ještě jedna zdejší zajímavost. Možná si vzpomenete na jednu epizodu podle skutečné události ze seriálu Hříšní lidé města pražského. V ní parta rady Vacátka nakonec objasnila zdejší podivnou vraždu, když tichou malorážkou střílel choromyslný trpaslík z blízkého starého stromu pootevřeným větracím otvorem skleněné kupole… (9)
Dnes Zátiší opět potvrzuje oprávněnost svého jména, mezi dvěma světovými válkami však zde bylo mnohem rušněji. Stavěly se nové moderní vily a renovovaly starší novorenesanční, s věžičkami i balustrádami. A protože zde bylo i několik zahradních restaurací mezi staletými stromy, stalo se Zátiší vyhlášeným výletním místem Pražanů. Ovšem už kolem roku 1880 zde nechal Hans Kropft vysázet V Lučinách alej úžasných dubů letních, z nichž se jich dosti zachovalo dodnes. Dále zde nechal vystavět i už zmíněnou vilu Lalottu, kterou od roku 1920 obýval JUDr. P. Šámal, kancléř našich dvou prvních dvou prezidentů – T. G. Masaryka a E. Beneše...
Je jasné, že Zátíší si oblíbili i různí umělci, zejména sochaři. Na příklad profesor a rektor Akademie výtvarných umění Jan Hána (1927 - 1994) u jehož zahradního ateliéru, který je naproti památným dubům V Lučinách, stojí dnes hned jeho dvě sochy J.A. Komenského. (11) Mnohem známější je ale Marie Uchytilová (1924 - 1989), autorka monumentálního pomníku dvaaosmdesáti lidických dětí. Zřejmě „pokusná“ socha jedné lidické dívky stojí před jejím starým ateliérem těsně pod Klánovou ulicí. (12)
