Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Růžena,
zítra Rút,Matylda.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohádky „z babiččiny krabičky“


Na svoje poslední vnouče – Vendulku – jsem čekala devět let. To už byla předchozí tři vnoučata docela odrostlá. Na rozdíl od nich jsem se jí mohla cele věnovat, jsouc už regulérní seniorkou.


Prožívaly jsme spolu dobrodružné vycházky po zahradě, kde rostlo tolik zajímavých květinek a keřů, kde se na zídce vyhřívaly ještěrky, cvrčci závodili ve cvrlikání, na zelných listech se pásly baculaté housenky běláska, hopsaly tam sýkorky... však to znáte, jak pestrým životem žije zahrada. ...“Babi, vem si veliký boty, pudeme na kopec“... no jistě, v pantoflích bych se tam sotva vyšplhala. Doprovod nám dělal velký hafan – kavkazan „Loldík“, Vendina chůva, dobrá víla a ochránce. To bylo panečku jiné dobrodružství než dole na zahradě. Obrovské mraveniště lesních mravenců až skoro nahoře s lesem za plotem bylo cílem výprav. „...A ploč lezou? A ploč nosí semínka? A kde mají děti?...“


To bylo otázek, až z nich babičce šla hlava kolem. A protože takové výpravy byly na denním pořádku, začala o nich babička spisovat pohádky. Třeba se budou líbit i vašim vnoučatům.


Mara


…o voňavé jahůdce


Byla jednou jedna pěkná zahrada pod vysokou strání. Kamarádily spolu, protože na stráni i v zahradě rostlo plno užitečných léčivých bylinek, všelijakých květin divokých i pěstěných a stromy i keře. Stráň se ráda dívala do upravené zahrady a posílala jí na pomoc včelky, baculaté čmeláčky a vůbec všelijaké broučky, kteří lítali z květu na květ, mlsali slaďounký nektar a pomáhali je opylovat. Sama zahrada by to nedokázala.


V chundelatých bučinách a doubí na stráni měli hnízda kosi a sýkorky, největší pomocníci. A víš, Vendulko, jak pomáhali? No všichni přece sbírali housenky, které se krmily na sladkých listech zelí a kedluben, a z výhonků jabloní ozobávali mšice, které tam pěstovali mlsní mravenci.


Na sluníčkem vyhřáté stráni každý rok také rozkvétaly lesní jahody. Kdo ví, jak se tam dostaly? Možná jejich semínka přinesl vítr, možná ptáčci, kteří jsou doma na loukách, zahradách i v lese. Jejich květy svítily v trávě jako bílé hvězdičky a lákaly včelky, aby taky u nich ochutnaly. Jenže co to bylo platné, když nikdy nedozrály. A ty, Vendulko, chceš vědět proč, viď? Stráň se přece musí na počátku léta posekat a suché seno shrabat, jinak by všechno zplanělo a za pár let by místo trávy rostlo na stráni jen hloží a kopřivy.


Jedné chytré jahůdce bylo moc líto, že se nikdy nedočká svých voňavých plodů, a proto se rozhodla, že se ze stráně přestěhuje dolů do zahrady. Přestala kvést a místo bělostných hlaviček začala natahovat co nejvíc do daleka svoje výhonky. Byla velice pilná, a tak uprostřed léta dorazila na kraj stráně a zahrada byla vzdálená jen pár kroků.


Konečně! Protáhla se pod plotem a usadila se mezi květinkami na zídce, aby si odpočinula. Však už to potřebovala, byla velice unavená a vyčerpaná. Ještě zapustila kořínky a usnula. Usnula tak silně, že prospala zbytek léta, celý podzim i zimu. Dobře se jí odpočívalo pod silnou sněhovou peřinkou, nic nevěděla o mrazivé fujavici, která tančila se sněhovými vločkami po zahradě a vyhrávala zimní písničku na holé větve stromů a rampouchy na okapech. Probudilo ji až sluníčko, které ji teplým paprskem zašimralo uprostřed srdíčka.
Protáhla se, lístečky narovnala, rozhlédla se kolem sebe, a když uviděla svoje rozkvetlé sousedky modřence a narcisky, řekla si, že už nikam nepůjde, že zůstane mezi nimi. Hned se pustila do práce. Rozkvetla spoustou kvítků a nabídla je včelkám, které sluníčko vylákalo z úlu. Než se jaro přehouplo do léta, červenalo se to na zídce voňavými jahůdkami, rudými jako korálky. Moc jim to tam slušelo a také všechny okolní květinky si pochvalovaly, jak i jim to mezi jahůdkami sluší.


Stejně jako na stráni i v kamenité zídce vedle květinek bydlelo plno nájemníků. Vlastně každá škvíra mezi kameny měla svého obyvatele. Pod jahodovým lístkem za slunečných dnů neúnavně vyhrával cvrček v černém fráčku, svým bzučením mu přizvukovala pěkně baculatá moucha, na kterou si dělal chutě pozorný pavouček ve své pavučince. Mezi stébly trav, kalíšky modrých zvonečků a něžnými kvítky slziček se batolily berušky a hopsaly kobylky.


Protože na zídku celý den svítilo sluníčko, byla prohřátá a všem se na ní dařilo. Mezi těmi, kdo chodili mlsat sladké jahůdky, byla i malá myška, která si ale musela dávat moc dobrý pozor před užovkou, co se taky v zídce zabydlela.


Jednoho krásného slunečného letního dne přišla na zahradu malá holčička. Pohladila každou květinku, a jak se skláněla nad malými růžičkami, uviděla bělounké hlavičky a vedle nich červené plody naší jahůdky. Natrhala si jich plnou dlaň, posadila se do trávy ve stínu velikého ořešáku a mlsala a mlsala. To byla ale dobrota! Hned to také jahůdce pověděla a od té doby za ní chodila každý den až do podzimu.


Mezitím se kolem jahůdky rozrostlo plno jejích dětí a všechny nabízely svoje voňavé plody, takže bylo pro všechny mlsálky dost a dost.


Marie Zieglerová

* * *


Zobrazit všechny články autorky



Komentáře
Poslední komentář: 02.03.2015  11:30
 Datum
Jméno
Téma
 02.03.  11:30 Vendula
 01.03.  17:46 Mara
 01.03.  15:27 JaninaS
 01.03.  11:05 Blanka K.
 01.03.  10:09 kusan
 01.03.  09:58 Vesuvjana díky
 01.03.  09:49 Václav Židek Do třetice všeho dobrého...
 01.03.  09:41 Ferbl
 01.03.  08:54 Květa
 01.03.  08:08 Von
 01.03.  07:53 Blanka B,
 01.03.  05:52 Bobo :-)))