BROOME
Město Broome v západní Austrálii je velice populární místo na dovolené. Už jenom proto, že výletníci mají jistotu, že je nezklame počasí. Mimo jiné Broome skrývá mnoho atrakcí a je něco jako drahokam vložený v náhrdelníku přírodní krásy. Místo je obklopené tyrkysovou vodou v lagunách z Indického oceánu. Zátoky zdobí kolem dokola tropické rostliny. Uchvacující jsou letité baobaby, kterých je tam nespočet. Broome bylo původně založeno v roce 1880 jako hlavní těžiště perlí. Hrdě se hlásí k světovému rekordu nalezišť těch nejkrásnějších perel. Cable Beach patří mezi jednu z nejoblíbenějších pláží na světě.
Táhne se v rozloze dvaceti dvou kilometrů s jemným čistým pískem. Když jsme se tedy jako turisti dostali do Broome, první, co jsme si vyhledali, byla proslulá “Cable Beach”. Okamžitě jsme využili procházky po pláži a příjemného koupání v Indickém oceánu. Hned druhý den pobytu jsme naplánovali projížďku na hřbetě velblouda, při západu slunce na zmiňované pláži. Byl to nezapomenutelný zážitek a ještě větší překvapení, když jsme zjistili, že majitel organizace s velbloudy, které jsme si zaplatili, je bratr Prince Leonarda z Hut River Provincie, kterého jsme před několika lety měli čest poznat. Zdá se, že příbuzní Prince jsou velmi ambiciózní lidé a umí se prosadit v zajímavých profesích. Dobře jsme udělali, že jsme projížďku s velbloudy podnikli hned z kraje naší dovolené, neboť po dalších pět dní byla pláž uzavřena. Zatoulal se tam neposlušný pětimetrový, pořádně vyžraný krokodýl. Hlídka se ho snažila chytit a odstranit, tak kam patří, do zátok a bahnitých míst, ale moc se mu nechtělo. Byl těch pět namáhavých dní k nepolapení, cítil asi lepší lup, než mezi bandou sebepožíračů. Zřejmě ho omrzelo netrpělivě čekat na neznalého turistu, kterých tu už nespočet zaplatilo životy při neuvážených koupelích.
Nemělo však cenu trápit se nad uzavřenou pláží, museli jsme se zabavit jinak. Půjčili jsme si dvousedadlový skútr na dva dny s tím, že si budeme dělat projížďky po městě a okolí. Jeden z těch dní jsme vyrazili do osady pouhých dvacet kilometrů za město. Cestou zpět se skútr porouchal a my zůstali trčet v tom nesnesitelném parnu na cestě mezi osadou a Broome. Museli jsme zavolat do firmy, co nám skútr půjčila, a vysvětlit, co se stalo. Zachránili nás v brzké době, pokažený stroj vyměnili s tím, že se nemáme vydávat z města ven.
Po kroužení městem křížem krážem a vrácení skútru nás napadlo, podniknout organizovaný výlet do “Willie Creek”-perl farm. Nejdříve jsme prošli muzeem, kde jsme se seznámili s historií a zhlédli nádherné šperky z perel. Potom jsme vyjeli na loďce k vodní farmě a tam nám ukazovali, jak perly v lasturách pěstují. Bylo to moc zajímavé.
S motelem jsme spokojeni nebyli. Vlastnila ho nerudná Marie a my ji hned přejmenovali na Marfušu. Po třech dnech nepohody jsme se přestěhovali do jiného motelu s nádherným bazénem v centru města. Vše bylo po ruce a navíc tam byli velice příjemní majitelé. Už se jim to stalo několikrát, že se k nim přemístili lidé od Marfuši. To nás uklidnilo, že na vině nejsme my. Když jsme míjeli při našich procházkách Marfušin motel, stála v průjezdu popelnice, blokovala vjezd a na ní velký nápis, že z technických důvodů je motel uzavřen. Že by nerudné paní všichni návštěvníci utekli? Možná, že se ze stresu, který nezvládla, psychicky složila. Vůbec nás to nepřekvapilo, nikdo nebyl naladěn na její křik a zamračenou tvář. Nakonec nám jí přece jenom bylo líto.
Dozvěděli jsme se od jiných turistů, že se v Broome pořádají výlety s hovecraftem do předhistorické doby. Samozřejmě jsme se obojživelným vozem vypravili do pravěku. Hovecraft vyjel z vody na ostrůvek a tam jsme byli svědky ohromných otisků stop po dinosaurech perfektně zachovalých v kamenech. Průvodce nás do stop rozestavil a jak jsme tam tak nevinně stáli a obdivovali historii velikánů, pustili se do nás komáři, kterých tam roje kroužily a čekaly na své oběti. Začali jsme se ošívat a rozesmál nás komentář průvodce, proč že jsme se dali tak najednou do tance. Netrvalo dlouho a všech patnáct návštěvníků túry bezpečné sedělo v obojživelníku.
Další zážitek byl večer, kdy jsme byli svědky přírodnímu fenoménu zvanému “Schody k měsíci”. Úkaz vznikne, když se odraz měsíce v úplňku objeví při odlivu moře a tím nastane iluze schodů k měsíci. Stává se to pouze na několika místech v Austrálii a Broome je jedno z míst k pozorování. Schody k měsíci je přírodní atrakce a viditelnost záleží na počasí, západu slunce, východu měsíce a odlivu moře. Měli jsme štěstí nabažit se podívané za přítomnosti domorodých muzikantů, kteří i ostatním přihlížejícím zpříjemnili celý večer. Nějak to jejich klepání dřívky a foukání do didgeridoo k podívané sedělo.
Říká se, že Čecha najdeš všude i v nejzazších místech světa. Ano i to se potvrdilo. Na parkovišti před naším motelem nás oslovil chlapec, který nás slyšel mluvit. Na naši otázku, jestli je na dovolené jako my, nám oznámil, že má pracovní vízum a pracuje v jednom z místních hotelů, na který poukazoval. Udivilo nás, že bydlel, aby ušetřil a našetřil, v autě. Drželi jsme mu palce, ale spát v autě v tom vedru i přes noc v tropech jsme mu nezáviděli. Vladimír mě upozornil, že v jeho letech jsme podnikali různé věci, nad kterými teď po letech kroutíme hlavou. Rozloučili jsme se s krajanem u piva v “Matso’s“ pivnici, dále s červenou hlínou s baobaby, palmami, sluníčkem a zase domů do zajetého stereotypu života a s plány na další dovolené.
