|
||||||
Nepříjemně
může skončit i ochutnávání hub. Vůbec neplatí,
že to co je hořké, je jedovaté a to, co hořké není,
je jedlé. Hořké houby mohou skutečně být jedovaté,
ale to platí i o houbách s příjemnou chutí. Vždyť
nejjedovatější houba Evropy muchomůrka zelená není
vůbec hořká a stačí jen kousek ochutnat a vyvolá
prudkou, při ochutnání většího množství i
smrtelnou otravu. Stačí, když muchomůrku zelenou držíme,
její výtrusy se dostanou na ruce a člověk pak něco
jí či ochutnává jinou houbu a vznikne velmi vážná
otrava. Výtrusy muchomůrky zelené jsou silně toxické.
Ochutnávání hřibovitých hub je také nevhodné. Často
se setkáváme s názory, že satan se pozná podle
toho, že je hořký. Hořký je například hřib žlučník,
který je docela neškodný. Satan má naopak jemnou chuť
a stačí jen kousíček ochutnat a cesta z lesa se
může značně zkomplikovat. Dostaví se prudká
otrava, neutišitelné průjmy a zvracení, které trvá
i dva dny. Člověk je zcela dehydrován. Takové otravy
může způsobit celá řada hřibů, jako jsou hřib Le
Galové (viz.obrázek), hřib nachový a jiné. |
||||||
|
||||||
Na závěr by měla být zodpovězena rovněž častá otázka, se kterou se v poradně setkáváme: "Existuje nějaké pravidlo, podle kterého bezpečně rozpoznáme jedlé či jedovaté houby?" Neexistuje! Každý, kdo chce houby sbírat ke konzumaci, musí je bezpečně znát a nesmí přeceňovat své znalosti o nich. Každý poznávací znak je důležitý a při určování houby musí mít "určovaný" druh všechny rozlišovací znaky. Ty najdeme v kvalitních houbařských atlasech. |
||||||
Mykologická
poradna Vám přeje pěknou houbařskou sezonu a zároveň
Vás prosí, abyste zbytečně nevysbírávali všechny
plodnice hub a neodnášeli domů ty, které nespotřebujete.
Respektujte také zákony a netrhejte vzácné a ohrožené
druhy hub, mezi kterými jsou i hřibovité! |
||||||
|
||||||
Mykologická poradna, Ostravské muzeum |
||||||
Muchomůrka jízlivá, Hřib
Le Galové, |
||||||
Libor Holub |
||||||
|
||||||