KNIHA KNIH – 22 SÍRACHOVEC CITACE BIBLE: Jediná kniha ze všech kanonických i deuterokanonických spisů, která nás informuje jak o pisateli, tak o překladateli, je Moudrost Jesúse Síracha neboli Ecclesiasticus. Druhý titul, který uvádí Vulgáta a který je doložen už církevním otcem Cypriánem (+258), charakterizuje tuto knihu jako ´církevní´ spis, který byl užíván církví (řecky ekklésia) oproti synagóze, zvláště při výchově katechúmenů. Název Ecclesiasticus ji měl tedy postavit na roveň kanonické knize Kazatel jako dílo sloužící vzdělávání.
Kniha Sírachovcova byla původně napsána hebrejsky a to pravděpodobně v Jeruzalémě začátkem 2. stol. př. Kr. Jako autor je uveden Jésús, syn Eleazara, syna Sírá´ova. Ve středověku se hebrejský originál ztratil, ale v r.1896 byly v geníze (skladišti) starokáhirské synagógy, kam byly odkládány opotřebované a znehodnocené svitky Písma, nalezeny zlomky pěti rukopisů hebrejského textu knihy Sírachovcovy. Roku 1952 byly nalezeny v Kumránu další zlomky a konečně v r.1964 v pevnosti Masádě u Mrtvého moře byly objeveny neúplné části kapitol 39,27-44,17. Dnes tedy máme k dispozici opět dobré dvě třetiny hebrejského textu, žel, velmi nejednotně tradovaného. Podkladem našeho překladu zůstává proto text řecký uváděný Septuagintou, která byla Písmem prvotní církve.
V předmluvě knihy Sírachovcovy se praví, že spis do řečtiny přeložil v Egyptě žijící pisatelův vnuk, který tam přišel v r.132 př. Kr.
Svým obsahem patří Moudrost Sírachovcova k literatuře mudroslovné, jejíž jádro tvoří řada přísloví, rad, výstrah a zaslíbení. Z toho důvodu je přirovnávána ke knize Přísloví. Vedle básní opěvujících Moudrost jako poslušnost Zákona jsou v knize obsaženy i hymny slavící Boží velebnost a krásu jeho díla, různé modlitby a tzv. ´chvála otců´, v níž za příklad víry slouží velké postavy minulosti Izraele, od Henocha až po Nehemjáše. Spis uzavírá děkovná modlitba za Boží vedení a za dar moudrosti a pokoje.
Kniha Sírachovcova nebyla sice přijata palestinskými Židy jako kanonická, bránila však pronikání helénismu a přeložena do řečtiny těšila se veliké oblibě Židů v diaspoře i křesťanů. Pozoruhodné je, že už ve 2. stol. př. Kr., dávno před kanonizací, předpokládá pozdější trojdílnost palestinského kánonu: Zákon, Proroci a Spisy.
Slovo Bible: STÁLOST VE VÍŘE
Synu, přicházíš-li sloužit Hospodinu,
připrav svou duši na pokušení.
Drž na uzdě své srdce a buď vytrvalý
a nejednej ukvapeně, když tě něco postihne.
Přilni k Hospodinu, neodvracej se od něho,
abys nakonec dosáhl vyvýšení.
Přijímej všechno, co tě potká,
a jsi-li vždy znovu pokořován, buď trpělivý.
Vždyť zlato se zkouší v ohni
a lidé Bohu milí v peci pokoření.
Důvěřuj Bohu, on se tě ujme,
choď cestou přímou a doufej v něho.
NA CESTÁCH MOUDROSTI
Moudrost své syny vyvýšila
a ujímá se těch, kteří ji hledají.
Kdo ji miluje, miluje život,
kdo si kvůli ní přivstává, bude naplněn radostí.
Kdo si ji přivlastní, bude mít podíl na slávě;
místu, kam vejde, Hospodin požehná.
Kdo ji uctívají, budou sloužit Svatému,
a kdo ji milují, ty si zamiluje Hospodin.
Kdo ji poslouchá, bude soudit národy,
kdo na ni dbá, bude přebývat v bezpečí.
Bude-li jí důvěřovat, dosáhne jí,
i jeho potomci ji obdrží v dědictví.
Zprvu s ním půjde cestou spletitou,
naplní ho děsivým strachem,
bude ho trápit svou kázní,
dokud mu nebude moci plně důvěřovat
a nevyzkouší ho svými příkazy.
Pak se k němu opět přímou cestou vrátí a obšťastní ho,
odhalí mu přitom i své tajemství.
Ale sejde-li z cesty, opustí ho
a nechá ho na pospas vlastnímu pádu.
DOBRÉ A ZLÉ
Když prokazuješ dobro, uvaž, komu je prokazuješ,
pak za svá dobrodiní sklidíš vděk.
Prokazuj dobro zbožnému a dočkáš se odměny;
pokud ne od něho, tedy od Nejvyššího.
Nedočká se dobra, kdo setrvává ve zlu,
ani ten, kdo neprokazuje milosrdenství.
Dávej zbožnému a neujímej se hříšníka.
Pokornému prokazuj dobro, ale svévolníkovi nic nedávej,
odepři mu i jeho chléb a nic mu nedávej,
aby pak nad tebou nezískal vládu.
Postihlo by tě dvojnásobné zlo
za všechno dobré, cos mu byl prokázal.
Vždyť i Nejvyšší má v nenávisti hříšníky
a svévolníky po zásluze potrestá.
Dobrým dávej, ale hříšných se neujímej.
ODPUŠTĚNÍ A SVÁRY
Zášť a hněv, obojí je ohavnost,
jen hříšný člověk v nich setrvává.
Kdo se mstí, okusí pomstu od Hospodina,
on pečlivě sečítá jeho hříchy.
Odpusť svému bližnímu, pokud ti ukřivdil;
až ty budeš jednou prosit, budou i tobě hříchy odpuštěny.
Když se člověk na člověka hněvá,
může čekat uzdravení u Hospodina?
Když s člověkem sobě rovným nemá slitování,
může se modlit za odpuštění svých hříchů?
Když chová zášť, ač sám je smrtelník,
kdo smíří jeho hříchy?
Pamatuj na poslední věci a zanech nenávisti,
mysli na svůj konec ve smrti a dbej na přikázání.
Příště nahlédneme do knihy BÁRUK
Ilustrace: internet
