Miluj, proto žij / Klaunova ukolébavka Miluj, proto žij
Přátelství je pouto, které nelze přetrhnout fyzickou silou. Pokud je mezi správnými lidmi, bývá věčné. Vím, je však těžké vyselektovat to dobré od těch falešných. Co je ale podstatou přátelství? Je to důvěra, respekt, povaha, to, co nás spojuje i rozděluje, hlavně však pravá přátelská láska. Kdo se bojí důvěřovat a mít rád, ten si přátele těžko najde. Ubohostí je, sipřátele koupit.
Já osobně si myslím, že se bez přátel nedá žít. Proč? Nebýt mých kamarádů a kamarádek, rodiny a blízkých bych byla nic. Pouhá prázdná slupka bez života. Jako bych neměla vzduch a nemohla dýchat, nemohla žít. Neměla bych oporu, neměla bych se komu svěřit, s kým se smát, koho vyslechnout, komu poradit, neměla bych nic, co mám teď. Kdo by mi pomáhal v těžkých chvílích?
Kolem sebe mám většinou lidi, na kterých mi záleží. Udělala bych pro ně cokoliv. Nic mi nenahradí jejich úsměv, nic mě nebolí tolik, jako jejich žal. A až jednou nastane čas loučení, bude mě to bolet jako řezná rána, jež ne a ne se zahojit. Ovšem i přesto vím, že zůstanou v.mém srdci alespoň vzpomínky, a že na toho člověka, který mě opustil, nikdy nezapomenu, ať už jsme se rozešli v dobrém či zlém.
Srdce je jako obrovská skříň. Má nesčetně mnoho šuplíků, které patří všem, na kterých nám záleží. Každý má svůj vlastní. Dokonce jsou tu i ty, které stále čekají na někoho nového. A pak, když nastane dlouhá chvíle nebo zlé časy, otevřu jeden šuplík, vytáhnu vzpomínku, abych ty časy, prožité s oním člověkem, oživila. V tu chvíli si uvědomím, že každá minuta strávená s přáteli stojí za to.
Život si musíme užívat plnými doušky až do poslední kapky, nejlépe s lidmi, které milujeme.
* * *
Klaunova ukolébavka
V dálce stojí němý klaun, co ukázal mi mnoho faun. Vnesl světlo do mého života, pomohl, když ve mně vládla samota. Je má záchranná loď a já jsem trosečník. Vypukla válka a já jsem válečník. Vím, že přec mezi námi není nic, však když tě vidím, chci tě čím dál víc.
Tvář se sice tuze směje, ale duše, ta se chvěje. Jsi světlo i můj stín, jsem ráda, že to vím.
Duše vzlyká, chce tě mít, chce tvé ruce do svých vzít. Jsi vítr, co ovívá mou duši, přesto že ztracena je v buši. Jsi má naděje, jsi má víra, a já myš, co riskuje pro kus sýra.
Po roce přijde jaro zas, s ním první ráj, vzpomeň si na můj věrný hlas, vzpomeň, že existuje ráj. V lásce je touha, vášeň a krása, bez ní jsi troska, vždyť je tvá spása.
Nezapomeň, jsi šťasten na světě, jsi rád, že podzim přijde po létě. Sám se umíš z plna hrdla smát, umíš se věcí kolem sebe bát. To je na tobě nejkrásnější. Krása vnitřní, ne jen vnější. Miluji tě hrozně moc, láska ve mně vzkvétá. Teď přeji ti krásnou dobrou noc, klaun mě již nevnímá.
Miluj, proto žij
Klaunova ukolébavka