Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Lenka,
zítra Petr.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Val Gardena – Italské Dolomity
 
Cesta byla tentokrát poměrně náročná, vzhledem k vrtošivosti letošní zimy. I když už jaro téměř klepalo na dveře, přesto, když jsme projížděli Brnem, byl právě vyhlášen kalamitní stav. Také Rakousko nebylo na počasí moc vlídné. Než jsme se dostali na dálnici, museli jsme projíždět vesničkami, a  tak v jednom místě, kde bylo hladko jsme dostali smyk a skončili na protější straně v příkopu. Naštěstí byl vysněžený a tak se auto do něj zapíchlo jako do sněhové peřiny. Obdivuji loajálnost rakouských řidičů. Všechna auta, která kolem v tu chvíli projížděla zastavila a okamžitě organizovala akci na pomoc. Lano jsme samozřejmě měli, ale dovedete si představit auto naložené „až na půdu“, lano se nacházelo pod rezervou kola, obrovská fujavice, že se málem nedalo udržet na nohou. Ale  rakouští šikovní řidiči si poradili. Lano sehnali, a s pomocí deseti silných chlapů, kteří také zatlačili se auto dostalo opět na svá čtyři kola. Vypadalo to dramaticky, ale nic mu opravdu nebylo, ale i tak další cesta nebyla po této události příjemná, protože nás čekalo ještě dalších 750 km. Jelikož městečko, do kterého jsme směřovali, bylo ve výšce 2000 m n.m. závěr cesty nebudu raději popisovat. Pohled na obrovské propasti pod námi mi opravdu nedělal dobře. Ale konec dobrý – všechno dobré.  Dále už nás čekaly jen samé příjemné okamžiky, i když...
 
Skoro vše, co může uspokojit srdce zimního sportovce nejdete v půvabném panoramatu Dolomit – oblasti Val Gardena. Prioritou jsou samozřejmě skvělé podmínky pro lyžování. Bezvadné sjezdovky orámované jedinečnou kulisou skal, nádherně prosluněné svahy. Mimo jiné jsme jezdili i na sjezdovkách, kde  také startuje závod Světového poháru. Vyzkoušeli jsme  sjezd na nejdelším obřím slalomu v Dolomitech. Široké sjezdovky zvládnou určitě i nezkušení sjezdaři. A co teprve na carvingových lyžích – to je prostě paráda bez námahy. Bez námahy jedete samozřejmě dolů, ale i nahoru. A to doslova, abyste nemuseli udělat ani krůček k vleku, k tomu slouží přibližovací pásy – viz obrázek.  Aby se člověk opravdu neunavoval, tak k projití turniketem vleku, slouží čipová karta, kterou máte v kapse a čip je tak silný, že si vás v kapse bundy najde sám a otevře vám zábranu. Díky důmyslnému zasněžovacímu systému a stálému počasí zde vydrží sníh dlouho do jara. Letošní jaro pravda na sebe nechává čekat, takže bylo docela mrazivé, ale zato slunečné počasí.  Dokonce běžkaři měli ve výšce 2000 m ideální podmínky. Perfektně vyplužené běžecké okruhy a dokonce není nic nenormálního vidět tam procházet se turisty. I jejich cesty a cestičky byly vypluženy a byla radost se dívat na babičky a dědoušky, s ovázanými bundami kolem pasu, a podpírající se lyžařskými hůlkami při spokojené procházce perfektně vyznačenými cestami.
Dívali jsme se na ně z lanovek a v té chvíli jsem jim vůbec nezáviděla, ale stejně jsem je chválila – to, co dělali pro své tělo bylo určitě více než já na lanovce.
Naštěstí ve středisku, kde jsme lyžovali nebyl rozšířen moc snowboarding. Přesto ale bylo vidět mladé lidi jak z neuvěřitelných hrotů skal se pouštějí na prknech odvážně dolů. Samozřejmě přes výslovné zákazy, které jsou všude vyznačeny!
Kdo navštíví tato místa, ocení především nádherné panorama skal, možnost využití opravdu všech závodních tratí a dlouhé otevírací hodiny lanovek. Byly otevřeny až  do 17 hodin večer, což jsem nezaznamenala dosud v žádném jiném středisku. Musím podotknout, že ani jednou jsme celý čas nevyužili a ve čtyři odpoledne už jsme byli jízdou přesyceni.  
 
Rovněž  penziony se o vás starají opravdu perfektně. My jsme bydleli v útulném penziónku „Garni Doris“ v malebném městečku Castelrotto.
Městečko se hemžilo turisty. Byli to hlavně Němci a Rakušáci, co sem přijeli kvůli lepšímu počasí. Italské Tyroly mají daleko více slunce než rakouské, a právě v té době  u nich vydatně sněžilo a v jižních Dolomitech svítilo sluníčko.
Oblast patří k provincii Trentino-Alto Adige. Jižní část s městem Trentem je čistě italská, severní s Bolzanem a Bressanonem-Brixenem více rakouská. Původně patřila provincie Rakousku a císařská rodina jezdila z Vídně na zimu do Rivy na jezeře Garda. Po první světové válce připadla celá provincie Itálii, ale rakouští Tyroláci se dlouho bouřili proti italské samosprávě. Teď je tu klid a zdá se, že se obě národnosti smířily, ale stejně jsem měla celou dobu pocit, že jsem spíše v Rakousku.
Naše městečko Castelrotto má historii sahající až do římských dob, kdy tu byla pevnost Kofel, o níž střídavě bojovali Římané a Slované. Římané hrad zbořili a zbořeništi se říkalo latinsky „Castellum ruptum“. Odtud Castelrotto, jež vzniklo v blízkosti.
Ráno jsme měli první vyjížďku na lyže. Jeli jsme do údolní stanice kabinkové lanovky Alpe di Siusi. Nahoru jsme jeli v kabince s německými turisty, a cítili jsme, že nás tu moc rádi nevidí. Byli oblečeni do kožichů ke kotníkům, na nohou měli těžké boty. Na hlavě kloboučky se štětkou a chovali se nafoukaně. Bylo vidět, že si jedou jen dýchnout horského zdravého vzduchu a rozhlédnout se z výšky po krajině. Tuším, že lyžovat asi neuměli.  
Pak už jsme se rozjeli po rozsáhlých a nekonečných pláních Alpe di Siusi neboli „almu“, což je horská pastvina. V létě se tu prý pasou krávy a suší seno, jež se skladuje v malých senících.
Prý je tam moc krásně a krávy prý jsou díky zvláštní hře světla a stínů opravdu fialové. Tak nevím – asi se tam pojedu v létě podívat.
 
V městečku bylo rovněž noční lyžování, ale nezkusili jsme je. Po celodenním výletě už to opravdu naše tělo „nemuselo“.
Ubytování v městečku vyhledává především majetnější klientela. Ne, že bych mezi ni patřila, ale bylo mi řečeno, že každý by měl minimálně jednou vyzkoušet, co obnáší zimní lyžování v nejkrásnějším středisku Dolomit – ve Val Gardeně. Vyzkoušela jsem to a bylo to nádherné! K dispozici je také nepřeberné množství restaurací, horských hospůdek či barů se slunečními terasami a opalovacími křesílky.

Byli jsme tam s našimi vnuky a jako všechny neposedné děti i oni nepreferují urolbované sjezdovky a carvingové oblouky. Adrenalin se jim zvedne teprve, když musí sáhnout až na dno svých sil. Pravým požitkem je pro ně jízda po strmých svazích a černočerných sjezdovkách. A protože jsme je tam samotné měli strach pustit, tak se tyto sjezdovky nevyhnuly ani nám. Ale musím se přiznat, že i já mám ráda rychlou a  ostrou  trať, kde je koncentrace strmých sjezdů a volných terénů. Val Gardena jich skýtá obrovské množství tak, že jimi lze projíždět dokola a přitom nevynechat ani jednu sjezdovku. Sjeli jsme je opravdu všechny a musím říct, že uspokojí i nejnáročnější lyžaře.  
 
Dolomity versus české hory
Zatímco Italové nezdražují lyžařské pobyty na horách popř. jen dle inflace, u nás se snaží z našich hor udělat finančně exkluzivní místo ke sportování. Proto se každý rok vydáváme raději na cestu za lyžováním trochu vzdálenějším.  Na první pohled se sice zdá, že lyžování v tuzemsku je levnější, ale není tomu tak. Naše ceny již jsou srovnatelné s rakouskými Alpami  i Italskými Dolomity.  Ceny lyžařských pobytů tam totiž klesly díky tzv. balíčkům služeb nebo pobytovým kartám. V obou případech si klient kupuje služby se slevami.  Dále desítky lanovek a vleků, skibusy, bazény, sportovní haly,  komfortní ubytování a parkování zdarma. To vše bez dlouhých front na lanovky typických pro české hory. V Čechách dostane lyžař za své peníze pár krátkých přeplněných sjezdovek většinou s kotvovými nebo talířovými vleky a hodinová fronta v sezóně o víkendu je běžná.
Další předností zahraničního lyžování jsou sjezdovky vyhlášené svou bezkonkurenční délkou a výškou. Výhodou jsou  permanentky spojující několik lyžařských center. Sjezdovka tak může začínat nahoře na ledovci, pak se změní na prašanem pokrytou pláň, prokličkujete mezi skálami a lesem a skončíte u dětského plácku. Navíc se lze zde docela slušně domluvit  anglicky. Slunce, sníh, divoká skalnatá krajina, dobré jídlo a pití - to je Itálie. Italové jsou na oplátku velmi příjemní a pohostinní.

Půjčovny lyží a bazary s lyžařským zbožím prosperují
Ani já jsem se jim letos nevyhnula. Třetí den mi vypověděly službu lyžařské boty, které pravda již měly nějaký ten rok lyžování za sebou. Pomohla jsem jim v tom také trochu já, kdy s přepečlivostí mně vlastní jsem je po příjezdu z lyžování umývala v horké vodě. Což se jim určitě po hodinách strávených v mrazivém prostředí nelíbilo, nevydržely a praskly. Dostala jsem notně vynadáno a na zbytek pobytu si musela jít boty vypůjčit. Samozřejmě to nebyl žádný problém, protože půjčovna je v každé chatě, každém hotelu, na horní i dolní stanici kabinové lanovky, v městečku, kde jsme bydleli na každém rohu! Pozoruhodné je, že ve všech místech platí jednotný ceník! Žádné tržní hospodářství či exkluzivita místa. Takže půjčení bot na další tři dny stálo 16 Euro, což mi přišlo docela přijatelné.
Skoro bych řekla, že se ani nevyplatí vozit sebou vlastní vybavení a už se vůbec nedivím, že turisté ze zámoří to také nedělají. Vše je v prvořádné kvalitě a bot jsem se vůbec neštítila,  i když jsem nevěděla, kdo je měl přede mnou na noze. Byly jako nové a nohy v nich jako v bavlnce.
Dokonce jsem se dověděla, že se dá všechno půjčovat i přes internet přímo na horách. Doma si na internetu vyberete místo, do kterého jedete a datum pobytu a vybavení si zareservujete. Během chvilky získáte informace o tom, jaké lyže, snowboard popř. doplňky jsou v daném středisku k dispozici a za kolik, a to vše, bez pracného a zdlouhavého obcházení půjčoven. No jo, pokrok světem vládne.
 
Poslední den v Castelrottu jsme se ještě prošli městečkem. Podívali jsme se po okolních kopcích, kromě trávy jsou tu svahy prý pokryté rhododendrony, což musí být nádherná podívaná, když kvetou. No však jsem říkala, že se tam musím jet v létě podívat!
Ludmila Holubová
 
Pozn.: Další foto v galerii


Komentáře
Poslední komentář: 31.03.2006  22:22
 Datum
Jméno
Téma
 31.03.  22:22 Svatopluk Pro Janinu o Telemarku
 31.03.  16:37 Janina dík za vysvětlení
 31.03.  11:13 Svatopluk Janině o telemarku
 31.03.  10:43 Janina Svatoplukovi
 31.03.  10:31 Svatopluk Pro Zuzanu a Toma
 30.03.  22:31 Tom Carvingové lyže
 30.03.  22:17 Zuzana Svatopluk-doplněk k Dolomitům
 30.03.  19:38 Svatopluk Dolomity
 30.03.  15:11 Kamila napdlo mě
 30.03.  13:49 Gabi Dolomity
 30.03.  12:53 Kamila
 30.03.  11:11 Svatopluk Dolomity
 30.03.  10:59 emach
 30.03.  10:28 Ludmila
 29.03.  22:14 Béďa carvingové lyže
 29.03.  20:54 Ludmila pro Evu
 29.03.  20:50 Ludmila pro janinu
 29.03.  19:41 ZdeňkaT.
 29.03.  16:18 Eva Mar jen na čumendu
 29.03.  10:22 Ivo
 29.03.  08:55 Janina
 29.03.  07:36 hera
 29.03.  03:47 JanaB