Lépe už bylo

Stále častěji a markantněji seznáváme, že to je asi pravda. Ale problém je složitější. Svět vyrábí více zboží a výrobků, než kolik potřebuje a může spotřebovat. Ale to platí pro tzv. bohaté, „vyspělé“ země Západu, při čemž do této skupiny jsou řazeny i země nejvýchodnější např. Japonsko, Jižní Korea. To také ukazuje na nepřesné formulace skutečností a matení pojmů.

Druhá část světa je chudá. Země, které do této skupiny patří, nedokážou vyrobit potraviny a předměty, které potřebují, ačkoli by to za jiných podmínek dokázaly. Bude, ale nutné a potřebné svět, ekonomické a politické systémy změnit. Ne revolucemi, ty nikdy ani v historii nic dobrého nepřinesly. Také nejde přivážet a exportovat demokracii na hlavních děl a tanků, ničit tam jejím jménem zdroje a hodnoty, a jsou to velké hodnoty, které tam byly vytvořeny. Sýrie, Afganistán, Kambodža a mnohé jiné. Zbourat a zničit města, poškodit infrastrukturu, napalmem spálit přírodu, pole, porosty a zajedovat půdu, vodstvo, řeky a vzduch a posléze ve světlech reflektorů a tirád v tisku, rozhlasech a televizních kanálech ukazovat, jakouže pomoc ty bohaté země přinášejí těm nerozvinutým, „zaostalým“ zemím, není to pravé, pokrokové ani lidské.

Když velká část bohatství bohatých zemí byla přivážena, exploatována a často nakradena právě v těchto chudých zemích. I tak je možno rozumět rčení „lépe již bylo!“ Z více úhlů pohledu. Lépe už bylo v některých bohatých zemích a v nich pak v menšinách jejich nejbohatších občanů. Jim ani lépe již vlastně ani být nemůže. Protože to lepší není ve vlastnictví tří, pěti nebo ještě více automobilů, v soukromých letadlech, velkých domech a palácích, v okázalých večírcích a opulentních oslavách, v dovolených třikrát nebo vícekrát do roka, ve vlastnictví soukromých ostrovů v dalekém Karibiku a Tichomoří, v mnoha velkých plochých domácích kinech, nejmodernější technice a vybavení, kde se pomalu nechodí pěšky ani na WC. Je to v něčem jiném. To si ovšem mnozí z té skupiny bohatých snobů, politiků, manažerů, prezidentů, akcionářů, generálů nejen armádních neuvědomují, anebo mnohým na to jejich rozum, IQ, vzdělání a schopnost uvažování nestačí.

Ono totiž není zcela pravda, že lépe už bylo a že lépe nebude. Mezi těmito tvrzeními není rovnítko. V lecčems a mnohém se kloní tvrzení na jednu, jindy na druhou stranu. Je nutné a užitečné si říci, v čem je podstata spokojenosti, dobrého života nejen v materiálním, ale i duchovním slova smyslu.

Štěstí je stav nestálý, i když pro jeho nejdelší a nejčastější intervaly jsme s to mnohé udělat. Ale štěstí a dobré pocity, které nazýváme dobré a lepší či horší, existuje pouze v prostředí dobrých a vyvážených lidských vztahů v rodině, v obci, ve státě a v celé lidské společnosti. A ty potřebují čas bez válek, tedy mír, nikoli bitvy, nenávist, mamon, kořistnictví, pýchu a ničení hodnot materiálních i duchovních. A ještě vědomí, že každý má svou vlastní představu toho, o čem lze říci, je nám dobře, lépe než dříve a nemusí to být přece stále a stále lepší a lepší.

Ve všech dobách a situacích patří k takové skutečnosti láska, přátelství, rodina, děti, spokojenost, tolerance a perspektivy, které nemají v panoramatu budoucna zmar. Ale to vše nepřichází samo, automaticky. To vždycky byl, je a bude výsledek usilovné snahy, skromnosti, moudrosti, velkého úsilí a námahy při prosazování takových vztahů a budování takové skutečnosti. Není to vůbec zákonité, nutné, automatické. Může a nemusí to přijít. Ne bůh, ale rozvaha, rozum a cit člověka ať nás chrání od zjednodušování, zobecňování dějů, chování lidí a jejich činů, ale i temných úmyslů. Pak i rčení „bude lépe“, se může stát pravděpodobnějším až pravdivým.

Milan Dubský

* * *
Koláže © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autora