Údobí zahrnuté do Knih královských se dá vymezit postavením Šalomounova chrámu a jeho zničením. Boží spasitelné dění však nemůže být zmařeno ani nevěrou vyvoleného lidu, ani zlobou jeho nepřátel. Jeruzalém padl, chrám byl zničen, ale Hospodin zůstává Bohem. Nakonec pohanský král Kýros se postaví do jeho služeb a umožní zajatým Judejcům, aby se vrátili do země svých otců a obnovili zbořený chrám svého Boha.
První kniha královská je z poloviny věnována králi Šalomounovi, poslednímu králi jednotné říše a budovateli chrámu jeruzalémského. V pozdějším lidovém vyprávění se tento moudrý král rozrostl až do nadlidských rozměrů, ale biblické podání jej hodnotí střízlivěji: nezastírá zárodky rozkladu za vnějším leskem jeho vlády.
Za jeho nemoudrého syna Rechabeáma se deset severních kmenů odtrhlo od domu Davidova a vytvořilo samostatné království.
SEVERNÍ KRÁOVSTVÍ. Zatímco davidovští králové podporují jahvistický kult, i když ponechávají různé kenaanské zvyklosti, zvláště oběti na posvátných návrších, je postavení severoizraelských králů mnohem složitější. Na území severního království bylo příliš mnoho kenaanských měst, která sice už byla Davidem začleněna do izraelského státu, ale nicméně si žila svým duchovním životem dál a svým špatným příkladem strhávala i Izraele.
Čelnou postavou se tu stává prorok Eliáš, který už svým jménem vyznává, že „Bohem je Hospodin“. Pozdější tradicí se Eliáš stal přímo představitelem proroctva. Vedle Mojžíše, jako představitele Zákona, se měl znovu zjevit ve společnosti očekávaného Mesiáše.
Druhá kniha královská navazuje na Eliášovský cyklus a pokračuje v něm souborem příběhů Eliši (Elizea), pokračovatele Eliášova. Sílí asyrské nebezpečí. R.721 zaniká severoizraelské království. Vedoucí vrstvy obyvatelstva jsou odvlečeny do asyrského zajetí a na jejich místo jsou přistěhováni příslušníci různých pohanských kmenů.
KONEC JUDSKA. I na Judu dolehlo asyrské jho. Nicméně se někteří králové pokoušejí o náboženské reformy a očistu chrámu, jakmile asyrský tlak jen trochu povolil. Významnou úlohu zaujímali ve veřejném životě proroci.
Ale nerozvážná politika posledních judských králů, kteří zapomínali na Hospodinovo slovo a hledali záchranu ve spolčování s pohanskými vladaři a národy, vedla k dvojí deportaci, ke zničení chrámu a ztrátě zbytku svobody. Zprávou o těchto událostech Druhá kniha královská končí.
Slovo Bible: V Gibeónu se Šalalomounovi ukázal v noci ve snu Hospodin. Bůh řekl: „Žádej, co ti mám dát.“ Šalomoun odvětil: „Ty jsi prokazoval velké milosrdenství svému služebníku, mému otci Davidovi, a on před tebou chodil věrně, spravedlivě a se srdcem upřímným vůči tobě. Toto velké milosrdenství jsi mu zachoval a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes. Hospodine, můj Bože, ty jsi nyní po mém otci Davidovi ustanovil za krále svého služebníka, ale já jsem příliš mladý, neumím vycházet a vcházet. A tvůj služebník je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, idu tak početného, že nemůže být pro množství počítán ani sečten. Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout?“
Panovníku se líbilo, že Šalomoun žádal o tuto věc. Bůh mu řekl: „Protože jsi žádal o toto a nežádal jsi pro sebe ani dlouhý věk ani jsi nežádal bohatství, ba ani jsi nežádal bezživotí svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe rozumnost při soudním jednání, hle, učiním podle tvých slov. Dávám ti moudré a rozumné srdce, takže nikdo tobě podobný nebyl před tebou a ani po tobě nepovstane nikdo tobě podobný. A dávám ti i to, oč jsi nežádal, bohatství i slávu, tak nebyl nikdo tobě podobný mezi králi po všechny tvé dny. Budeš-li hodit po mých cestách a zachovávat má nařízení a přikázání, tak jako chodil tvůj otec David, prodloužím tvé dny.“ Tu se Šalomoun probudil a viděl, že to byl sen. Šel tedy do Jeruzaléma s postavil se před schránu Panovníkovy smlouvy, přinesl zápalné oběti, připravil oběti pokojné a vystrojil všem svým služebníkům hody.