V koupelně máme vedle košíku na prádlo ještě jeden takový menší, proutěný košíček. V něm žijí svůj smutný život opuštěné jednotlivé ponožky. Jsou to frustrované chudinky, tak zvaný singl. Dávno vyprané na cosi čekají, možná na to, že se náhle objeví jejich pohřešovaný partner.
Někdy k tomu opravdu nevysvětlitelným způsobem dojde. Stalo se mi totiž již několikrát, že při přehrabování v těchto jednotlivých ponožkách jsem najednou objevila jeden kompletní pár, o kterém jsme jak já, tak i manžel s určitostí věděli, že tam ještě před týdnem, či před měsícem nebyl. Kde celou tu dobu byla ta zatracená pohřešovaná ponožka? Byla nemocná? V sanatoriu? Či na dovolené? Takové sjednocení je ale neobyčejně nepravděpodobné, dochází k němu jen zřídka. A když k tomu dojde, tak je mi to nepříjemné, takové záhady jsou, jak říkají Němci, a tedy i můj manžel, unheimlich. Prostě strašidelné.
Většinou ale zůstávají tyto ponožky osamocené, aby po určitém čase skončily své smutné bytí jako hadřík na čištění čehosi, třeba právě bot. Jaký to smutný osud.
V naší racionální době, kdy všemu prý vládne rozum, se zajisté nedá očekávat, že se lidé budou tímto problémem zabývat. Málokdo se chce věnovat problémům, které já, možná pošetile, považuji za jednu z velkých záhad současnosti. Většina lidí odbude tento fenomén konstatováním, že ponožka leží někde pod postelí, že se dostala kamsi pod buben v pračce, či jí pračka tak zvaně “vcucla”. Popřípadě je možné, že jí někam zatáhl pes či kočka. Některé přítelkyně s lehce pozdviženým obočím dokonce tvrdí, že jim se něco takového nikdy nestane. Docela určitě lžou a přestávám jim věřit i v jiných věcech.
Pravidelnost, s jakou se jednotlivá ponožka od svého pravoplatného ponožkového sourozence odplíží, mne opravňuje k domněnce, že je ve hře něco víc. Je přece docela dobře možné, že se některé druhy ponožek mezi sebou prostě do krve pohádaly a jedna se rozhodla druhou opustit. Nebo se jim v naší domácnosti nelíbí? Mám teď na mysli především ty vlněné, poměrně drahé podkolenky anebo velmi nafoukané bílé sportovní froté ponožky, které po mém každodenním pokusu o jogging putují do špinavého prádla. Ty především často mizejí. Po jednom použití jsou fuč. Manžel navrhuje toto řešení: na všechny ponožky našít suché zipy. Moc se mi to nezdá.
Existuje určitě něco jako speciální bermudský trojúhelník, který ty spousty ponožek pohlcuje. Nevěříte mi? Jen se smějte. Až budete zase hledat ztracenou ponožku, přejde vám určitě mráz po zádech. Ta druhá se na vás totiž odněkud dívá a potměšile se šklebí. Ale odkud, hernajs?
Lidé jsou dnes všichni ochotni věřit v něco, co je dost nepochopitelné, a co nemohou celkem nijak kontrolovat. Ufos, mužíčci z Marsu, duchové. Zástupci všemožných politických směrů a vědci po celém světě mají politicky korektní teorie o různých věcech, jako zákaz lovu velryb, záchrana pandy veliké, skleníkový efekt, či ozonová díra nad oběma póly, ale v prokazatelnou existenci černé díry, kde mizí miliony ponožek a která se projevuje určitě skoro v každé domácnosti, nikdo nevěří. Tedy, nikdy jsem o tom nečetla v novinách. Mimochodem, situace se zhoršuje: v poslední době se u nás doma množí nálezy jednotlivých rukavic. Budu muset brát nějaké uklidňující prášky. Je to horší, než si myslíte: Také jste si jistě všimli sandálů a různých bot, které je možno nalézt na různých místech podél cest a dálnic po celé Evropě?