Z POHÁDKY DO NEPOHÁDKY a pak zase zpátky (14)
Řeknete si – jsme přece magazín pro seniory! Ale život je rovněž plný krásy a tím radosti. Říkáme – právě proto pohádky a říkanky. Kdopak má v dnešní uspěchané době čas na čtení a vyprávění pohádek svým dětem a vnoučatům a to i přesto, že si pamatujeme, jak dětství bylo nejkrásnějším časem našeho života, které obohacovalo naši fantazii a bylo plné tajů a překvapení, přitom bylo jedno, kde jsme žili a čím jsme byli obklopeni.
Na základě úspěšnosti Babibajek paní Marie Zieglerové jsme se rozhodli představit našim čtenářům novou serii pohádek pro vás a vaše děti i vnoučata a hlavně také pro ty, kteří nezapomněli na kouzlo vyprávění našich prarodičů i rodičů a rádi na něj vzpomínají.
Vtipný název „Z pohádky do pohádky a pak zase zpátky“ dává čtenářům znát, jaký úžasný výběr bude obsahovat a jaký bude tento 22 dílný seriál, to nakonec budete moci posoudit sami – od klasických s princeznou takovou či makovou až k moderním obrazům současného života, dalo by se říct pohádky nepohádky, do kterých spisovatel Eduard Světlík mistrně vložil své životní zkušenosti a nenásilnou formou bude působit nejenom na nás, ale nenásilnou formou také obohatí i ty naše drahé nejmenší.
Redakce Senior Tip
* * * Tichý společník
Klisna Aranka měla jiskrnou, černou srst, bujnou krev arabských předků a rychlost anglického plnokrevníka. Byla velkou nadějí dostihové stáje, proto o ni všichni všemožně pečovali. Nejvíc její stájník Pavel.
Jednou našel v jejím boxu kotě, takového mourovatého kocourka. Vynesl ho na dvůr, ať jde tam, kam patří, ale druhý den byl Mourek znovu u Aranky. Ta ho očichávala a tiše přitom frkala, jako by mu něco povídala. Pavlovi se zdálo, že je ten den klidnější než jindy, ale bál se kotě u ní nechat, aby mu trenér nevynadal. A protože se k Mourkovi nikdo nehlásil, dal ho synovci Péťovi.
Aranka ten den přestala žrát. Veterinář ji prohlédl, ale nic nenašel. Trenér vyslýchal Pavla, co jí dával, jestli na nic nezapomněl, jestli nebyl v stáji někdo cizí…
Pavel tvrdil, že ne, ale pak si vzpomněl na to osiřelé kotě a nadhodil, že se po něm Arance možná stýská.
„Je to možné,“ usoudil trenér. „Zkuste je k ní znovu dát.“
Péťa musel Mourka vrátit, ale neobešlo se to bez moldánků.
Aranka přivítala kotě radostným zařehtáním a sotva si zalezlo pod žlab, chňapla znovu s chutí po chomáči sena. Od té doby musel Pavel pečovat i o Mourka.
Ještě jednou bylo kvůli němu zle. To když měli odvézt klisnu k prvnímu dostihu. Vzpínala se, nechtěla nastoupit do vozu a dala si říct teprve tehdy, až k ní Mourka strčili. Potom v klidu odjela ke své premiéře – a vyhrála.
Takhle tedy vypadalo nerozlučné přátelství známého koně a neznámého kocourka očima lidí. Ale já vím od svých čtyřnohých kamarádů víc.
Před jarní cenou tříletých klisen vyslechl Mourek rozmluvu dvou mužů. Vyplývalo z ní, že podplatili jejího žokeje, aby nechal vyhrát jiného koně. Řekl to Arance, ta svého jezdce při tréninku dvakrát shodila, dostala nového žokeje – a opět byla první.
Tak se stal z Mourka její ochránce a pomocník. Kdo si všimne, že je vždy u toho, když klisně připravují krmení? Že před závodem poslouchá, na čem se domlouvají soupeři? Ale i kdyby si toho všimli, napadlo by je, že si mají dávat pozor na pusu před kotětem? A jak by mohli vědět, že tenhle tichý společník Arance každou podezřelou věc ihned oznámí?
Mourek tvrdí, že až Aranka skončí svoji dostihovou kariéru a půjde do chovu, bude stejnou službu poskytovat i jejímu hříběti. Prý i ono bude potřebovat zkušeného detektiva.