Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Lenka,
zítra Petr.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Babibajky (46)
 
Seniorský věk dostihl i mne a věnoval mi ČAS – čas na odpočinek po hektickém pracovním období, čas na vnoučata, na relaxaci nad záhony v zahradě, na knihy během let kupované a odkládané bez čtení na dobu, až na ně zbude čas...

Dal mi také možnost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou čipů a drátků, tím zázrakem dvacátého století. Začátky s ní mi ulehčil dárek – CD s několika tisíci klipartů. Při jejich prohlížení se mi začaly vybavovat různé zážitky z prožitých let, které jsem se snažila v několika větách zachytit. To, co jsem během let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávění, někde skoro pohádky, povzdechnutí, příslibu. A protože stojí na samé hranici reality a bajky a protože jejich autorkou je babička, dostaly název BABIBAJKY.

Ne každá se povedla, přísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale přesto doufám, že se najde i dost čtenářů, kteří se zasmějí, souhlasně pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v načrtnutém ději. Přeji všem dobrou náladu.

 
Mara
 
* * *
 
To vám takhle jednou jedna malá holčička ztratila rukavičky, které jí maminka koupila, aby jí nebyla zima, když se sáňkuje nebo staví sněhuláka. Přišla domů celá zmrzlá a slzičky jako korálky se jí koulely po tvářičkách… co já budu dělat, babičko, maminka se bude zlobit a mráz mně pokousá ručičky…
 
Babička vnučce uvařila lipový čaj s medem, zabalila ji do chlupaté deky, z tajného úkrytu vytáhla pytlík s barevnými klubíčky vlny, co jí zbyla od svetrů, našla i jehlice, nasadila si na nos brejličky a dala se do pletení. Z klubíček ubývalo, jehlice vesele klapaly a oček přibývalo. Skládala se jedno vedle druhého a vesele spolu švitořila… to jsem rádo, červené očko, že vás mám vedle sebe, pěkně ke mně ladíte, pojďte, uděláme     hezký vzoreček, aby se rukavičky líbily.
 
Než se holčička probudila z dřímoty, bylo všechno hotovo a maminka, která se právě vrátila z nákupu, se vůbec nezlobila.
 
 
* * *
 
Tyhle staré přesýpací hodiny stály už třetí generaci na prádelníku u okna.  Občas z nich někdo utřel prach a otočil je vzhůru nohama. To se jim moc nelíbilo, protože pak zase měly těžkou hlavu ze všeho toho písku a jen čekaly, až se přesype a ony si s hlavou lehounkou jako skleněná baňka budou dál snít o ubíhajícím čase a cítit se důležitě, že jsou to právě ony, kdo ho odměřují.
 
Copak mohly vědět, že dávno tam jsou už jen pro parádu?!
 
* * *
                                                                      
Děvčátka bývají velké parádnice už od malička a nikdo jim to nemůže mít za zlé, tak to příroda zařídila a tak to tedy musí být…
 
Tuhle si jedna malá ženská nasadila před zrcadlem maminčin letní klobouk a rázem se ocitla v čarovné zemi paní Módy. Viděla, jak se nakrucuje na módní přehlídce na vysokých podpatcích nejlepších maminčiných střevíčků, lehounká sukýnka se jí vlní kolem kolínek, kolem krku tichounce cinkají zlaté řetízky, roztomilá pusinka je nabarvena maminčinou drahou rtěnkou, oči čarovně září pod nekonečnými řasami a ona rozdává jemné úsměvy napravo  nalevo…To je potlesk! …A jak se všem líbí! …Dveře do světa se před ní otevírají…
 
Kristapána, co tě to, holka, napadlo, vždyť mně polámeš podpatky a ten klobouk dej hned z hlavy, víš ty vůbec, jak byl drahý?!
 
* * *
  
Byl jednou jeden kroužkový zápisník, bydlel na kancelářském stole ve třináctém poschodí a měl pěknou vyhlídku na město.
 
Když ho donesli z obchodu, byl velice zvědavý, co do něho budou psát, těšil se na zajímavý román nebo aspoň povídku, jenže to byly samé vzkazy a poznámky co kdy kde a kdo a kam a komu a u koho s kým… popsaných stránek přibývalo a občas z něho některou vytrhli tak nešetrně, že jí kus zůstal na kroužku. Náš blok byl čím dál mrzutější, měl pocit, že se minul povoláním a uvažoval dokonce o tom, že raději spadne do odpadkového koše.
 
Jednou ale jeho člověk vběhl do kanceláře, vrhl se k němu, listoval tak rychle, že mu kroužky ani nestačily a najednou vykřikl: „Tady je to! Vždyť jsem si to myslel! Ještě že tě, bločku, mám!“ 
   
A v té chvíli blok pochopil, co je jeho úkolem na psacím stole.
 
* * *
                                                          
Byl jednou jeden tatínek a ten měl dva kluky a holčičku.
Jak už tak děti mají ve zvyku, běhaly po domě, všude dělaly nepořádek, házely po sobě hračky, které dostaly k Vánocům a pořád ječely jako požárnická siréna. Když se k nim přidalo i veselé štěně, líbilo se to všem, jen ne tatínkovi, co přišel unavený z práce. A protože maminka si odešla popovídat k sousedce, vyrazil tatínek s dětmi do přírody.
 
Do lesa to nebylo daleko, voněly tam jahody na pasece, zpívali ptáci a bublal potůček. Jen tatínek věděl, že támhle za tím velkým křovím stojí odjakživa perníková chaloupka. Než si děti nalámou perníček, třeba si tatínek stačí odpočinout.
Jen aby se domů nevrátil sám!
 
Marie Zieglerová
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 30.12.2017  06:36
 Datum
Jméno
Téma
 30.12.  06:36 Mara
 28.12.  22:09 Vesuvjana díky
 28.12.  21:44 JanH
 28.12.  19:06 zdenka
 28.12.  09:42 Von
 28.12.  07:43 miluna
 28.12.  07:43 Květa