Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Alexandr,
zítra Lumír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Z POHÁDKY DO NEPOHÁDKY a pak zase zpátky (6)
 
Řeknete si – jsme přece magazín pro seniory!  Ale život je rovněž plný krásy a tím radosti. Říkáme – právě proto pohádky a říkanky. Kdopak má v dnešní uspěchané době čas na čtení a vyprávění pohádek svým dětem a vnoučatům a to i přesto, že si pamatujeme, jak dětství bylo nejkrásnějším časem našeho života, které obohacovalo naši fantazii a bylo plné tajů a překvapení, přitom bylo jedno, kde jsme žili a čím jsme byli obklopeni.

Na základě úspěšnosti Babibajek paní Marie Zieglerové jsme se rozhodli představit našim čtenářům novou serii pohádek pro vás a vaše děti i vnoučata a hlavně také pro ty, kteří nezapomněli na kouzlo vyprávění našich prarodičů i rodičů a rádi na něj vzpomínají. 

Vtipný název „Z pohádky do pohádky a pak zase zpátky“ dává čtenářům znát, jaký úžasný výběr bude obsahovat a jaký bude tento 22 dílný seriál, to nakonec budete moci posoudit sami – od klasických s princeznou takovou či makovou až k moderním obrazům současného života, dalo by se říct pohádky nepohádky, do kterých spisovatel Eduard Světlík mistrně vložil své životní zkušenosti a nenásilnou formou bude působit nejenom na nás, ale nenásilnou formou také obohatí i ty naše drahé nejmenší.
 
Redakce Senior Tip
 
* * *
 

Dívka do nepohody
 
Na jednom královském dvoře žili starší manželé, ona byla dvorní dáma, on nějaký rada, kteří nemohli mít dlouho děti. Když se jim konečně narodila dcera, dali jí vznešené jméno Viktorie, ale měli o ni velký strach a rodičovskou péči nemožně přeháněli. Chovali ji jako ve vatě, jíst směla jen to, co doporučil královský lékař, její hračky nestály za nic, protože musely být takové, aby se nemohla o nic píchnout, škrábnout nebo říznout. Nedostala se ani pořádně na vzduch. Buď bylo venku moc sucho, nebo moc vlhko, buď pražilo slunce, nebo foukal vítr, byla mlha či dokonce mrzlo. A tak Viktorka sedávala u okna a smutně se dívala, jak se jiné děti v letním parnu koupou, v podzimním větru pouštějí draky, v zimních mrazech bruslí, koulují se, stavějí sněhuláky.
 
Měla z ní být prostě dvorní dáma, jak káže mrav: jemná, křehká, vznešená.
 
Sotva však tahle křehotinka trochu povyrostla a dosáhla na kliky dveří, začala utíkat z domu. U oběda předstírala ospalost, potom se zavřela ve své ložnici, že bude celé odpoledne spát – a potají vyklouzla ven. Sloužící ji kryli, neboť si mysleli, že ta starost o ni je přehnaná. Viktorka si hrávala s vesnickými dětmi a ty ji nijak nešetřily. Leckdy se plížila domů s boulemi a modřinami, s rozbitými koleny a vymlouvala se na kluzké parkety v zámku.
 
Někdy si uhnala i rýmu a kašel a to pak opravdu na pár dní zalezla do postele a nechala se obskakovat. Při těch tajných výletech se však naučila všechno, co má umět správná holka, otužila se a troufla si do každého počasí.

 
 
„Šikovné děvče,“ říkaly návštěvy. „A jak zdravě vypadá!“
 
Rodiče to přičítali své úzkostlivé péči a šťastně se usmívali.
 
Když Viktorie dospěla a nastal čas ji provdat, éra královských dvorů a dvorních dam končila, měnily se časy i móda. Přestaly být v kurzu bledé a vyzáblé dámy, co chodí jako loutka, celý den vyšívají nebo hrají na loutnu, při řeči klopí oči… Každý svobodný mládenec chtěl najednou holku jako vítr, nelíčenou, odvážnou a sportovně zdatnou. Rodiče byli sklíčeni a vyčítali si, že svou dceru nepouštěli na hřiště ani do přírody.
 
„Nebojte se, starouškové,“ utěšovala je dcera. „Však si mě někdo vezme, na krku vám nezůstanu.“
 
Zanedlouho se mezi nápadníky objevil jeden, který se jí líbil. Byl to vysoký a pohledný mladík, ale prohlásil, že nebude kupovat zajíce v pytli, že si nejdřív vyzkouší, jak je panská dcerka zdatná a šikovná. A to tak, že s ní podnikne pár výletů do přírody.
 
Rodiče z toho byli dočista zkoprnělí, jen Viktorka zůstávala klidná, pošilhávala po svém nápadníkovi a říkala si v duchu: „A já si zase vyzkouším tebe!“
 
Pak spolu jezdili na kolech, plavali v řece, lezli po skalách, spali pod širákem a vařili si v kotlíku nad ohněm. Hoch uznal, že Viktorie, které ovšem říkal Viki, ve všech podmínkách obstála a požádal o její ruku.
 
Rodiče se divili, že z takových bláznivých kousků neměla smrt, a ještě více žasli, když jim mladík děkoval, jak dobře – a hlavně moderně – svou dceru vychovali.
 
Eduard Světlík
* * *
Ilustrace © Miroslav Šesták

Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 27.06.2017  07:51
 Datum
Jméno
Téma
 27.06.  07:51 KarlaA