Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Matěj,
zítra Liliana.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jeden den seniorky
(Dopis kamarádce)

Ahojky Žožko,

konečně mám za sebou taky ultrazvukem vyšetřenou žilní soustavu pravé nohy a to jen proto, že jsem včera ráno musela k mojí opravdu milé a vstřícné doktorce, abych ji požádala o změnu objednaného vyšetření na chirurgii z 8. 8. t.r. kamkoliv jinam. Vyhověla mi ráda, vyšetření usmlouvala až na konec srpna, ale pak ji ještě napadlo poslat mne preventivně na vyšetření krve, že by tam třeba mohl být i zánět.  I stalo se, odmítla jsem ale víc jak hodinu čekat na výsledek a odfrčela nakoupit, což zabralo víc než tu hodinu. Když jsem se blížila ke kruháči na temeni kopce, začal mi zvonit telefon a zvonil neúprosně ještě celou cestu z kopce až ke bráně. To mi volala doktorka, že v krvi byl nález zánětu a že mě jako akutní případ znovu přeobjednala a že tam musím pokud možno hned. Takže jsem vynosila nákup a obrátila oře zpátky na polikliniku pro dokumentaci a pak PĚŠKY do nemocnice Atlas na druhé straně silnice cca půl kilometru, protože i tady je jejich mini parkoviště přeplněné. Senza, ordinace v přízemí, ale až na konci chodby přes půl bloku a nacpané rezignovanými čekajícími naštěstí k několika různým lékařům.
 
Přeskočím podrobnosti, zhruba po další hodině čekání na mě přišla řada. Šarmantní pan doktor, asi tak mezi 30 - 35, Slovák mluvící už skoro dobře česky, černovlasý s bíbrem a  nesmlouvavým  příkrým hlasem,  neb vědomý si svého postavení,  si dal záležet a NIC nenašel, dokonce neviděl ani ty dvě boule na lýtku. Dělal mi přednášku o složení lýtkových svalů a o čemsi mezisvalovém a tuku... tak jsem mu nakonec poděkovala a řekla, že tomu rozumím, ano, sval je maso, ale já když se toho hrbolku, který on nevidí, dotknu, tak necítím svalovinu, tedy maso, ale něco jako sulc.

Ale poděkovala jsem mu za ujištění, ze kterého bude mít radost i moje paní doktorka, a silou vůle jsem zvládala stejnou cestou zpátky na polikliniku, vystoupala tři poschodí, přes několik čekajících pacientů jsem šla přímo ke dveřím ordinace a dost silně zaklepala. Za zády se mi ozval naštvaný hlas, že "tam někoho mají", na který jsem nereagovala, sestře, která si mě od rána ještě pamatovala, jsem vrátila dokumentaci a na otázku, jestli chci ještě mluvit s paní doktorkou, jsem řekla, že ne, že všechno pan doktor napsal a že je to v pořádku.

K autu jsem se potácela z posledních sil, jak mi dovolilo moje pochroumané dýchání, a taky proto, že mě tenisky šíleně tlačily do palců. Po celou tu kalvárii jsem si přeříkávala: ...mlha přede mnou, mlha za mnou, slunéčko, mrcha jedna třiceti pěti stupňová, nade mnou...
 
Doma, přivítána hopsající Windou, jsem odhodila kabelku, odkopla ty hnusné tenisky, a padla jsem na lože, kam se samozřejmě za mnou Winda nastěhovala. Spaly jsme jako šípkové Růženky dvě hodiny.

Ovšem den ještě nekončil, bylo teprve pozdní odpoledne, kdy jsem na mobilu našla jeden nepřijatý hovor od doktorky. To mi nasadilo do hlavy brouka, že ráno musím zase na polikliniku,  a i když jsem kolem půlnoci zkusila usnout, spánek nebyl dlouhý, probudila jsem se o půl druhé, hodinu jsem luštila křížovky a nad nimi zase usnula, a pak místo o šesté ranní jsem se probudila o půl sedmé. Vyletěla jsem rychlostí blesku, abych před ordinací byla co nejdřív,  stihla jsem to do deseti minut po sedmé a  byla jsem první, abych zjistila, že to byl hovor ze včerejšího rána, který jsem při jízdě pochopitelně nevzala, protože mobil v tašce zazipovaný, na silnici žádná možnost zastavit...

 

Tak jsme se všechny tři zasmály, já jim poděkovala za všechno, co pro mě udělaly, a popřála krásnou dovolenou, pokud na ně ještě čeká. K parkovišti jsem málem dotančila (před půl osmou byl vzduch ještě skoro svěží a opánky mne nikde netlačily) a už v euforii ze šesti týdnů „volna“, kdy teprve posléze zase budu muset na DIA a do vedlejší ordinace pro léky, jsem si vychutnávala senza jízdu od Zlína do kopce a přes kruháč dolů, kde mne čekal „sweet Home”.
 
A tak Ti tady o tom píšu, abys věděla, že se neulejvám. V troubě mám první dávku škvaření na sádlo a škvarečky, hodlám převlékat společné lože sdílené s Windousem, vše vyprat a zaměstnat slunce sušením. Taky hodlám z nakoupených švestek vytvořit domácí povidla a lážoplážo dělat všechno, co se kolem domácnosti musí, i když se moc nechce.

Tak se měj moc hezky a všechno si užívej s radostí a chutí.

Zdraví Tě @}-- > --- MaW
 
Text, foto a koláž Marie Zieglerová
* * *
Zobrazit všechny články autorky  


Komentáře
Poslední komentář: 27.07.2016  19:00
 Datum
Jméno
Téma
 27.07.  19:00 kusan
 27.07.  18:18 Von
 27.07.  14:31 Dušan
 27.07.  14:15 Jaroslav
 27.07.  12:56 LenkaP
 27.07.  11:35 vendula