Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Lenka,
zítra Petr.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

"Elektrika“ je zase u nás
 
Správně se jmenuje Elektra a je to Airedale fenka. Naši přátele odjeli do Coloráda na dva týdny lyžovat a nám ji svěřili na opatrování. Měli jsme ji u nás také loni skoro měsíc, tenkrát přátelé cestovali po jižní Americe. Loni se to hodně táhlo, hlavně proto, že Elektra kromě toho, že je společenská a strašně hodná a milá, má také velkou vadu. Tou je nekontrovatelná touha se rvát s každým psem, kterého potkáme. To nás zaskočilo, takovou jsme ji neznali, ale o tom později.
Koupili jsme náhubek a všelijak se vyhýbali všem psům. Přesto jsme zažili několik zahambujících střetnutí, ve kterých se předváděla jako vzteklý pes. Přežili jsme to.
Co nás to ale napadlo, že ji máme u nás zase. Máme se s Elektrou a ona s námi moc rádi. Pro vysvětlení se musíme vrátit do doby, kdy Elektra byla štěně.
 
Mnoho let chodíváme s přáteli na dlouhé výšlapy do kopečků na sever od Toronta. Ty bližší jsou stezky na moréně Oak Ridges, které se táhnou od východu k západu asi 160 km. S manželkou jsme si oblíbili obzvláště úseky v oblasti městečka King. Nejenom, že stezka je malebná, přes lesy, louky a místy bažinami, ale je tam několik pozoruhodností. Stezka byla vybudována a je udržována dobrovolníky. Jednak je dobře označená a obtížné úseky jsou zpevněné. Na naše výlety jsme u dcery vždy vyzvedli jejich Cindy, fenku zlatého Retrívra. Ta věděla co ji čeká a tak cestou v autě celou dobu kňučela nedočkavostí. Z auta vyběhla jako divá a hurá na stezku. Často bývalo horko a Cindy byla jako prasátko, vyválela se v blátě, takže brzy byla spíše černá, než zlatá. Cestou tam jsme ji to dovolili, ale nazpět jsme ji museli hlídat. Do auta bychom ji takovou pustit nemohli.
Někde uprostřed naši cesty bývalo sídlo slavné rodiny Eatons, majitelů největšího kanadského řetězce obchodních domů (už neexistuje). Sídlo během druhé světové války dala Lady Eaton k dispozici dětem evakuováným z Anglie. Po válce sídlo včetně rozsáhlých pozemků prodala škole Seneca College. Sídlo je nad jezerem (Eaton Hall Lake) a je to opravdově kouzelné místo. Našim cílem bývalo Marylake jezero, u stejnojmenného kláštera Augustiánů. O víkendech a svátcích se tam schází hodně lidí na pikniky a do kostela. Kostel je moderní a velmi krásný. Cindy o poutní místo moc nestala, ale nedočkavě se vždy řítila do jezera. Než jsme tam došli my, byla už vykoupaná, umytá a čistá. Vyběhla ven, „osprchovala“ nás a zpátky do vody a tak pořád dokola. Chvíli jsme poseděli, napili se vody, pokochali se pohledem na přírodu a vydali se na zpáteční cestu. Než jsme dorazili k autu, byla Cindy unavená. V autě celou cestu zpátky byla zticha a pospávala. Dcera nám vždy hlásila, že Cindy po takové vycházce prospala moc hodin.Tím jsme u Cindy vyhráli, projevovala nám lásku, až to bylo dojemné. (Smutné je, že nám navždy minulý měsíc odešla a poslední dva roky už na delší chůze nestačila.)
 
Před léty se k nám přidalo štěně Elektra s její paní. Cindy byla pro ni jako máma, velmi trpělivá. Elektra se jí držela a tak byl možný problém, že by někam zaběhla pod kontrolou. Jako štěně, byla divoká, skákala a kousala Cindy do uší. Když už toho bylo moc tak na ni Cindy zaštěkla a byl na chvíli pokoj. Byly to krásné výchazky a s těma dvěma opravdové zážitky. Pro psy to byly zážitky taktéž.
Elektra si nás spojila s těmi dlouhými vycházkami a se všemi těmi vůněmi které objevovala. Žádné problémy s ní nebyly a to jsme potkávali hodně psů. Od té doby kdykoliv jsme se u nich objevili, tak nás divoce vítala, oblízla obličeje a už se šlo.
Přátele si před léty postavili dům na Oak Ridges, ale mnohem dále, asi 70 km od Toronta. Výšlapy se dělaly odtamtud a k Marylake jsme se vraceli jen občas. Přátele jsme někdy navštívili i z jiných důvodů než na výšlapy. Jednou, když jsme z takové návštěvy odjížděli, Elektra auto předběhla a lehla si napříč příjezdní cesty. Odjet bez vycházky? Musel jsem zastavit, přátelé na ni volali, lákali ji na pamlsek, ale kdepák. Manželka musela vystoupit a vydat se s Elektrou zpátky k domu. Elektra si ji hlídala. Nakonec se přátelům podařilo ji chytit a my jsme mohli odjet. Od té doby, když tam přijedeme, tak ji pustí nás přivítat, ale když odjíždíme, tak ji ven nepustí. Kdo by ji potom neměl mít rád?
 
Než jsem to dopsal je Elektra už zpátky doma. Tentokrát jsme to zvládli bez problémů. Naučili jsme se Elektru ovládat. Pes je smečkové zvíře a nesmí si myslet, že je vůdce. Čas utekl a my jsme si prožívali ty příjemné chvíle s Elektrou, je nám po ní trochu smutno.
Miroslav Lojkásek, Toronto
FOTO: Elektra a Marylake
Další články autora:
Budete volit znovu?
 


Komentáře
Poslední komentář: 15.05.2007  03:11
 Datum
Jméno
Téma
 15.05.  03:11 Candy Candy
 06.05.  04:24 Deke Deke
 26.04.  00:10 Jim Jim
 24.04.  01:34 Helga Helga
 20.04.  18:57 Nick Nick
 13.04.  11:39 Hillary Hillary
 02.04.  09:06 Brenda Brenda
 20.03.  21:22 Lenka príbeh
 19.03.  11:16 Magdalena
 19.03.  10:15 Karla