Byl Jára da Cimmerman vzorem Reinholdu Messnerovi?
Hodně se píše o geniálnosti Járy Cimmermana, ale málo se ví, že se připravoval na zdolání Mount Everestu. Za tím účelem slezl všechny evropské velehory, jenom mu scházelo zdolání nejvyšší nizozemské hory Vaalsberg, která obnáší 321 metrů. Aby byly jeho přípravy utajeny, zvolil v oněch místech běžný kroj vesnických žen. Na snímku sedí nad košem makrobiotické potravy, která mu měla umožnit lépe snášet změnu tlaku. Proto měl, jako zdravě se živící genius, sebou vedle nosičů i jednu kravku, která mu dodávala čerstvé mléko. Jeho trochu obtloustlá tvář je výsledkem vlastních pokusů s botoxem. Ovšem tento nahrazoval tukem. Ano, již tehdy ovládal zkrášlovací operace a protože byl proti jakémukoliv chirurgickému zákroku, uchyloval se spíše k farmaceutickým prostředkům. Nelíbilo se mu, že se lidé, žijící v chladných a arktických krajinách zabalují do šál a někdy i košešinových masek. Byl přesvědčen, že zvýší-li se vrstva tuku na místech vystavených mrazu, obejde se člověk bez nehezkého zakuklování. Tento pokus na vlastním těle měl vlastně nahradit nevkusné pletené masky. Za zmínku stojí, že tento výstup na Vaalsberg provedl jinak opatrný a nerad riskující Jára bez teplého spodního prádla a bez kyslíkových masek.
Po této historické expedici, dojat nadšeným přijetím místních domorodců, se na tuto holandskou velehoru vypravil ještě několikrát. A vždy v patřičném přestrojení. Nerad na sebe upoutával pozornost. Na jednom snímku je vidět jak ležérně opřen o strom hledí do kamery svého přítele Oscara Wilda. Ostatně byl to také sám Jára Cimmerman, který namaloval obraz Doriana Greye, pod pseudonymem Basil Hallward , do kterého se Oscar později zamiloval. Wilde chtěl poznat onu tajemnou velehoru, o které mu jeho přítel často vyprávěl. Dva muži předstírající odpočívajíci elegány, jsou osobními strážci našeho světoběžníka. Na jiné fotografii můžeme vidět Járu Cimmermana se skupinou jezdců na koních. Ta je zase z období, ve kterém Jára vážně uvažoval o tom, vycválat na Gross Glockner na koni, přestrojen za sv. Václava. Poté, co ho jeho poradci, kteří byli vysláni na obhlídku trasy, přesvědčili, že je to zbytečně riskantní, od tohoto plánu upustil. Na snímku je maskován vousem a sedí na koni mezi dvěma bodyguardy.
Velmi hezký a vzácný snímek je momentka, na které sedí náš hrdinný Jára Cimmerman pod stromem a nechává své dva průvodce odpočívat, neboť nestačili jeho svižnému tempu při výstupu a projevila se u nich vysokohorská nemoc. Na jejich postoji je vidět, jak bezradně hledají směr domů. Jára Cimmerman se o ně obětavě staral a sám je snášel postupně do údolí, bohužel snímky, které pořizoval za pomoci samospouště neexistují, neboť fotoaparát převrhla i se stativem hladová veverka. Když to nebohé zvíře hryzalo na dřevěné konstrukci aparátu, osvětlily se desky s exponovanými záběry a tak přišlo lidstvo o důkaz Cimmermanova bezmezného sebeobětování pro jiné.
K.A. Pokorný, cimrmanovský badatel, detašovaný v cizině