JAZYKOVÝ KOUTEK
aneb co se nám už z hlavy vykouřilo
Před nějakým časem se v komentářích pod vyprávěním o souboji malého Vietnamce Taie se záludnostmi češtiny objevil nápad, aby se součástí magazínu stal jazykový koutek, který by pomohl omést prach z vědomostí, které jsme kdysi ve svém dětství do hlav pracně vpravili. A když se na osobu, která tento nápad vypustila z úst, nesneslo hromobití, byl nápad rozšířen o dotaz, zda bych se jazykového koutku neujala já. Ba dokonce se našla i taková „šprtka“, která slibovala, že si ořeže tužtičku a posadí se do první lavice, aby jí neušlo ani slovo! (Zapomněla ovšem, že největší „šprti“ sedí v lavici poslední a nevyznačují se ořezanou tužtičkou, nýbrž pytlíkem ovoce z vlastní zahrádky položeným nenápadně na učitelský stolek…) Nu což! Mateřština mě živila po několik desetiletí, tak se o takové malé poradenství pokusím. A když čtenáři nebudou spokojeni či pomine zájem, jazykový koutek prostě skončí…
Psaní velkých písmen ve vlastních jménech a názvech
aneb není Pražan jako pražan
1.část
Psaní velkých písmen ve vlastních jménech a názvech působí problémy pisatelům školou povinným i (už dávno) nepovinným. Nebude tedy jistě na škodu, když si hlavní zásady pravopisu velkých písmen připomeneme.
Nechci Vás podceňovat, ale jen pro pořádek připomenu zásady obecně známé.
1. Chceme-li vyjádřit úctu (hlavně v korespondenci), píšeme tvary osobních zájmen ty a vy a přivlastňovacích zájmen tvůj a váš velkým písmenem: Děkuji Ti za dopis…. Blahopřejeme Vám k narozeninám… Čekám na Tvoji odpověď…
2. Velkým písmenem píšeme všechna jednoslovná vlastní jména a vlastní názvy:
- Alois Jirásek = jméno a příjmení)
- Karkulka, Paleček, Krakonoš, Bůh = jedinečné pohádkové a nadpřirozené bytosti
(ALE! obr, víla, hejkal…nejsou jedinečné bytosti)
- Šemík (kůň), Baryk (pes),Stračena(kráva), Míca(kočka) = jména zvířecí
- Habsburk, Přemyslovci = jména rodová
- Slovan, Germán, Čech, Francouz, Valach,Hanáci, Chodové = jména příslušníků národů a kmenů
- Evropan, Američané, Seveřan (i Skandinávec),Pražané (ALE! pražané jako husité pražského křídla), Malostraňan, Brněnští (ve významu Brňané), Marťan (ALE! nebešťan,pozemšťan) = obyvatelé místa nazývaného vlastním jménem
- Evropa,Skandinávie, Polsko,Čechy, Morava, Haná, Valašsko… Praha, Kolín,Rejdiště (městská část)…Vltava, Morava, Svodnice, Rýn, Pád(řeky a potoky)…Svět, Kačák (rybník) = jednoslovné zeměpisné názvy
3. Přídavná jména přivlastňovací (odpovídají na otázku čí?) vytvořená od vlastních jmen se píší velkým písmenem. :
Janiny kamarádky (od Jana), Jirkovy články (od Jirka), Dvořákova opera (od Dvořák), Čapkovy knihy (od Čapek), Masarykovy zásady (od Masaryk)…
ALE! Přídavná jména tvořená příponami ský, -ovský, ačkoli jsou vytvořena od vlastních jmen, se píší písmenem malým:
dvořákovská hudba (připomínající hudbu A.Dvořáka), čapkovský styl psaní (připomínající styl K.Čapka), masarykovské ideje ( založené na myšlenkách T.G.Masaryka)….
4. A ještě „chuťovky“ na závěr:
a) označení stoupenců určitého myšlenkového směru, učení, členů spolku apod. se píše písmenem malým, takže husité, masarykovci, slávisté, sokoli,jezuité, tatrováci…
b)stejně píšeme i příslušníky antropologických skupin, proto běloch, rudoch, černoch, indián…
c) malé písmeno píšeme i tehdy, užíváme- li vlastní jméno jako obecnou charakteristiku osoby s určitou vlastností, např:
Je to jidáš (zrádce). To je ale švejk!(vtipně ze sebe dělá hlupáka) Je to donchuan.(záletník)
Míla Nová