Dny evropského dědictví 2023
Návštěvu míst, kam se člověk běžně nedostane, umožňující se vrátit i v čase do dávné historie, to jsou Dny evropského dědictví. Mezi taková méně přístupná místa v Ústí nad Labem patří i administrativní budovy Spolchemie.
Historie Spolku spadá do roku 1856, kdy byla založena akciová společnost Rakouský spolek pro chemickou a metalurgickou výrobu, se základním kapitálem jednoho milionu zlatých rakouských korun. Akcionáři byli známé a bohaté osobnosti té dobyby žádný Čech nebyl tak bohatý, aby se mohl stát akcionářem. Vznikl na zelené louce a ovlivnil život města i obyvatel na další století. Rozhodnutí pro malé město bylo z důvodu rozvíjející vodní a vlakové dopravy, vodní zdroje pro výrobu a hlavně blízkost k německým solným dolům, základní suroviny pro výrobu. V této době se začíná rozvíjet průmysl textilní, sklářský, keramický a zemědělství, v blízkém okolí byly bohatá naleziště hnědého uhlí. Výroba se zaměřila na jejich potřeby, sodu, kyseliny sírové a chlorovodíkové, a chlorové vápno. Byly vybudovány vlastní laboratoře, první v rámci Rakouska-Uherska, pro zjišťovaní kvality přivážených surovin a kontrolu kvality vlastních výrobků. V neposlední řadě i pro důležitost vlastního výzkumu. Výroba se rozšiřovala, Spolek se podílí na výstavbě továren v zahraničí, uzavírá kartelové smlouvy, nakupuje a prodává licence.
K výrobě se přidružují další nezbytné provozy, jako byla vlastní sklárna na výrobu demižonů pro transport kyselin. V roce 1901 dochází k elektrifikaci závodu. Společnost tedy byla velmi bohatá a na jejich reprezentačních sídlech je to znát. První administrativní budova byla postavena ve stylu neogotiky architektem Robertem Langsem s výzdobou malíře Josefa Reinera v roce 1895. Na první pohled se svou hodinovou věží připomíná zámeček. Již na vstupní chodbě si návštěvníky prohlíží a možná i kontroluje sám pán architekt. Než vás ohromí malby Josefa Reinera nad schodištěm, mimochodem zrestaurované, upoutá pozornost velký krb u vchodu. V prvním patře, kam se dostanete po širokém schodišti, vás očekává původní zasedací místnost. Na schodišti se ohlédněte ke vchodu, kde vystupují ze dřevěného obkladu stěny dvě dřevěné busty prvních význačných ředitelů, zejména připomíná nejvýznamnějšího Dr. Maxe Schaffnera. A nejspíše se pohledem, stále kochají těmi nádhernými malbami představující účel, pro který podnik vznikl.
A pokud nepřehlédnete na prostředním obraze sedícího muže v hnědém kabátě, tak vězte, že to je pan malíř osobně. Zato vy vidíte od nich i krásně vitráže u vchodových dveří. Zasedací místnost vypadá, jakby ji právě tehdejší akcionáři opustili. Na stropě vévodí ohromný lustr pamatující rozsvěcování plynem. Když se už díváte nahoru na něho, nepřehlédnete krásný kazetový strop, pod kterým vám malíř opět připomene, k čemu podnik sloužil. Jistě jste zaregistrovaly i průduchy na stěně, tak to se dole zatopilo v krbu a místnost se přes ně ohřívala. Nábytek, tedy velký stůl je původní, pouze židle dostaly nový kabát.
Ovšem budova sloužila hlavně jako velká laboratoř, do laboratoří přístup nebyl, ale zahrály si v několika filmech točených v Ústí nad Labem. V roce 1930 vzniká nová správní budova, a obě budovy byly spojeny propojovací chodbou. Dnes už má původní správní budova nového majitele a tak průchod byl zazděn. Zámeček zůstává v paměti pamětníků jako Výzkumný ústav, kterým dlouhá léta byl. A nová správní budova? Tak to je další kapitola v historii Spolchemie.
