Ve vesničce "Bingie" 183 km of Canberry ve státě Nový Jižní Vales (Australie) žije na farmě John. V okolí mu nikdo jinak neřekne než "John the Potter" (keramik John). Je známý i v Canbeře, neboť léta zásoboval mnohé z obchodů svými vynikajícími výtvory. Například zvláštními umyvadly, dekorativní keramikou apod.
Před několika lety prodával své výrobky v Canbeře na tržnici uměleckých prací. Kovidem 19 se vše změnilo, tržnice byly na čas uzavřené a tak Johna napadlo podělit se se svým umem s ostatními jiným způsobem. Začal podnikat ve své dílně na farmě kurzy keramiky pro začátečníky i pokročilé.
Známe Johna přes snachu Karmen, která prodávala kabelky a bačkory na stejné tržnici v Canbeře. Měli pulty vedle sebe a každou neděli, kdy se trh konal si povídali a měnili své výrobky. Tím pádem si John vyšlapuje v jejich papučích, ona má zase krásné množství keramiky. Postupně byl John představen celé rodině. Kovidové zákazy oddělili Australské státy od sebe, tím pádem jsme se dlouho neviděli. Nyní, když je vše jakž takž v normálu se John nechal slyšet. Prosil ať přijedeme na farmu, můžeme tam kempovat, a hlavně podpořit muzikanty, které si pozval. Poznal je u kamaráda farmáře, kde vystupovali a napadlo ho zorganizovat něco podobného pro úzký okruh jeho přátel u sebe. Domluvili jsme návštěvu s rodiči Karmen, jejím bratrem a na Johna i na koncert jsme se těšili.
Když jsme na místo dorazili, byli jsme nadšení krásným prostředím. Pozemek rozlohy 18 akrů není daleko pěší chůze od moře. Rodiče i bratr naší snachy Johna již několikrát navštívili, naše návštěva byla první a určitě ne poslední. Australan je strašně kamarádský už i tím, že na farmě žije sám a je vděčný za jakoukoliv návštěvu. Domluvený víkend nás usměvavý přítel vítal před vstupem u brány k jeho pozemku a vedl nás k místu, kde jsme mohli kempovat. Ukázal nám místo za pódiem vybrané pro muzikanty. Pódium mu kamarád ze sousedství vybudoval za účelem plánovaných vystoupení. Po zaparkování, vypití kávy se v krátké době muzikanti dostavili. Byla sobota a koncert byl plánovaný na neděli. Zapojili jsme se do příprav. Nebylo známo kolik hostů se dostaví. John si z nějaké organizace zapůjčil stoly, židle a ohromný nepromokavý přístřešek. Uspořádali jsme všechno podle přání Johna a šli se přivítat s muzikanty. Warwick s partnerkou Judy, cestují po Austrálii v motorovém domě a příležitostně na pozvání vystupují. Dům nevlastní a to už přibližně tři roky. Pohybují se pojízdným domem (motorhome) z místa na místo. Objeli už za tu dobu dvakrát Austrálii, seznámili se se zajímavými lidmi a chválili si nesmírné krásy Austrálie. Jsou to zajímaví lidé. Warwick z Nového Zélandu se s Judy seznámil v Brisbane v hudební škole. Střídají v hraní kytary, basu a navíc se doplňují ve zpěvu. Judy má krásně zabavený alt. Žánr jejich muziky je převážně Jazz. Některé skladby jsou jejich vlastní výtvor, jiné písně od známých autorů.
John dostal nápad, že by během vystoupení rád demonstroval své umění. Třeba by diváky zajímalo, jak se dělá obří amfora, dekorace do zahrady? Souhlasili jsme, neboť jeho práce jsou výjimečně krásné. Chtěli jsme, aby se koncert líbil, aby se plán Johnovi vydařil. Počasí se začalo kabonit. Hlásili na neděli bouřky. John mávl rukou, že bouřka se přežene, zaprší a bude po všem.
Po přípravách jsme šli prozkoumat okolí. Na doporučení jsme zajeli do Meringo ulice nedaleko od Johna, podívat se na usedlost jednoho boháče že Sydney. Vlastní stádo koní a jeho kamenná zídka před domem se honosí sochami od různých místních umělců. Spustil se slejvák, který jsme čekali až v neděli. Našli jsme to místo, ale z auta se pro průtrž vody nedalo vylézt. Co se dalo dělat, podařilo se mi nějaké sochy fotit z auta. Večer v originálním domě Johna a po večeři, kterou všem připravila Ermi, maminka Karmen, jsme si vyprávěli příběhy ze života. Popíjeli jsme lahodné červené víno, které dovezl Janez, Karmen tatík. Po jeho víně bez doplnění chemikálií nikoho nebolela hlava. Spát se šlo s dobrým pocitem a s nadějí na krásný příští den. Už v ranních hodinách nám bubnoval silný déšť na stan a nedalo se pokojně spát. John na nás volal z jeho domu ať přijdeme na kávu a snídani. Sešli jsme se u kuchyňského stolu s obavami, jak asi koncert dopadne, přijde vůbec někdo když tak prší? Bylo sedm hodin ráno a to už se čerti ženili ve dvou silných bouřkách. Co teď, pódium nemá střechu, vystoupení se musí odehrát jinde, někde uvnitř. V domě však není dost místa a pořád se neví kolik přijde návštěvníků? Warwicka napadlo, že by mohli hrát pod zastřešenou verandou. Hosti budou pod připraveným přístřeškem v suchu s výhledem na verandu a věc bude vyřešena. No jo, ale veranda byla tmavá porostlá plazivými keři. Nikdo by nic z plachtového přístřešku na verandu neviděl. Johna to nijak neznepokojilo, protože se rozhodl odstranit část keřů a to hned. Všechno co jsme v sobotu naaranžovali se muselo změnit. Dali jsme se za deště do stříhání keřů a dělali prostor pro vystupující i diváky. Tím vznikl prostor ke sledování muzikantů i jeho při práci na amfoře. Opět nastala obava, že za takového počasí by ven ani psa nevyhnal. Přijde někdo? Moříme se zbytečně? Koncert byl plánovaný na 14 hodinu odpoledne a už kolem 13 hodiny se sjížděli návštěvníci. John běhal radostí jako pominutý a vítal se s každým osobně. Ti lidé se navzájem znali. Přišlo jich kolem čtyřiceti, což jsme nedoufali díky počasí. Jak se ukázalo, déšť s bouřkami nikoho neodradil, lidé se těšili na kulturní představení. Každý z těch přítomných přinesli něco na zub a za malou chvíli byl stůl plný dobrot a pití. Obavy z docházky nebyly na místě.
Přesně ve 14 hodin se na verandě objevili muzikanti. Dali se do zpěvu a střídání nástrojů, John opodál vytáčel amforu. Lidé napjatě poslouchali, sledovali Johna při práci, popíjeli své oblíbené nápoje a hostili se z přeplněného stolu dobrotami. Muzika vyvolala úžasnou atmosféru. Johnův nápad s amforou byl skvělý. Během přestávky se hosté zajímali o jeho výtvory. Chtěli kupovat a tak je John nasměroval do své dílny odkud si nosili hotové výrobky. Já jsem si koupila krásný džbánek a dva hrníčky. John byl v sedmém nebi. Nesla jsem koupené do auta a jak jsem výrobky prohlížela, s chuti jsem se zasmála. Johnův humor se prostě nezapře. Džbánek i hrníčky měli zespodu nálepku ‐ "Not made in China" (nebylo vyrobeno v Číně). Vstupné z koncertu šlo stoprocentně muzikantům, kterým chtěl pomoci a udělat radost. Jeden návštěvník chtěl dokonce amforu, kterou John demonstroval. Slíbil mu, že po vypálení a glazuře mu ji přiveze až domů. Johnovi pršelo štěstí za jeho dobrotu a obětavost. Přísloví ‐ dej bude ti dáno, přej bude ti přáno se Johnovi neočekávaně dostavilo. Koncert se vydařil a kamarád připravuje další setkání s jinými umělci. Už nyní se těšíme.